Talks with TGM
Hovory s TGM
Obsahy(1)
Toho dne na podzim roku 1928 jsou dva symboly československé demokracie na vrcholu, stejně jako celé Československo. Kniha, která vznikala celý rok a která má národu představit jeho prezidenta, je hotová. Karel Čapek vyhledá v zahradě zámku v Topolčiankách Masaryka. Chce mu nabídnout část honoráře za knihu jejich hovorů, která vzniká k 10. výročí mladé Československé republiky. Prezident ale není v dobrém rozmaru, jeho dcera mu totiž zakázala knihu vydat. Toto setkání nebude snadné. Čapek sice spěchá, celou situaci nemůže ale nechat bez odezvy a nechává se zatáhnout do vzrušené debaty. Debaty o dcerách, o světě, o politice i politicích, o Češích, o lásce a o ženách. Masaryk ukazuje, že není pouze tatíček zakladatel a chladná ikona z učebnic, ale muž z masa a kostí. Vedle svých dějotvorných myšlenek a světonázorů odhaluje i schopnost vysoké politiky či dokonce intrik. Hovoří mimo jiné o svém mileneckém poměru a znovuobjevené sexualitě. Střet dvou velikánů z různých generací má výbušný potenciál, přestože jejich jedinou zbraní jsou vycházkové hole a slova. (Bontonfilm)
(více)Recenze (183)
Malý velký film, který se nenásilným způsobem dokázal obejít bez postranních myšlenek a předvídání. Je to "jen" jedna (ne)obyčejná procházka, při které se poodkrývají soukromé životy dvou mužů, literáta Čapka a politika Masaryka. Masaryk přesvědčuje Čapka, že jejich společná kniha nesmí vyjít, protože jej ukazuje v příliš intimním světle, a Čapek zase přemlouvá Masaryka, že není jen politik, ale také člověk z masa a kostí. A mezi tím poletují nehynoucí myšlenky o životě, o lásce, o politice a o tom, co to znamená být sám uprostřed davu. ()
Inscenováné ztvárnění výběru z dialogů mezi T.G.Masarykem a Karlem Čapkem před filmovou kamerou, i to je jeden z bohaté ponuky filmů k loňskému výročí (2018) vzniku 1. Československé republiky. Svým způsobem takový celovečerní bonus k Člověku proti zkáze po 30ti letech, nicméně velice zdařilý. Já osobně ve filmu vidím i důstojné navázání na starší komorní TV inscenace s historickými tématy (např. ty od Oldřicha Daňka), kde hlavní devizou byl vždycky vedle námětu scénář a kvalitní herecké výkony – zde vzhledem k původnímu určení pro filmové plátno obohaceno i o nádherný vizuál pomocí zasazení do přírodních exteriérů a pěkné kamery Jana Malíře. Hovory s TGM rozhodně nejsou ryze filosofické a ukazují zejména Masaryka i jako člověka v tak trochu civilnější podobě. V jistých chvílich (např. když Martin Huba coby Masaryk kráčí lesem několik kroků vpřed sám a vypráví svá moudra) na mne Masarykův projev působil, jakoby promlouval na dálku přímo ke mne coby divákovi. Ze strany Čapka potěšili zase kratičké zmínky s názorem na detektivní povídky a jeho fascinací Langovym Metropolisem. K dokonalosti možná krůček schází, ale jsem rád za vznik tohohle filmu, který nám ve velmi zajímavém podání (výborný Huba, velice obstojný Budař) umožnil naslouchat pozoruhodným dialogům mezi dvěma zásadními osobnosty naší první společné ČS. republiky. (80%) (Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Na jednu stranu před tvůrci filmu smekám, ale na druhou mi přijde málo, že se tu jen dva muži baví prakticky o všech tématech, na které během hodiny a čtvrt stihlo dojít. I když jde o významné historické osobnosti. ()
Zbláznili se? Nedegraduju nijak Hubovy a Budařovy výkony (klobouk dolu), ale opravdu si někdo myslí (Kosatík nebo kdo psal dialogy), že se dva vzdělaní muži své doby budou bavit takto popisně jako debilové (aby se divák nějak proboha dozvěděl, co se za jejich života stalo)? Viz popis Rašína, Švehly a čehokoliv ze života Masaryka. Už jsem jen čekal, kdy TGM zahlásí: Já jsem se narodil v roce 1850, pane Čapku /aby věděl. Komorní dialog bez jakéhokoliv děje by nevadil, usnout se u toho nedalo ani ve tři v noci, ale ta otrocká snaha popsat historické události i lidem kteří o nich vědí houby, to bolí. Špatný nápad, špatné provedení. Za mě ani náhodou. ()
