Závěť doktora Mabuse

Další z průhledů do světového rozměru našeho západního souseda i dnes připomíná, že německá demokracie nejenže existovala, ale byla také schopna účinné, hluboké a působivé sebereflexe. Zakázal-li "pán myšlenek" Třetí říše toto podmanivé dílo, dobře věděl, co činí. Skutečná tvář nacismu, produktu hnilobné romantiky, za níž se skrývá neurvalé úsilí o moc a podmanění, je dokreslením neblaze proslulého řevu Hitlerových projevů a v stále expresionismus evokujícím pojetí si v nás přímo vynucuje strach, hrůzu, bezmoc, touhu po útěku. Šílenství, doložené pozdějším Thyssenovým výrokem o polokreténech, tu přímo kape z plátna. Účinek a jeho sílu dále zvýrazňuje historická kresba vlastně demokratické výmarské krimininální policie, pomyslného světa světla a věcnosti, až polaritního protipólu démonizujících asociací, v nichž si nacismus tolik liboval. Šoa, etnocida, holokaust, krematorium, vězeňské bloky Osvětimi, Sobiboru, Ravensbrücku, Mauthausenu jsou tím, co svou intuicí Lange tušil a nahmatával. Jak víme dnes, dařilo se mu to natolik úspěšně, že to i dnes vyvolává v zádech mráz a v krku smrtelnou úzkost. Ano, Hitler a Německo nebyly nikdy pojmy, které by se beze zbytku překrývaly. Je dobré to vědět a znát. (22.06.2011)

Fenomén doktora Mabuseho je spracovaním unikátne a špecifické dielo, v nemeckej kinematografii niečo ako odvar post-expresionizmu. Neviete komu máte fandiť, akých indícií sa pridržiavať a je pravdepodobné, že zopár twistov na pomätenie vami prejde. Má v sebe spomínané expresionistické prvky a zápletku s ňou spojenou - predovšetkým v montážnej rovine, ktorou tú vnútornú šialenosť dotvára. Mimo tej vizuálnej a psychologickej je však neúprosným a nekompromisným materializmom tých najprízemnejších pudov, v ktorých možno badať genézu nemeckého národa. Čo je mimochodom veľmi nebezpečné a pojať tento film len ako napínavú kriminálku nie je zrovna najšťastnejším konštatovaním. (21.09.2015)

Fritz Lang sa k návratu k jednému zo svojich najväčších filmov, odhodlal s tou najväčšou vervou. A natočil kriminálku, pri ktorej môžu žasnúť aj dnešný násťročný a čerstvý dvadsiatnici ( pokiaľ im to svedomie dovolí ), pretože niektoré scény mi pripadali, ako keby sa premiestnili z doby dnešnej, do dôb tamojších ( viď prestrelka v brlohu kriminálnikov ). Majstrovsky prevedené akčné sekvencie, ´´creepy´´ scény s Dr. Mabusem ( tá maska ja fakt strašidelná ) a stále napínavý dej. (16.11.2017)

Viem, že Závéť doktora Mabuse má svoje miesto vo filmovej histórii, viem, že Fritz Lang bol významným režisérom. Ale tiež viem, že ma film nezaujal, nerozumiem obdivu užívateľov, ktorí ho hodnotili a tri hviezdičky dávam iba preto, že vo viacerých obrazoch a scénach je zrejmé, že film nakrútil umelec, ktorý svojmu remeslu rozumie. Že mu nerozumiem ja, je iba môj problém. (27.08.2018)

Naprostá brutalita ve všech ohledech. Už jenom ta infarktově vyhrocená úvodní scéna! Čiší z toho brakovost v tom nejlepším slova smyslu - všechny ty vybuchující sudy, ampule s plynem, padělané bankovky, strojové hlasy z gramofonu, tajné organizace, hypnóza. Na zlověstnosti tomu dodává klasická fascinace duševními chorobami a šílenstvím, která se rozbujela po 1. světové válce, což je zde také záminkou pro občas ještě mohutně expresionistické herectví. Stylisticky je to krásné, přes téměř neustále přítomnou paralelní montáž Lang ještě zdaleka nevyužíval onen automatizovaný hollywoodský styl, takže je zde místo pro režijní a kameramanské frajeřiny, nečekané a nečekaně komponované záběry. Také specifické využívání zvuku a střihu Závěti doktora Mabuse dodává na ostrosti a úsečnosti, i proto je pro mě ještě lepším filmem než Vrah mezi námi. "Zabil jsem svou dívku a muže, který byl mým nejlepším přítelem!" - "To není moje věc Thomasi, miluji tě!" (30.05.2015)