Fantom opery

(5x) Kralevic mezi monstr filmy Universalu 40. let. Překrásný Technicolor, skvělá hudba a ještě lepší výprava, dokonalá tvářička Susanny Foster, komické interakce mezi dvěma nápadníky z nichž jeden je Nelson Eddy... více netřeba. A ono to má ještě výborného Claude Rainse. Musím se už také konečně pokochat téměř identickým Climaxem (1944), ve kterém oslintává Susannu Boris Karloff. #LFŠ (28.07.2015)

Sedmý disk z kolekce Universalu klasických černobílých hororů poněkud narušuje tradiční stereotyp, protože jako jediný oplývá barvou z dílny Technicolor. Příběh vymyslel a sepsal na přelomu 19. a 20. století jeden ze zakladatelů francouzské detektivky Gaston Leroux. V pařížské Opeře se snaží uchytit jako sólová operní zpěvačka mladá dívka, za níž brousí místní důstojník. A také další sborista.   V pozadí však je ještě tajný ctitel, obdivovatel a podpůrce dívky, o němž nikdo netuší – stárnoucí houslista, který však nečekaně dostane výpověď, protože u něj nabývá vrch artróza. Poté, co ho tragicky popálí kyselina v obličeji, stáhne se do podzemí Opery a odtud dále dohlíží na úspěchy své svěřenkyně – a to i přes mrtvoly. I přes své relativní stáří však film působí i dnes svou kamerou, hereckými výkony, i výpravou.   Film najdeme na disku ve formátu obrazu 1,33:1 (4:3) a opět se zvukem v Dolby Digital 2.0 – a lze zvolit české titulky. K filmu si také jde pustit komentář filmového historika Scotta MacQueena. který se soustředí spíše na nezáživné detaily týkající se herců, jejich života a dalších filmů, dozvíme se, jak probíhal výběr herců, a nebo také oper, protože největší problém se týkal sehnání práv k jejich filmovému uvedení.   Následuje již samozřejmý dokument o vzniku filmu Duch Opery – Fantom odmaskován. Trvá 50 minut a filmový historik, který pronášel komentář k filmu, se ujal i role hostitele. I tentokrát jde dokument detailně po historických faktech – dozvíme se informace o autorovi románu, dalších adaptacích předcházejících i následujících tento snímek. Z původního němého filmu dokonce uvidíme návrhy kreseb a unikátní záběry různých verzí a různých konců tohoto němého snímku.   A na závěr již opět jen plakáty, fotosky, fotografie ze zkoušek, a zcela na konec trailer, který je také barevný, jako film samotný. (06.06.2022)

Fantom opery z roku 1943 se v mnohém liší od svého staršího bratříčka z r.1925 s Lonem Chaneym.Zatímco starší verze byla laděna opravdu spíše jako horor znetvořený erik byl monstrum v pravém slova smyslu,tady je vše spíš lehce komediální se smutným koncem,působivými operními vložkami a Erik Claudin mi přišel vykreslený jako ubožák,který dokud nebyl znetvořen, pomáhal mladé zpěvačce nezištně a nikomu neubližoval,ale potom se pomátl a začal zabíjet,oproti verzi s Chaneym mi ho bylo i líto.Barva mi tady nepřišla jako dobré řešení,všechny barevné filmy tehdejší doby mi připadají jako vymalované pastelkami.A taky barva hodně ubrala filmu na atmosféře,jako černobílý by získal hodně na působivosti.Možná by si i zasloužil místy prostříhat,aby se zrychlilo místy moc rozvláčné tempo.Celkový výsledek ale o něco převyšuje věčná pokračování universalovských hororů s Frankensteinem a Draculou,proto dám 4*. (29.08.2006)

Příjemná podívaná, s možná příliš velkou pozorností kladenou opeře samotné, ale člověk se prostě neubrání srovnání s dokonalou verzí z roku 1925... čili zklamání tak jako tak. Fantom v podání Claude Rainse není zdaleka tak tajemný jako Chaneyho, ale není to jeho chyba. Myslím, že lepší bylo postavu Fantoma nijak moc nebudovat a mít ho tam už od počátku pobíhajícího po sklepení. Horor..... (19.02.2007)

Paradoxom je, že nástupom fantoma na scénu film stratil atmosféru a pôsobivosť úvodných scén. A začalo to excelentne, oživujúci farebný vizuál, kostýmy, temnota parížskych ulíc, decentný humor... Časom však horor zostal len v predlohe, jedna z vecí, ktoré ma dosť iritovali boli aj dlhé operné scény. (28.02.2018)