Polednice

Když jsem viděl první ukázku na Polednici, tak ve mně vzbudila velká očekávání, navíc mám stejnojmennou báseň rád pro její depresivně sugestivní nádech, a byť bylo již dopředu předesíláno, že půjde o volné zpracování Erbenovy klasiky, tak i přesto jsem počítal s přenosem hlavních motivů z básně do filmu. Což se do jisté míry povedlo! Na úvod je nutné říct, že Polednice je spíše dramatem než hororem, ve kterém jde hlavně o nový začátek pro hlavní hrdinku, ale i o problematiku rodičovství a vztahů mezi lidmi. Co se vizuálu týká, tak v rámci tuzemské produkce jde o nadprůměrnou práci s obrazem - nejvíce mě zaujala převládající barva obilí (a celkově zlatavé barvy), která ještě o to více zdůrazňovala nesnesitelné vedro, se kterým si postavy ve filmu potýkaly. Všechny lekačky ve filmu zafungovaly na výbornou, byť jich bylo pomálu, ale jak už jsem říkal, tak šlo spíše o drama než o horor. Zkrátka solidně natočený snímek, který těží zejména z námětu, vizuálního ztvárnění, přesvědčivých hereckých výkonů a (na české poměry) kvalitní hudební stránky. (04.03.2016)

Horor pouze v náznacích, drama pouze v náznacích, psycho pouze v náznacích. Prakticky ve všem, na co Sádek (Enšpígle, aspoň jména by ses mohl naučit psát správně) sáhnul, zůstal na půl cesty. Nejznámější balada Karla Jaromíra si rozhodně zasloužila lepší filmové zprznění než je tato veskrze průměrná čecháčkovina se vším, co k ní patří. Přizdisráčské hororové prvky eskalují v závěru pokusem o made in Hollywood, drama se omezuje na šepotání Zdeňka Muchy, uslintané pohledy Jiřího Štrébla a Kolářovou v hadrech z předminulého století, protože prostě bubák, vole. Psychotická epizoda Áni by pak mohla nabrat baladických rozměrů, všichni přeci víme jak balady obvykle končí, ale ne tady se pan Samir (u Enšpígla Sámer, a možná i Issa) posral a přitom se přímo podbízelo: Máme maso. Máma mele maso. Mele a mísí. Máme mísu masa. Ó, mami! .... Kde je Aneta?.... Líná atmosféra léta a širé lány, ano, ty bych mohl ocenit. V jiném filmu. Hvězda za snahu. (18.12.2016)

Matka s dcérou sa po strate manžela a otca rozhodnú vrátiť do dediny, v ktorej muž vyrastal. Obyvatelia ich prijmú s otvoreným náručím, pretože na zosnulého majú dobré spomienky. V ich novom dome, ktorý stojí na samote, sa však až tak príjemne necítia. Okolo domu sa postupom času začína objavovať niečo temné a to, čo malo byť novým začiatkom, sa môže rýchlo zmeniť na nepríjemný koniec. - Polednice je podla mňa jedným z najschopnejších hororov z našich končín. Aj keď sa žáner horor v tomto diele hlboko zamotáva s drámou, mysterióznym žánrom a psychologickým nátlakom na postavy, hororové sekvencie vyzerajú slušne. Slušne však nevyzerajú herecké výkony. Netuším, či sa jedná o známych hercov z Česka, pretože TV nepozerám, ale niektoré herecké výkony boli na hranici céčkového hororu, čo zrejme takáto ambiciózna výprava dosiahnuť nechcela. U starších hercov je vidieť skúsenosti a ich výkony pôsobia aspoň uveritelne. Zaradenie deja do malej dedinky mi imponovalo, pretože sám viem, aký je život na dedine a milujem ho. Tvorcovia neváhali a urobili si aj zopár vtipov z českého národa, čo u tohto diela nebolo úplne najlepším nápadom, ale aspoň to pôsobilo uveritelnejšie. O deji sa nechcem velmi rozpisovať, pretože ho nejde popísať bez objasnenia niektorých detailov, ktoré by boli zbytočne napovedajúce. Objektívne si tento horor mnou udelené hodnotenie nezaslúži, lenže u nás je konkurencia velmi nízka, takže rád podporím zaujímavé a ambiciózne projekty. (28.07.2016)

Příjemné překvapení. Z Chlupáčka nám roste šikovný filmař s čuchem. Zajímal by mě rozpočet téhle srandy. Ačkoliv ty hororové prvky byly trochu k smíchu, a pro hlavní představitelku bych si asi dovedl představit vhodnější (méně protežovanou herečku), malá Karolína zahrála famózně a já bych jí Lva klidně dal. V mužských postavách to vesnické panoptikum skvěle trefili Štrébl s Muchou (nikdy jsem o nich neslyšel, a přesto je potkal u mnoha, v jednom případě především televizních, produkcí), velmi dobrá byla i Viktorka - Daniela Kolářová. Horké léto dobře vystižené. (16.10.2016)

"My si mohli, když jsme si chtěli něco vysvětlit, říct: 'Chceme to jako v tom a tom filmu.' Protože myslím, že máme filmy docela nadrcené," řekl o tvůrčí spolupráci za kamerou režisér Jiří Sádek. Kolikrát asi a v jakých všech fázích práce na "Polednici" zaznělo 'Chceme to jako v Babadookovi'? Diváci, kterým tento zásadní hororový titul posledních let neunikl, budou nevyhnutelně z filmu mít pocit permanentního deja vu. Podobnost konkrétních motivů, prvků i formálních postupů je natolik silná, že není možné, aby šlo o náhodu. Zatímco jiní mladí čeští filmaři kopírují formální postupy zahraničních vzorů, Sádek, Chlupáček a Samir se pohybují na hraně plagiátorství. Když to dovedeme do extrému, tak zatímco jiní poučenou formou oslovují především diváky, kteří také mají kinematografii nadrcenou, "Polednice" naopak sází na diváky nepoučené, kterým se může vydávat z originální dílo. Přitom tvůrci dokáží výtečně rozehrát lokální prvky, které byť čerpají z klasického kontrastu města a venkova, působí živě a přirozeně. Navíc základní koncept moderního nedoslovného přepracování kanonické básně, postavený na motivech neveselých stránek mateřství, skýtá velký potenciál. Paradoxně však "Babadook" představuje nejen vytříbenější a stylově sevřenější, ale i nosnější a věrnější adaptaci Erbenova textu. (10.07.2016)