Proxima
Proxima - Die Astronautin
Proxima
Proxima
Proxima
Proxima
Režie:
Alice WinocourScénář:
Alice WinocourKamera:
Georges LechaptoisHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Eva Green, Matt Dillon, Lars Eidinger, Alexej Fatějev, Sandra Hüller, Nancy Tate, Jan Oliver Schroeder, Zélie Boulant, Delcho KoprivshkiVOD (2)
Obsahy(1)
Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima" podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Perfekcionistka Sarah se snaží v práci podávat stoprocentní a soustředěný výkon, s blížícím se odloučením je to však čím dál složitější. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou. (Aerofilms)
(více)Recenze (126)
Aj keď nie som zrovna fanúšik vesmírnych filmov, toto vyzeralo celkom zaujímavo - teda aspoň podľa popisu a herečke v hlavnej úlohe. Námetovo to bolo zaujímavé, aj keď relatívne priamočiare a bez žiadneho výrazného dejového vývoju. Proste, film o žene, ktorá sa chystala do vesmíru, a jej dcére, ktorej sa toto odlúčenie moc nepozdáva. Vzhľadom na to som očakával oveľa väčší psychologicko-emocionálny rozmer, ale toho som sa akosi nedočkal. Pozerať sa na to dalo, ale čakal som viac... 2* ()
Letošní varský výběr se silně nesl v duchu ženské režie a ani Proxima není výjimkou. Citlivě uchycené netradiční téma, které vlastně ještě v kinematografii v podstatě nevzniklo, tudíž zaujme svoji originalitou a hlavně zajímavým výcvikovým prostředím. Je to sice jen takové oduševnělé, ženské drama, ale je natočeno výborně a bez amerických klišovitostí. Evu Green úplně nemusím, ale tady mě zaujal její ladný přirozený výkon a jsem ráda, že jsem tento film mohla vidět. Neminul mě ani emocionální závěr a zážitek to byl prostě nadprůměrný. (TADY VARY) ()
Proxima je ženou napsaný a ženou natočený film o jiné ženě, která si chtěla splnit svůj sen a letět do kosmu. Resp. je to o kolizi tohoto snu s tím, že je matkou. Takže v jedné rovině sledujeme přípravu, kterou musí absolvovat; nejednoho diváka asi překvapí, jak zastarale a civilně vše působí...prostředí i vybavení je nahony vzdálené americké načančanosti a to třeba včetně bezpečnostních protokolů. A souběžně sledujeme, jak s dcerou i matkou lomcuje dlouhé odloučení během přípravy i vidina mnohem delšího odloučení, až matku vystřelí do vesmíru. Winocour se k poukazování na genderovou diskriminaci moc často neuchyluje a když ano, tak ty její občasné pokusy moc nefungují. Soustředí se spíš na to, že Sarah musí zvládnout nejen co chlapi, kteří se soustředí jen na sebe, ale současně to musí ustát i coby matka. Mě osobně takto vykonstruovaný příběh moc neoslovoval a hlavou mi táhly myšlenky, že podobné věci řeší tisíce žen, které upřednostnily kariéru před rodinou a že je to věcí osobní volby. Takže jakožto maskulinní hovado jsem nebyl se Sarah schopen soucítit. A to i navzdory tomu, že ...Eva. Nicméně k uvedení do kontextu postačilo setrvat do závěrečných titulků, kde se objevily fotografie skutečných astronautek-matek. A že jich nebylo málo! Takže mi docvaklo, že ten příběh není vykonstruovaný a že Alice Winocour natočila film, který má být poctou všem ženám, které zvládají být nejen matky a manželky, ale také naprosto rovnocené kolegyně i v takových oborech, jako je astronautika. Takže i když jsem pořád to muskulinnní hovado, tak jo...před těmi ženami smekám a tuhle oslavu ženství žádnými výhradami a šťouráním, kazit nebudu. ()
