Hra se smrtí

Solidní drama prosté patosu z prostředí pouličních drogových dealerů v černošském sídlišti s autentickou atmosférou a dobrou analýzou mechanismu ničícího životy lidí v okolí. Líbí se mi, jak se všichni výrazně inteligentnější černošstí herci dokázali herecky proměnit v podstatně jednodušší bytosti, aniž by to působilo nějak nevěrohodně. Závěrečná pointa mě dostala. (18.08.2017)

Pôvabne a efektne natočené (Malik Sayeed na trón), ako sa na Leeho jointy patrí, maximum vyťaženého z "krás" crooklynskej panelovej džungle, no zároveň extrémne uťahaná dvojhodinová vyšetrovačka jednej vraždy na pozadí koexistencie drogových dílerov & detektívov a ich vzájomných vzťahov (čo poctivejšie vykresľuje napr. The Shield). Clockers má prítomné typické parametre režisérovej tvorby – ľubovoľná téma, v tomto prípade pouličná gangsterka, plus presahy sociálnych otázok, tu prakticky štúdia o tiaži okolností prostredia na predmetné postavy a ich príčinách. Avšak málo razantné. Z Leeho rannej tvorby v tomto smere aj najslabšie. Zaujme ale výkon Delroya Linda a ústredného fízlovského dua Keitel x Turturro. Dobový soundtrack ako vždy na vysokej úrovni (treba si uvedomiť, že v černošských filmoch 80. a 90. rokov špatné prakticky ani nebývali, najmä tie pod palcom hip-hopových labelov, vtedy hojne využívajúcich sedemdesiatkový soul). Clockers – sám o sebe jednorazovka par excellence, nočný Brooklyn je však iba jeden, a preto sú opakované návštevy nevyhnutné... (x) ♪♫ / ♪♫ / ♪♫ (28.5.2018) (12.4.2023) (26.4.2023) "If God created anything better than crack cocaine, he kept that shit for hisself." (26.04.2023)

Clocker (slangový výraz): low level drug dealer, který pracuje („clockuje“) 24 hodin denně. Spiker (též slangový výraz): bojovník za práva barevných. ____ Největším americkým problémem je, vždycky byla (od chvíle, kdy jsme vystoupili z lodi) a vždycky bude rasa. Toliko Spike Lee. Popravdě se mu ani nedivím. Vskutku existují klasikové rasismu, kteří jsou s to načrtnout černocha s odulými rty, placatým širokým nosem, většíma ušima a zlovolnýma očima, z kterých číší lačnost, chlípnost a úskočný pigment. Po této stránce stačí uvést třeba Ludwiga Clausse, který dělí lidi na kulovité, parabolické, pyramidální a polygonální. Jen se divák musí srovnat s tím, že se Spike ve svých filmech nepokouší o subjektivní komentář k ději, který tu přece jen byl, ale bojuje za rasovou rovnoprávnost a pronáší obecné ideje, k nimž konstruuje děj až druhotně jako záminku. Z téhož důvodu ví divák po celý čas příběhu více než postavy, aniž to jakkoliv vadí; protože Clockers nejsou thrillerem, ani detektivkou, kde se musí uvážlivě promýšlet dávkování informací mezi postavy a diváky, ale důsledným propojením kinematografie s Black Panther Party a Amnesty International. Pokud se tedy na konci filmu ukáže vypravěč mírně nespolehlivým v otázce, kdo zabil Darryla Adamse, skutečnost je taková, že nespolehlivé jsou pouze postavy, skrz které nám je vyprávěno – to je postihla pod náporem bílých schizofrenie a už ani nevědí, čí jsou. V přesně nastaveným a odzkoušeným hierarchickým žebříčku vyjebává v ghetu každý s tím pod sebou a je vyjebáván tím nad ním. Je to jako domino, přičemž Spike se táže po tom, kdo uvádí do chodu první kostku (samozřejmě pro nás má připravenou odpověď – jsou to běloši v čele s Johnem Turturroem), takže i když se Spike věnuje převážně oněm padajícím kostkám, které ve filmu zastupuje černošský gheto - tzv. melting pot v melting plotu - se svými mikro příběhy, navrací se neustále k původní otázce, k původní příčině toho všeho. Jako detektiv propátrává a čenichá, kdo uvedl domino do chodu. Detektiv se převtělil z postav do osoby režiséra – odtud důvod, proč nejsou Clockers ani thrillerem, ani detektivkou. (14.05.2009)

Velice pozoruhodná a zdařilá sonda do života uvnitř černošské čtvrti. Je vidět, že Spike své dětství prožil v Brooklynu. Člověk jeho film pozná na první pohled, jeho rukopis je nezaměnitelný. Když k tomu připočteme výborné herecké výkony v čele s Harveym Keitelem jsme svědky hodně zdařilého snímku. (15.06.2009)

Sonda do sídliště v ghettu, kde parta černochů prodává crack. Je tu hezky ukázáno, jak funguje systém předávek a obvyklá policejní pruda, kdy dealerům kontrolujou i anály. Do toho ještě zápletka s vraždou, kdy se do samého konce neví kdo to spáchal. V hlavní roli sympaťák Mekhi Phifer, který ho mám zafixovanýho spíš jako takovýho drsňáka, ale tady mu rozbijou držku snad všechny postavy ve filmu. A moc se mi líbil Harvey Keitel a jeho don´t point your finger at me. Je to jeden z nejpřirozeněji hrajících herců vůbec. (30.01.2010)