Neškodná konverzačka, která se snaží zobrazit Karla Čapka a prezidenta Masaryka jako dva normální chlapíky s normálními problémy a vlastně úplně běžným životem. A tak se mluví o politice, běžných starostech i ženách. Film nikam nespěchá, ani nijak negraduje, ale ústřední duo je natolik přesvědčivé, že ani moc nevadí, že se nic zajímavého nedozvíme. ()
Jeden z projektů k výročí republiky.To že se celé setkání odehrává během několika hodin jednoho podzimního dne roku 1928 poskytuje snímku jistý rytmus. A Malířova kamera si z nálady babího léta v parku zámku v Topolčiankách vybírá chvilky, kdy nervozita mladšího naráží na vyrovnanost staršího, čerstvě zamilovaného vdovce objevujícího sex. Nejméně záživnou součást snímku tvoří právě pasáže, kde se do dialogu pašují informativní věty ve stylu školní látky „život a dílo TGM,“ ve kterých se probírá mládí, exil, světová politika, německá otázka, víra v Boha či v demokracii. Paradoxně jiskřivější okamžiky nastávají, kdykoli se tradiční role obracejí a Masaryk zpovídá Čapka: jestli by dal milost vrahovi, jestli někdy myslel na sebevraždu. I proto, že herecky Huba od počátku převyšuje Budaře, ve výrazu je bohatší, a dokonce navzdory u klukovštější, když spisovatele provokuje, že na knižních rozhovorech s prezidentem si chtěl jen udělat jméno. Je pořád je to jenom souboj slov, ať se procházejí, postávají, posedávají. Pokouší se osvěžit - jablko, cigareta, buřka, brýle, bosé brouzdání trávou, tu a tam zahradník či Jan Masaryk vracející se oknem z nočních záletů. Konverzace sice občas připomíná sbírku bonmotů včetně diskuse, zda od novin čekají lidé opravdu novinky, či naopak potvrzení toho, co už znají, ale občas zavoní smíchem, jako když Masaryk popisuje ikony 28. října 1918: „Nejhorší byl Rašín, nejlepší Švehla, K nejsilnějším scénám pak patří Masarykův monolog vlastních výčitek za to, že při odchodu do exilu opustil rodinu – a když chce alespoň od Čapka odpuštění, zjistí, že mluví sám k sobě. Huba i pouhým hlasem dokáže čarovat, z jeho škádlivého „Panáčku“ čiší varování, a přidá-li jen do kroku, zas má jeho „antitatíček“ TGM o odstín víc. Zkrátka ostuda to není, i když na velkém plátně kin se Hovory s TGM stěží blýsknou. Na druhou stranu jim lze k dobru připsat únosný rozsah osmdesáti minut . Je odvaha, že debutující Jakub Červenka přišel s tak sebevražedným nápadem – tedy zfilmovat kultivovaný rozhovor dvou lidí, během nějž se vlastně nic nestane. ()
Velmi vydařené! Pro mě, milovnici divadla a konverzačních snímků, jako stvořené. ..a těch krásných myšlenek... ()
Byl jsem velmi zvědavý, dojem je nakonec spíš rozpačitý. Vlastně takový nemastno neslaný. Vzhledem k formátu je stopáž 80 minut možná zbytečně moc. Protože na začátku Čapek přijde za Masarykem, mluví spolu, pak Čapek odejde. A to je celé. Jistě, čekat něco jiného by bylo bláhové, ale tím, že filmu chybí jakýkoli dramatický konflikt (že se Masaryk na poslední chvíli zasekne a odmítne knihu Hovorů vydat, totiž konflikt vlastně nevyvolává, stejně jako to, že se po jedné prezidentské poznámce Čapek malinko urazí), je to jen o mluvení. Zajímavém mluvení, bezpochyby, ale jen mluvení, takže i pouhých 80 minut je příliš. Srovnání s Českým stoletím se už kvůli osobě scenáristy Kosatíka nebo představitele Masaryka Hovory s TGM nevyhnou - už proto, že jsou de facto pokračování prvního dílu Velké bourání. A mě Sedláčkův opus bavil o dost víc. Naopak je nutno vyzdvihnout oba herce, Martina Hubu a - pro mě osobně velmi překvapivě - i Jana Budaře. Jsou svým historickým předobrazům nejen mimořádně podobní (u Budařova Čapka se tomu nepřestávám divit ještě teď), ale i přesvědčiví v každém hnutí mysli. A moc mě bavil barevný filtr, díky němuž celá mizanscéna včetně postav vypadá jako ze starých, dodatečně kolorovaných fotografií a pohlednic. Sice lituju každého, koho nebaví formát "mluvících hlav" (protože právě třeba České století je perfektní), ale u Hovorů s TGM dokážu nižší hodnocení pochopit. Přestože je odkrývání osobností hlavně Masaryka, ale pak také Čapka zajímavé, zpracování už holt tolik zajímavé není. Ne na celovečerní kinofilm. Tohle mělo zůstat jen v televizi. ()