Přibližně do poloviny stopáže se snímek Proxima tváří velmi realisticky, ale pak se začnou dít věci, nad nimiž zůstává rozum stát. Jsem rozčarovaná především z toho, že hlavní hrdince se podařilo opustit předodletovou karanténu, aniž by to kdokoliv zaregistroval a k tomu se ještě několik hodin pohybovala se svojí dcerou v prostoru, který by měl být přísně střežen. Souhlasím skoro se vším, co bylo zmíněno v obsáhlém komentáři uživatelky Jitka Cardová, i když hodnotím podstatně mírněji. Pokud se totiž zaměřím čistě jenom na režii, kameru a hudbu, tak z těchto hledisek nemám prakticky žádné výhrady. (55%) ()
7/10 ()
O kosmonautech jsem nikdy moc nepřemýšlela, ale při a po tomto filmu jsem musela začít. Opustit, byť dočasně, všechny své blízké, doslova celý svůj svět bez možnosti kontaktu, je taková malá smrt. Pro matku od dítěte snad úplně nejtěžší. Sarah bojuje o své místo na palubě, bojuje se svým tělem, svým rozhodnutím, svými city i hodnotami, a je to tvrdá bitva. Proxima má své chyby, ale ukazuje lidem kousek nového obzoru, inspirující příběh statečnosti, i to, že extrémně těžká rozhodnutí zůstávají nedoceněná. „Tak dlouho trénuju, abych opustila zemi, a teď, když nastal čas, se k ní cítím pevně připoutaná.“ ()
V srdci neustoupí, srdci prospívá. Meta je jasná. Plane. Po hvězdných dálkách, planetách, mléčné dráze. Blízkosti nejbližší, té citové. Díky ní se pustí do, dotkne galaktických míst, okének intimit. Soukromý vesmír je totiž nejhlubší, stav priorit. ()
Po seriálu Away jsem si chtěl porovnat podobný příběh po francouzsku. No a je to podobná nuda. Respektive nuda stejná, jen z jiných důvodů. Zde není žádný příběh, vyprávění je o ničem. Jen střípky z výcviku astronautů jsou občas zajímavé. A tak jsem si říkal, zda je lepší si pustit dokument o dobývání vesmíru nebo se dívat skoro dvě hodiny na nudný film. ()
Presne som dostal to, čo som čakal. Náročný výcvik z pohľadu ženy, ktorá má v hlave plno iných myšlienok a myslí si, že bez nej sa celý systém zrúti. Na jednej strane pochopiteľné, na strane druhej ( hlavne v závere ) ohrozenie celej misie, čiže číre bláznovstvo. Tie kritéria by mali byť nastavené inak. Film je aj napriek tomu fajn, Evka a jej cecky to tam držia, ale žeby som bol nadšený, to nie. Rozpačité 3 z 5 ()
Fajnové drama, kde ale výjimečně souhlasím s mnohými ostatními, že bylo až příliš obyčejné. Na jedno zhlédnutí ale fajn, emocemi nabušený závěr stál za to. ()
Reklama na Bajkonur. ()
Zase mám šťastie na ľahké sci-fi s rodinnými hodnotami, ale tentoraz tá rodina prevažuje nad sci-fi. Celý film tak pozostava z lúčenia a príprav na let, pričom v prípravách je nepochopiteľne trochu bordel a tak sa pravidlá veselo porušujú. No všetko dobre dopadne a najdojímavejšou scénou je štart rakety a tak to asi tvorcovia zamýšľali a nechceli, aby diváci celý film preplakali. Pritom by sa aj v praxi všetky slzy mohli ľahko ušetriť, ak by na extrémne dlhé misie vyberali iba bezdetných ľudí. –––– Věděla jsi, že maminka jednou odejde, viď? Přemýšlela jsi o tom? ()
Opravdu upřímně rád si sem tam, jednou za čas, dám nějakou tu pořádnou, poctivou ártovku, jenže upřímně, co je moc, to je moc, a toto komorní drama na mě bylo v tomto ohledu už vážně příliš a já si ho nedokázal ani trochu užít. Vlastně krom jako vždy fantastické a uhrančivé modly Evy Green, která se tu navíc jako bonus opět příliš nestyděla, tu už totiž nemám ani co hodnotit ještě pozitivně. Snad možná ještě působivost syrové atmosféry by se dala označit za fungující, ale jinak je to vážně trápení. Především zápletka, jestli se dá ovšem