Man in Outer Space
Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Vladimír NovotnýHrají:
Miloš Kopecký, Anita Kajlichová, Vít Olmer, Lubomír Lipský st., Radovan Lukavský, Vladimír Hlavatý, Drahoslava Landsmanová, Otomar Krejča st. (více)Obsahy(1)
Satirická komedie Oldřicha Lipského se odehrává v budoucnosti, v roce "508 po Sputniku". Do této doby se nedopatřením dostává muž z poloviny dvacátého století, čalouník Josef (kterého skvěle zahrál Miloš Kopecký). Jeho přízemní konzumní touhy se v době ideální společnosti jeví natolik podivné, že se octne na psychiatrické klinice. Společníkem Josefa na Zemi se stává Adam (Radovan Lukavský), obyvatel Modré hvězdy, jehož technické myšlení s údivem sleduje lásku mladého výzkumníka Petra a psychiatričky Evy... S realizací překvapivě svěží komedie podle námětu Miloše Fialy, Jana Fišera a Oldřicha Lipského to bylo jednu chvíli nahnuté, protože uprostřed natáčení se do vesmíru vznesl Jurij Gagarin a jakákoliv satira se hned jevila v jiném světle. Pro Miloše Kopeckého to byla první titulní postava, do té doby hrál jen menší a střední role. Komedie je i přes nezbytné "výchovné momenty" díky režijnímu vedení a výborným hereckým výkonům natolik zábavná, že se těší dodnes přízni přátel českých filmů. (Česká televize)
(více)Recenze (122)
Kdy zvítězil socialismus v Luxembursku? Rozhodně dříve než v Československu. Nedávno jsem byl coby gastarbeiter zaměstnancem luxemburské firmy a mohu vám říci, soudruzi, že o takových podmínkách se našim pracujícím ani nesnilo. ()
Výborná komediální sci-fi s krásnou politickou satirou bez jakékoli cenzury. Čalouník Josef se dokáže přizpůsobit jakémukoli politickému zřízení ve vesmíru. Díky své nemotornosti odstartuje vesmírnou loď, kterou měl původně pouze uklidit. Štěstí mu však přeje a proto na Modré hvězdě, kde čalouník přistane, dostane palivo a společníka, který jako všichni obyvatelé hvězdy, byl v minulosti ne zrozen, ale vypočítán. Díky tomu je Josef společně s Adamem, jak ho pojmenoval, dopraven zpátky na planetu Zemi. Zde je ovšem vývoj posunut o 500 let dopředu. Spravedlivý a morálně vyspělý svět, je zde konfrontován s maloměšťácky socialistickou tváří v podobě Josefa, který touží jen po majetku a dobrém postavení. Právě tyto vlastnosti ho přivedou zpět do 20st., protože v tomto filmu je možné vše :). Oldřich Lipský + kameraman Vladimír Novotný zaručují režijní a trikovou kvalitu a zbytek dodělá Miloš Kopecký, který se zde prostě nezastaví. ()
Všetky kulisy a celková atmosféra filmu ma náramne bavili. Jasné, že i keď sa jedná o komédiu, dnes je to už komédia z úplne iného uhla pohľadu, ale to patrí neodmysliteľne k veci. Bohužial scenár ide odnikam nikam, v podstate sa nič nedeje a epizódy samé o sebe nestačia na rytmus filmu udržanie pozornosti diváka. Neviem, čo si mám myslieť o filme ako socialistickej agitke, pretože utopistická budúcnosť a jej pravidlá sú značne štylizované a poriadne mimo zdravého rozumu, takže oslavu socializmu by som v tom nevidel ani na premiére. Navyše obyvatelia budúcnosti sú značne prihoretí, odhaliť Josefov charakter a podvody im trvá celý film. Ako najväčší blbec mi však vychádza mimozemšťan z inej galaxie (prečo museli tvorcovia tak preháňať a ísť mimo tú našu?), pretože si píska od radosti kvôli tomu, že spoznal ľudí. Asi nepoznal plač. ()
One man show Miloše Kopeckého na téma typického čecháčka v netypické situaci, která naplno stumuluje všechny jeho negaticní vlastnosti. Zábavné, dnes ovšem ze zcela jiných důvodů než bylo původně tvůrci zamýšleno... ()
