Toni Erdmann

Nechápu to vysoké hodnocení ... Je to v podstatě nuda postavená na jednoduché situaci nesympatické zblblé workoholičky, kterou se její lehce podivínský tatík snaží trochu vrátit do normálu. To celé natažené do zbytečného času a připepřeno dvěma scénami, které jsem nepochopil proč tam byly, kromě snahy diváka aspoň něcím probudit a mírně šokovat ... Přes některé klady, za mně o ničem ... Možná trochu k zamyšlení, k zasmání určitě ne (aspoň já se za celou dobu ani neusmál). (19.08.2017)

Oproti očakávaniam a všeobecnému hypu je to sklamanie. Sonda do vzťahov, života, sveta jednej manažérky, jej kolegov a naproti tomu jej otca. Ako námet fajn, realizácia však kompletne zlyháva. Filmu sa za celý čas nedarí ísť do hĺbky, tak ako sa manažérkinmu otcovi nedarí dokopať sa v nej k človeku. Dve hodiny a štyridsať minút som pasívne sledoval, bez jedinej emócie jednu vlečúcu sa scénu za druhou. Nešlo to do hĺbky, nedalo sa to pocítiť, aspoň ten toľko chválený humor to mohol potiahnúť. Ale nie, podľa všetkého sa kdesi po ceste vytratil, a ostala len nuda. Dve hodiny štyridsať minút sú v týchto podmienkach pomerne bolestivé, no obávam sa že tomuto filmu nepomohla ani polovičná stopáž, problém je v jadre. (29.01.2018)

Za celých 160 minut jsem nepřišel na to, jak se Toni Erdmann dostal na seznam filmů, které chci vidět. Výhoda stopáže je ta, že stihnete o jednoho Bernarda víc, ale ani s lehce zvýšeným množstvím alkoholu se mé vnímání filmu nijak převratně nezměnilo. Co se Toni Erdmann snaží říct? Že je dnešní doba pokřivená, a že pro všechny ty peníze, kariérní růst a úspěchy zapomínáme vnímat maličkosti každodenního života? To je pěkné, ale s tímhle poselstvím přicházejí snad desítky filmů každý rok a nepotřebují na to takhle rozplizlí scénář. Ano, jsou tam i zajímavé momenty - atmosféra v nočním klubu byla tak skvěle navozená, jako bych tam vážně seděl, nahá party kdy ze sebe hrdinové shodí všechny ty masky, které na sobě musí mít nasazené v každodenním divadle svých životů... Ale to všechno by vystačilo tak na krátkometrážní film kolem dvaceti minut a účel by to splnilo možná ještě lépe. Jsem člověk, který se docela vyžívá ve zvláštních filmech, ale poslední dobou na ně nějak nemám štěstí. Jestli jsem dal nedávno Gattace dvě hvězdy, musím jít tentokrát s hodnocením ještě níž. (30.09.2018)

Nuda ako prasa! (14.11.2018)

Komedie? Ani omylem! Celou dobu jsem nechápal, o co ve filmu jde. Ffilm je o ničem a je to prostě píčovina na entou... (03.01.2019)

Považujem za svoje osobné víťazstvo, že som Toniho dopozeral dokonca. Bolo to doslova bolestivé utrpenie. Eine richtige Qual. Trapnosť ! Počas celého filmu ma mučil tak silne skľučujúci pocit trapnosti. ...och ja hlupák, že som to hneď nevedel, že mám byť sám sebou a že mám viac času tráviť s rodinou. Titulky, koniec a teraz tá úúúľava. 10 % (25.03.2021)

Léta strávená po korporátech mi velí ocenit autorčinu hlubokou znalost věci. Jinak jsem se během velkorysé stopáže několikrát přistihnul, že mě charisma Petera Simonischeka baví mnohem víc než film samotný. Toni Erdmann je takový ten milý festivalový nadprůměr, kde se toho zase až tak moc nepřihodí a nikdo to zase až tak moc nezkomplikuje. Za mě poctivých 70 pct. (26.07.2021)

Keď je niečo rozťahané a trápne, neznamená, že je to artové. Za umenie nepovažujem ani keď sa niekto vystrieka na zákusok a jeho partnerka si ho vychutná aj s polevou. Na porno je to málo a na art priveľa. Trápny otec sa chce znova zblížiť s odcudzenou, po korporátnej kariére bažiacou dcérou. Najsympatickejšou postavou je tam asi starý pes, ale ten na začiatku zdochne. A potom ešte mladá asistentka.  Lebo je mladá. A ochotná sa vyzliecť. Na tretiu hviezdičku to vytiahol až záverečný naked brunch, ten už skutočne môže u niekoho naštartovať smiech cez slzy. (02.12.2021)