tímto termínem to, co se zde odehrává, vůbec označit, je zatraceně prořídlá, až prázdná, bez jakéhokoli tempa, nápadu a hlavně zaujetí, přičemž tu je divák po celou dobu v podstatě jen svědkem trápení se hlavní hrdinky nad odloučením se na delší dobu od své malé dcery, což projevuje dlouhými, tichými pohledy, případně nedůmyslnými dialogovými frázemi, prostě vážně bída, ke které pak přispěl i fakt, že tu vůbec nefungovali emoce, které tu ovšem měly poměrně zásadní funkci, jenže něco tak odměřeně zpracovaného jsem v tomto ohledu již dlouho neviděl. Závěr tomu pak dal už jen korunu, nepřesvědčivý, chladný a bezduchý. Veškeré postavy jinak působily nezajímavě a nevýrazně, takže já prostě z tohoto snímku nemám opravdu ani trochu dobré pocity, proto to nízké hodnocení, nicméně bych určitě rád i dodal, že odrazovat od tohoto filmu ale nechci, jelikož své kvality jistě má, jen já prostě nejsem úplně ta nejvhodnější cílová skupina. ()
Nejsem si úplně jistej, co nám tím chtěl básník říct, resp. samozřejmě chápu ten souboj astronautka - nadšenec vs. astronautka - matka, ale nějak to nebylo úplně ono. Ano, pár scén smutných, zajímavých, k tomu neustále dobře vypadající E. Green, ale celkově je to slabší. Pokud se někdo rozhodne pro tohle "povolání", všechno ostatní jde kolem, prostě musí, ač si to většina z nás neumí asi představit. Bylo to zvláštní, pral jsem se se sebou sám asi dost podobně jako hlavní hrdinka. A nevím, jestli je to dobře, jestli to byl účel nebo jestli jsem bojoval s tím, že to není úplně dobrý. Pro mě to zůstalo na půl cesty... bohužel. ()
Druhý film, ktorý som videl v kine po karanténeť. Jeden z tých, ktoré majú vyššie hodnotenie od kritikov ako od publika. Film o cestovaní do vesmíru, ktorý je viac o vnútornom svete kozmonautov (v tomto prípade kozmonautky) než o samotnej ceste (do vesmíru sa s kamerou ani nepozrieme). Také som mal vždy radšej, než veľkolepý spektákl typu Apollo 13. Nečudujem sa najmä zlému hodnoteniu na imdb - pre amerického diváka musí byť tá štvorjazyčnosť zabijákom. No ja som bol s výnimkou uletenej nočnej scénky spokojný na sto percent. Eva Green bola úžasná (nikto by sa nehodil na tú rolu viac ako ona - nielen pre jej multijazyčnosť) a naplno ma vtiahla do ženského sveta, ktorý my zvykneme často podceňovať či bagatelizovať. ()
Člověka to na první dobrou tak nějak nenapadne. Že i kosmonautky jsou matky a roční odloučení od malé dcerky může být mnohem těžší než celý předcházející výcvik. Nebýt toho sci-fi nočního výletu, měl bych výsledný dojem z filmu lepší. 6/10 ()
Bizarre. Single matka hledá uplatnění ve vesmíru. Jsem bizarní Já, ženy nebo tahle doba? Asi všechno Je suis désolé. PS You are high od Agar Agar je pecka ()
kokos sam v kine som bol parada a film celkom prijemny poucny len skoda ze neukazali aspon trochu vesmíru ()
Výborné psychologické drama o jedné matce a jedné dceři a taky kočce Lajce...Hodně potěšilo, že všichni mluví svými jazyky (anglicky, francouzsky, rusky a německy).. Tento film je vlastně o percepci, a na mě působil velmi kladně, jediné, že o kosmu tam vlastně nebylo vůbec nic, takže jednu hvězdu uberu - Eva Green skvělá, jak emočně, tak jazykově a její dcera Zélie Boulant (Stella - volně přeložím jako Hvězdička) taky. Navíc první film, jaký jsem viděl, který není čistě o NASA a letí se tu Sojuzem. Viděno v kině v Praze (Dlabačov) v původním znění s titulky...80% ()
Eva Green je skvělá a celkově tohle vztahové drama navzdory minimálnímu ději funguje. ()