Zatímco snímek Ikarie XB-1 z následujícího roku je považován za nesmrtelnou klasiku, MUŽ tvoří dnes spíše pozapomenutou kuriozitu u krajnice filmových dějin. Z hlediska žánru science fiction si však svým významem s Ikarií v ničem nezadá. Je vlastně jediným českým filmem, který komplexně ukazuje život v daleké budoucnosti. Invence tvůrců a objem práce vložené do dekorací a triků jsou unikátní. Většinu dekorací vytvářel Jan Zázvorka, zkušený filmový architekt, který působil v českém filmu již od konce třicátých let. Dekorace jsou esencí uvažování o životním stylu v intencích estetiky bruselského Expa 1958. To, co designéři na Expu naznačovali, představil Zázvorka a jeho kolegové jako žitou skutečnost. Dopravní prostředky (nazývané škodaplány, tatralety apod.) odpovídají futuristickým prototypům padesátých let, obytný dům s proskleným tubusem výtahu vedoucím do podzemních prostor působí jako uskutečněný sen Ludwiga Miese van der Rohe. Návrhy kostýmů a další výtvarné rekvizity vytvořila Ester Krumbachová, šedá eminence filmové nové vlny šedesátých let, jež si tímto snímkem odbyla svou kinematografickou premiéru. Příbytky lidí budoucnosti jsou bohatě zdobené abstraktními plastikami a bruselskými vzory. Nikdo v tomto světě není sám – všichni jsou si blízko prostřednictvím všudypřítomných videoterminálů. Navzdory čerstvým vzpomínkám na bruselské Expo vytvořili filmoví architekti tak futuristický svět, že když publicista Ivan Soeldner navštívil natáčení, přiznal se, že raketa byla jediná z dekorací, kterou uměl nazvat. Pro běžného diváka mohl zobrazený svět představovat až estetický šok z budoucnosti. Černobílá komunální satira reprezentovaná prehistorickým čalouníkem, mužem z prvního století po sputniku, trochu zakrývá jemnější nuance scénáře. Zejména skutečnost, že v druhém plánu je kritickým dialogem se samotným vědecko-fantastickým žánrem. Literární představy o komunistické utopii byly v roce 1961 již natolik běžné, že se začalo dokonce hovořit o jejich konjunktuře. Muž z prvního století je tak velmi ranou parodií na tyto podoby zítřka. Vzpomeňme například scénu, kdy občan budoucnosti, hraný Lubomírem Lipským, krájí náruživě cibuli a svěřuje se Josefovi, že je to v této době vlastně už jediná možnost, kdy si může zabrečet. Tato kritika je spjata i s postavou chladného mimozemšťana Adama, na jehož planetě se obyvatelé "množí dělením – nebo násobením". Východiskem, a dost možná i nemilosrdným zrcadlem současného světa, se zdá být odpověď režiséra Oldřicha Lipského, který na adresu filmu poznamenal: "V mnoha utopických filmech je budoucí svět líčený přetechnizovaně a lidé v něm jako chodící kybernetické mozky. Adam je představitelem takto chápaného světa a my skrze něj polemizujeme s takovýmto názorem na budoucnost." Nemalou zásluhu na tom, že se snímek dodnes těší značné divácké pozornosti má také nepochybně famózní Miloš Kopecký v titulní roli, následovaný plejádou dalších, neméně zdatných herců. ()
Podle informací v zajímavostech se jedná o první původní český sci-fi film (zřejmě nepočítaje Krakatit nebo Vynález zkázy coby adaptace starších literárních předloh) a jeho největší hodnota z dnešního pohledu je nejspíš právě ta historická. Oldřich Lipský se svým tvůrčím týmem načrtl to, co o dva roky později předvedl do dokonalosti Jindřich Polák v Ikarii XB-1. Atraktivní vizuální triky v podobě nadčasových strojů umožňující něco jako videohovory nebo antigravitační pohyb muže v budoucnosti tu jsou, stejně jako elektronická muzika světového průkopníka-skladatele Zdeňka Lišky. Je tu ale bohužel dost naivních "typických českých" vtípků z pera Macourka a Lipského, které si tu dle mého názoru mohli odpustit, jako například záhadně sypající se knedlíky z pokaženého stroje nebo využití mluveného