Hovory s TGM je rozhodně jeden z nejkomornějších filmů z tuzemské produkce posledních let, který stojí zejména na hereckých výkonech dvou hlavních aktérů. Hodinu a čtvrt se divák prochází s Masarykem a Čapkem na pozemcích okolo topolčianského zámku a naslouchá jejich hovorům, které se ubírají různými směry - od témat zcela povrchních až po niterně osobní - přičemž se ve vzduchu stále vznáší otázka ohledně vydání či nevydání knihy, na které se oba muži podílí. Vskutku minimalistický filmařský kousek, který nabízí divákům pohled do soukromého života dvou velikánů našich dějin. ()
Minimalistický príbeh, vhodnejší azda na divadelné dosky ako do kina, nás prevádza myšlienkovými pochodmi dvoch velikánov, na čom by nebolo nič zlého, len tomu chýba dramatický oblúk, niečo, čo by diváka dokázalo viacej zaujať ako len vydať - nevydať knihu. Herecky v poriadku. ()
To je takový Quentin Tarantino, akorát bez akčních scén. Struktura filmu hodně připomíná O rodičích a dětech, ale tam šlo o poctu syna otci a vzpomínání na dětství, a skrze ty dialogy jsme postavy postupně poznávali a skládali si kousek ke kousku jejich život a to, kam nyní dospěli. Tady to vypadá, že tvůrci vzali Wikipedii a pár vět z knihy, přihodili pár nutných historických naučných encyklopedických hesel, pak si vybrali lokace (u potůčku, během deště v jeskyni, u křížku, u kapličky, u hradu) a prostě to nějak pospojovali. Je v podstatě jedno, kde si co ti dva říkají, nikam to nesměřuje, je to jen přehlídka těch encyklopedických hesel. Mimochodem, nechápu, jak ze zámku v Lánech je možné dojít na Okoř, nebo co to bylo za zříceninu, nebo proč muže podlouhlého obličeje a výrazných tmavých očí hraje herec s kulatým obličejem a modrýma očima. Kua, a ta srdíčka, co si TGM na začátku maluje, okatěji ho spojit s Havlem nešlo? ()
Za mne super. Minimalistický a přitom mnoho podstatného vystihující film. Mně je samozřejmě jasný, že tohle všechno si Masaryk s Čapkem neřekli během jediný procházky a že leccos z toho si možná neřekli vůbec. Tady jde ale o něco jinýho. Vystihnout Masaryka, jaký (podle Kosatika) byl doopravdy. A ne toho z učebnic. A to se myslím dost povedlo. ()
Nevěrohodný, nezajímavý a nudný Budař táhne film ke dnu. Nejde o vyrovnanou partii, ale role TGM určuje a KČ běhá v dialogu jako psík, který se touží zavděčit. ()
Sólo pro dva vynikající herce, Huba s Budařem excelují v nádherném prostředí s úchvatnou kamerou. Spousta krásných myšlenek a oceňuji, že se tvůrci nebáli zabrousit i do těch ostřejších a kontroverznějších témat. Nadčasová záležitost a zasloužená ocenění pro Hubu. ()
Abych pravdu řekl, příliš nevím, co si tomhle díle mám myslet. Tedy ne, že by to snad bylo úplně nezajímavé, je jen otázka, kam celá ta směs vyřčených slov, nastolených témat a představených myšlenek vlastně směřuje a jaký náčrtek našeho prvního prezidenta vytváří. ()
Je to takové nudné, unylé, ušlapané. A nechápu, jak oba vypadají, že hrají poprvé, jediné co chybí, aby se občas koukli do kamery. Celý film stojí na dialogu, ale ten je tak hluchá a prázdný, jako by to byl jen nějaký vsuvkový díl Ulice. Asi je to taky ještě umocněno tím, že jsem se těšil a o to víc jsem byl zklamán. ()
"No vidíte, a možná se dalo udělat i víc.." Vždycky se dá udělat víc, ale ačkoli jsem hádal, že Budař bude dobrým Čapkem leda tak, až naprší a uschne, což se nakonec stalo, platil pro skvostného Hubu za rovnocenného parťáka do tance.. Červenka mě zatím nesmírně baví.. ()
Přála bych si tam být, vidět je, naslouchat jim... Krásný zážitek z velkého plátna, moc pěkně natočené, herci velmi dobří a obsahově mně blízké a rezonující, moje české srdíčko je potěšeno a tvůrcům patří za tento snímek veliké poděkování. ()
Vždycky se dá udělat víc -> vždycky se dá natočit líp.. ()
Absence emocí. Není tu pro mě žádná motivace se dál dívát. Jejich vzájemný vztah (ve filmu) byl nedůvěryhodný. Je to velká škoda. Ono i ticho mezi herci občas stačí, pokud je tam dobrá scéna a kemera. Chabé dialogy charaktery nevybudují. ()