Pamatuji si na své první setkání s Toni Erdmannem. Bylo to na filmovém festivalu v Karlových Varech ve Velkém sále hotelu Thermal, který tehdy se svými 1150 diváky praskal ve švech. Publikum tenkrát několikrát během filmu tleskalo, což je i v rámci festivalu zcela výjimečné. Při závěrečné scéně oslavy narozenin se mnozí diváci smáli tak, až je boleli břišní svaly, případně měli co dělat, aby smíchy neskončili pod semišovými sedadly. A následně slzely nejen smíchem, ale i dojetím. Mě nevyjímaje. Německá komedie vypráví o snaze svérázného postaršího učitele umění Winfrieda navázat vztah se jeho dcerou Ines pracující v rumunské Bukurešti pro velkou nadnárodní firmu. Dávno rozvedený Winfried žije pouze ve společnosti přestárlého psa, po jehož skonu se rozhodne k radikálnímu kroku: vyrazí do Bukurešti za svojí workoholickou dcerou, kde se začne vydávat za “životního kouče a německého ambasadora Toniho Erdmanna”. Své dceři začne v této až do absurdní roviny dotažené roli nabourávat život nanejvýš originálním způsobem, přičemž jeho cíl je prostý. Chce, aby dcera Ines, možná poprvé v životě, byla schopna přijmout jeho širokou otcovskou náruč. Popis děje jen málokdy dokáže zprostředkovat skutečné jádro filmu a zde to platí dvojnásob. Toniho Erdmanna bychom snad mohli označit za smutnou komedii, nicméně tím bychom zdaleka neřekli vše: neřekli bychom, že jde o komedii prodchnutou nadějí, že jde ale i o sociálně citlivý pohled na současné Rumunsko nebo že jde o film, jehož ústřední hrdina svými vtipy kromě pobavení vybízí také k úvaze, kdo se za maskou žoviálního Toniho Erdmanna skutečně skrývá. (05.11.2023)

Skoro TŘI HODINY! A O NIČEM. Kdyby se paní režisérka nebála stříhat, možná mohla podat sevřené a hutné citové drama v délce devadesáti minut, ale rozhodla se raději diváka bohatě zasypávat plytkými scénami bez pointy, která vlastně chybí i celému filmu. Asi nejsem dost intelektuálně obdařen, abych se nad filmem rozplýval jako řada odborných kritiků, ale po zhlédnutí se nedokážu cítit jinak než jako oběť krádeže. Odcizeny a zcela promarněny byly tři hodiny mého života... (26.12.2023)

Jedinečný film, ktorý sa vidí možno tak raz za dekádu. Jednotlivé scény nie sú samy osebe možno až také silné, ale keď sa to všetko spojí... ten film vypovedá o niečom nesmierne hlbokom v živote človeka, a to veľmi netradičným spôsobom. Scéna s objatím v kostýme je jedna z najdojemnejších v tomto tisícročí. (16.01.2024)

Viac dráma o rodinných vzťahoch ako komédia v podobe trápnych vtípkoch. Otec Wilfried sa snaží priniesť späť ku z jeho pohľadu správnym hodnotám a zábavy v živote svoju ambicióznu dcéru Ines, ktorá prepadla konkurenčnému boju na pracovisku s amorálnymi hodnotami. Veľmi dôverne zobrazuje nechutné praktiky v internom a externom klamaní a zavádzaní za osobným ziskom. Takto to naozaj v nemeckých firmách chodí. Aby sa Ines vyhla konfrontácii s príbuznými preberá fiktívne telefonáty a drží si odstup pod zámienkou vyťaženosti. Film natočený skôr dokumentárne s domácimi hercami. Ako je zvykom v európskom kine veľa scén je dlhých aj po dialógu aby zachytili pocity. V tom film vyniká. K dokonalosti by som prijal aj pohľad druhej strany s pracovných vzťahoch, ale to by asi prekročilo už tak dlhú stopáž. (16.01.2024)

Takhle jsem se už hrozně dlouho u filmu nenasmál. Jen možná lehké zkrácení by neuškodilo, jelikož postupem času se z toho stávala spíše řada neskutečně vtipných scének než příběh. Ale i tak jsem měl pocit, že můj život byl zase o pořádnou zábavu bohatší! KVIFF16. (06.07.2016)