robota na odříkání jazykolamů (Popocapetetl). Vlastně již samotný naivní příběh, kde jakýsi čalouník neopatrně stiskne tlačítko a stane se nedobrovolně astronautem je nejspíš dalším důvodem, proč narozdíl od tří výše zmíněných (mezinárodně známých) snímků představuje Muž z prvního století spíše zapomenutou kuriozitku. Valná účast Kopeckého, Menšíka a Hlinomaze v každému druhém nebo třetím titulu své doby mě až na výjimky nepřekvapuje. Mou pozornost zde z hereckého obsazení upoutává všeuměl Otomar Krejča, tentokrát nezvykle v sci-fi žánru. 60% ()
Technicky primitivní, ale pomineme-li nezbytné politické vlezdoprdelkování a bajkovitost závěru a hlavní myšlenky, velmi vtipná satira na lidství. ()
Co se dekorací, kostýmů a triků týče, je tento film naprostým unikátem. Odraz představ o science-fiction 50.let se vší naivitou a bruselskou hýřivostí není tak dokonalý snad ani v Ikarii XB-1. Z toho pohledu je Muž z prvního století "povinnou četbou". Na druhou stranu se tak nějak podivně míjí se svým cílem. Kritika stavu tehdejší socialistické společnosti (plné závisti, strachu, touhy po moci atp.), se vytrácí pod nánosem čisté socialistické utopie, která je tu sice jen jako idilické, staletí vzdálené zrcadlo, ale otupuje kritický přístup a rozmlžuje skutečnou podstatu. ()
Docela příjemný film, který selhává ve vedení příběhu a nedostatečném a neujasněném tahu na branku. Začátek mne moc bavil (kosmodrom Strakonice) a celkově je ve filmu spousta hlášek a her se slovy (podle mne vliv Macourka), navíc na tehdejší dobu poměrně slušné a nákladné triky a výprava. Kopecký se snaží, seč může, aby vykreslil v co možná nejhorších barvách všechno naše sobectví, závist, lenost a touhu po rychlém zbohatnutí a ukradených poctách... a v tom je podle mne hlavní zádrhel. Kdyby to jeho zlo bylo jako had v ráji, takový našeptávač, a pokusil se tak plíživě, pomaličku ovlivnit celou tu harmonickou a dokonalou komunitu lidí budoucnosti, kdy si nikdo nemá co závidět a všichni jsou si rovni, bylo by to o hodně zajímavější Ale pak by nešlo o komedii, ale psychologický horor. Proto se příběh pořádně nerozjíždí, možné tragédie, které by mohl muž z 1. století přivodit, jsou otupeny hned, jak začnou jen hrozit, a řešení konfliktu se vlastně odkládá, protože léčený subjekt odmítá brát antisobecin. Ale přes všechny výhrady a tu nudnou pasáž od cca 40. minuty plus některé trapné scénky, kdy už i lidem budoucnosti muselo být jasné, jaké pako to mají na skladě, se na to dobře kouká, dobře poslouchají ty hrátky se slovy a špílce a nutno uznat, že Kopecký si roli užívá. ()
A co pilová guma? Krade se? Pořád se krade? – Ne, ta se tvaruje. Teď se vůbec víc tvaruje. – Ano, ano, dřív se víc… kradla. – Ano. Vtipná to satira, není-liž pravda. Takhle by to vypadalo, kdybyste ten socializmus budovali pořádně, soudruzi. Škoda, že se v týhle budovatelský sci-fi o utopistický společnosti celou dobu v různých variacích opakuje ta samá situace pořád dokola. Spoustu lidí z prvního století to asi začne nudit. Kopecký naštěstí chrlí jednu hlášku za druhou jak o život. Všecko ZADARMO, tedy tím, tím jste si mě KOUPILI. Zůstanu u vás, jsem váš. ()
Je úplně jedno zdali se jedná o první české filmové sci-fi či je-li to důležitý zástupce československého šedesátkového naivního futurismu, když je to tak mizerně napsaný, bolestivě nevtipný a v hlavní roli se motá zmatený Kopecký, kterému ta role neurotického pitomého prospěcháře bolestivě nesedí a musí ze sebe tahat bez kontextu věty jako "Jsem zamilovaná medúza!" Nejlepší vtip je, když v utopické budoucnosti, kde mají doposud všichni dokonalé kontury, pevné rysy a pohledy do dáli, stojí najednou u baru Menšík. Ten den byl Stierlitz prozrazení blíže než kdykoli předtím. ()
