Horečka džungle

Tropická horečka je aktivistický film, kde dominantní roli hrají režisérovy politické postoje, tzn. maximální důraz na emancipaci černošské populace v USA a její společenský vzestup. Na můj vkus to ale přehání, protože když např. černá žena zjistí manželovu nevěru, je pro ni důležitější než sám fakt nevěry to, že zradil svoji rasu s bílou holkou, a jaksi přehlíží to, že motivací patrně byl nižší věk a neokoukanost. Prakticky všechny postavy stále řeší barvu pleti a zdůvodňují tímhle faktem i vlastní názory a postoje druhých. Začátek 90. let pochopitelně nebyl totéž, co dnešní doba, protože za těch 20 let se atmosféra v Americe zase nějak posunula, ale už to přece jen nebyla ta vyhraněná 60. léta a navíc jde o New York, který měl vždycky zvláštní postavení a kde tavicí kotel fungoval spolehlivěji než kdekoli jinde. Tzv. mezirasové sňatky nejsou bez ohledu na to, jak vypadá hollywoodský mainstream a televizní produkce amerických stanic, ani dnes mimo velká města a univerzitní okruh běžnou záležitostí, ale spíš než barva pleti asi bude hrát roli náboženství nebo třídně společenský kastovní systém. V Tropické horečce Spike Lee má někdy blízkou až k vyhroceným postojům černých panterů a je z něj cítit bojovná nálada, ostatně typická i v jeho raných filmech. Líbí se mi spíš Spike Lee pozdního období, kdy tuhle nacionalistickou notečku opustil a natočil třeba stylového Spojence. Celkový dojem: 60 %. (08.04.2012)

Na výsledku bylo znát, že film režíroval černošský režisér. Těžko ale říct, jestli takový důraz na fyzickou stránku vztahů nebyl jen důsledek toho, že to režíroval chlap. Možná si režisér taky sám podkopal nohy tím, že jeho černý hrdina převzal (nebo to tak cítil) postoj okolí, že v případě jeho náklonnosti k bílé ženě se jednalo jen o zvědavost. Takhle mi spíš připadalo, že téma rasismu je lépe vyjádřeno v odmítnutí bílých společníků udělat partnera z černocha, jakkoli byl pro firmu přínosem. Nebo fakt, že společensky výše postavená rodina (aspoň muž byl architekt) bydlela na horší adrese (Harlem) než bílá dělnická rodina. Podle mě nebylo ani vysvětlením, že černoch pocházel z rodiny, kterou soustavně ničila... ehm... černá ovce, drogově závislý bratr bez práce (výborný Jackson, kterému - mimochodem - už tehdy zdatně sekundovala Berryová v roli jeho drogové souputnice). Ale přes výše řečené o spíš mělkých milostných vztazích považuju rozchodovou scénu ze strany bílé ženy za jednu z nejsmutnějších a zároveň nejdůstojnějších, jaké jsem kdy viděl. // 75% (04.12.2021)

Spike Lee byl ve svých ranných filmech nekompromisní, jak k sobě, tak nám - divákům. Točil důležité filmy - Udělej správnou věc a tento mezi ně patří. Ukazuje, že vše zlo i dobro vychází výhradně z lidí samotných - na druhé straně je patrné, že příslušnost k nějaké etnické skupině - zde k Afroameričanům a k Italům je jako stigma, které člověka svazuje. Pokud naruší nepsaná pravidla, že "rasy se nemíchají", pak se stane vyděděncem. Nenávist a bigotnost je v každém etniku i jednotlivci hluboce zakořeněna. To je všude stejné - po celém světě - jeden druhého nenávidí především za to, když nedodržuje bigotní pravidla svého společenství. Leeho filmy - ty dva - jsou především o netoleranci, která je snad nejlidštějším znakem - a kterou z lidského chování a myšlení vymýtit nelze. Jemu se povedlo předvést v těchto filmech s velkou působivostí a přesností právě to, že k nějakému uzavření míru a sloučení všech ras a k podání rukou a sbratření všech ras a lidí nikdy dojít nemůže, naopak, že separatismus je nejpřirozenějším lidským rysem. Člověk měl, má a bude mít vždy nejsilnější potřebu se vůči druhým vymezovat a nenávidět jinakost druhých - a třeba i členů rodiny. Narozdíl od eskalace násilí v Udělej správnou věc, zde Lee ukončil svůj "joint" poněkud smířlivěji, a paradoxně, nabídl trochu Disneyovský happyend, i když jen v náznaku, což je poněkud zarážející, neb zrovna k Disneyho "láska vše překoná" se Lee staví negativně, přesto dává svému hrdinovi evidentně nárok na druhou šanci, kterou jeho bratr nedostal. Poněkud hořce vyzněl na konci návrat Angie k rodinému martýriu. Závěrečný působivý nájezd a výkřik dává tušit, že nic není vyřešeno a uzavřeno. Z toho, jak Lee zvtárňuje italskou menšinu je poznat, že byl pilným "studentem" filmů M.Scorseseho. Po tomto filmu se Leeova tvorba začla ubírat jiným - více komerčním a méně ambicioznim směrem - stejně tak třeba i kariéra W.Snipese, u něj je ta změna ještě markantnější. Od charakterního herectví k monotónnímu opakování "jedné" role v akčních filmech. Myslím, že si Lee uvědomil, že točit takto ambiciozní a osobní filmy je jednak nevděčné, a jednak je člověk nemůže točit jako sériovou výrobu. Oba filmy jsou také důkazem toho, že nejradikálnější a nejzásadnější díla vytváří člověk v mládí, kdy je člověk "rozhněvaný", zatímco věkem se člověk obrušuje, otupuje a konformizuje. Jsou i výjimky, ale Lee jí zřejmě nebude. To nejdůležitější z něj lze najít právě zde. (03.11.2011)

Suhlasim s tym, co napisal gudaulin. Aj ked je to film v prvom rade o rasovej neznasanlivosti, tak tu postavy riesia farbu pleti az prilis neprirodzene na ukor vsetkych ostatnych faktov. Aj v rozhovoroch sa neustale prebera farba pleti a nic ine. To nicim inym tie postavy neziju? Ale chapem, ze si touto zvolenou formou chcel reziser ventilovat svoje nazory. Lenze vdaka tomu u mna ten film nefunguje a miestami ma tie nekonecne dialogy o farbe pleti irituju. (12.04.2012)

Rozumiem výčitkám, že postavy sa príliš zaoberajú "vonkajšími" faktormi ako skutočnou podstatou problému, to jest neverou ako takou. Lenže Lee berie túto situáciu skôr ako východzí stav pre ďalšiu svoju typickú kanonádu dialógov k témam, ktoré ho zaujímajú a opäť to schytávajú úplne všetci, takže osobne film považujem za objektívny. Koniec koncov asi niet prečo pochybovať o tom, že režisér veľmi dobre vie, o čom točí. Začína to ako klasická zakázaná romanca, lenže Lee sa nebojí rozohrať oveľa širšiu mozaiku, kde sa ústredný pár ocitne aj na pár minút mimo diania a nechá priestor rovnako zaujímavým vedľajším postavám. Film sa mu tak trochu rozpadá, ale aspoň z tej neučesanosti cítiť Leeho živeľnosť a neochotu sa podrobiť nejakej komfortnej štruktúre. No a ak má Las Vegas svoju Eiffelovku, tak NY má zase Tádž Mahál, aby bolo jasno... (21.05.2018)