Je to celkem chytrý film. Ačkoli téma samo je poměrně smutné, jako i životy obou hlavních hrdinů, zejména pak Ines, dcery "Toniho", nabízí se v něm divákovi nemalé množství tak bizardních situací, že se nemůže od srdce nezasmát. Zasazen je do krátkého období života cca 35 leté ženy, jíž se daří úspěšná kariéra konzultantky pracující pro významnou mezinárodní společnost. Režisérka dostatečně uvěřitelně zobrazuje nároky, které s sebou takový post nese, a naznačuje, o co díky ní hlavní hrdinka nevědomky přichází. Na otcovu snahu o "probuzení" reaguje dcera podrážděně, ostatně nemá na něj při svém vytížení čas. S tím se Toni vypořádává řetězením nejrůznějších žertíků a drobných mystifikací, díky nimž se snaží strávit s dcerou alespoň nějaký čas. Tím vznikají situace, v nichž hlavní hrdince není ani trochu do smíchu ... což však nebrání ve smíchu publiku. Film je přínosný nejen endorfiny, které vyplaví při svém sledování, ale má potenciál dovést diváka i k hlubšímu zamyšlení nad tím, zda se náhodou tak trochu nepodobá hlavní hrdince. (06.07.2016)

Smiech cez slzy. Zaujímavý koktejl absurdných momentov plných humoru a vážnych otázok. Ambivalentný, presne ako život. Pre generáciu ignorujúcu vzťahy na úkor nezmyselnej cesty za vidinou štastia nielen v moderných "consultant" joboch, korporátnych businessoch atd. silné posolstvo. Nenechajme si uniknúť život medzi prstami a hlavne "Nestrácajme humor" (07.10.2016)

Docela zajímavý zážitek, jelikož se Toni Erdmann nedostal do "multikin" (jako každý anti-mainstream kousek) tak sem musel s manželkou na jeho projekci do Mosteckého kina KOSMOS - což je historické kino, které tu stojí v nezměněné podobě již od roku 1971 :D no zážitek to byl fakt zajímavý. To je tak, když člověk po letech návštěv moderních cinema multiplexů navštíví Mostecký kino Kosmos a plátno je velké asi jako dnešní průměrná led televize :D a celý sál vypadá jako soudní síň ve sklepení a ze sedaček bolí po 20 minutách brutálně zadek :D zážitek umocněný i tím, když (nečekaně) v celém sále sami. Doporučuji sem někdy zajít, protože počítám, že do 5-10 let takového historická kina úplně vymizí. Film samotný těžko popisovat, ale byl sem 100% spokojen! :) vtipné, originální a smutné zároveň, *SPOILER* u scény, kdy přišel na naked party v kostýmu gorily sem si málem "uchcal" smíchy :D (24.10.2016)

Přátelé...tohle rozhodně ANO... (15.11.2016)

Musím říct ze tak dobrý film sem nečekal rozhodne to nejlepší co sem letos viděl . (19.11.2016)

> J:K napísaniu tejto recenzie som sa musel dosť premáhať, a asi ma zaňu nakoniec nikto ani nepochváli. Ano je pravda, že pri niektorých scénach sa celé kino smialo, ale ja som len neveriacky krútil hlavou nad tým, čo je im tak vtipné, pretože mne prišli skor trápne. Doteraz nechápem, ako malo počínanie hlavného hrdinu pomôcť napraviť jeho vzťah s dcérou, pretože sa správal ako úplný debil. Mám rád artové filmy, ale tento ma vôbec ale vôbec neoslovil. V kine som si po skončení premietania oddýchol, že je už koniec. Za mňa 50per.--------------- N: Kamoškovia, toto je nejaká recesia? Absolútne nedávam, čo sa Vám na tom filme lúbilo. Ale fakt že vôbec. To že sú hlavní hrdinovia nadmieru nesympatickí a primitívni ľudia? Vážne ako, poďakovala by som sa jak za takú dcéru, tak za takého otca. Dosiahnuť svojim správaním to, aby bola moja dcéra viac psychoidná než doteraz, nadto to už vie aj každý jej nadriadený, tak to hej, seems legit. Ale tak hej - doma Vás asi z vlastnej iniciatívy nenapadne stiahnuť si nekomerčný zahraničný umelecký film, tak sa idete pokakať, keď Vás na niečo také donúti kino a po Marvelovkách ste z toho hotoví, ja to chápem. Môj prvý artfilm fest som tiež umierala z každého filmu :) 40per (26.11.2016)

Osekat to o 45 minut a napálil bych 5 hvězd. Ale to je nakonec fuk, panuje naprostá spokojenost, že jsem něco takovýho viděl. Narozeniny a Whitney - scény, které nikdy nezapomenu (to je superklad). (31.12.2016)