Chvílemi přehnaně crazy, ale také v řadě ohledů geniální, nadčasové a plné neodolatelných hlášek (Lubomír Lipský z budoucnosti se hrne ke krájení cibule se slovy "to je jediná možnost, kdy si můžu zaplakat", a pak vzlykajíce "vždyť já na tom světě už nemám žádný trápení!"). Zkrátka SKVOST! ()
Nádhera. Mé první české setkání z cestou časem. ()
Ako komédia, je to obzvlášť nehumorný kúsok, snáď až na niektoré Kopeckého scény. Ako sci-fi, je to trapkovina prvého stupňa. A ako agitka, je to dokonalosť sama. ()
Já toho Mildu zkrátka žeru. Navíc - vzpomínky - to jednou, kdysi dávno, když ještě většina zde-kolegů nebyla na světě, umřel v Rusku - é - pardon - v Sovětském Svazu - nejvyšší papaláš. A to vždycky znamenalo poplach i v Československé televizi - aby v programu nebylo nic, co by se - PRO-BO-HA!!! - mohlo vykládat protisovětsky nebo protikomunisticky nebo protisocialisticky - i nastal asi v tý televizi zmatek tak obrovský, že dali do vysílání tenhle film - to jsem ho viděla poprvé - a byla jsem tomu zesnulýmu opravdu uvědoměle vděčná - na věčné časy - ámen... I když - mohlo to být i jinak - možná že měli dávat skoky na lyžích a moc foukalo... je to už fakt dávno, byla jsem mrňous - a kdo ví, možná mi to jen někdo vypravoval... Ale pozor - opisuju z titulků - hudba: Ladislav Simon. Ale - ELEKTRONICKÁ hudba: Zdeněk Liška - a Konstrukce elektronického nástroje: ing. Jaromír Svoboda! - ty zvuky jsou úžasný! Jakož i hlášky - např. když se Josef/Miloš dozví, že přistál na Zemi v roce 501: "Pro Krista Pána!... - Před Kristem Pánem nebo po Kristu Pánovi?"... (přičemž tento letopočet začíná vypuštěním Sputniku...) ()
Bída s nouzí. Ani Kopeckého komediální umění to nemůže zachránit. Snad to bylo zajímavé a vzrušující sci-fi před půl stoletím, dnes je to dost vyčpělé a navíc ach, tak socialisticky mravoučné! Možná že je chyba i na mé straně - prostě mi to nesedlo! ()
Všechny hvězdy patří Kopeckýmu a jeho ztvárnění čecháčka z 20.století co prahne po nejdražším bouráku, kvartýru a kádrovém posudku. Dneska daleko více úsměvné téma budoucnosti v ultrasocialismu, kde se nekrade, nelže, nemají peníze a mají rádi práci. Dále přisadím za pokus za první sci-fi u nás. ()
Raketárna ve Strakonicích mě úplně uzemnila. Tam je sice malé letiště, ale že by tam měla být raketová základna, to jsem si prostě nedokázala představit. Miloš Kopecký byl vážně perfektní a jak si chtěl, co nejvíce nahrabat. Rozhodně zajímavé československé sci-fi a to i po trikové stránce. Na tehdejší dobu, to muselo být působivé. ()
"Rasista? Já? Rasisty já nenávidím, stejně tak jako židy a černochy!" Haha, tohle je slušnej nářez a pochybuju, že by tato hláška mohla být ve filmu publikována v dnešní době. Miloš Kopecký jako muž z prvního století hýří neskutečným drajvem a perlí jednu satirickou hlášku za druhou, fakt v plné palbě! "Ty budeš přes den pracovat, já večer vždycky někam zajdu, to bude život!" "Nedělejte si péči, já jsem zdravější než vy, 500 let jsem nebral nemocenskou!" "Víš, co je to být neviditelnej? To se dají dělat věci, dyť to je kapitál!" Je to výborná sranda a ironická ukázka lidské povahy. Mimo to je zde spousta vtipných slovních hříček - "Máte sobecidu. Kde jste se tím ve vesmíru nakazil?" Myslící mluvítko, mluvící myslítko a hafo dalších špeků. Oldřich Lipský jasně nastínil, jak bude jeho další tvorba vypadat a že v něm dřímá závan génia. Elektronickou hudbu a zvuky vytvořil Zdeněk Liška a to prostě nikdy nikdo nenapodobí. Originál jak se patří! ()
Nejlepší česká sci-fi, s povedenými triky a filozofickým přesahem:) ()