Pražské orgie

Neznám knižní předlohu ani další díla Philipa Rotha, pokud je ale stejně nezáživná jako její adaptace, tak tedy potěš koště. O nějakých orgiích nemůže být ani řeč, postavám jejich nepřirozený dabing ubírá na životě, každá další minuta jenom prodlužuje divákovu únavu z přemýšlení, k čemu tahle okázalá nuda vlastně byla. (19.04.2020)

Knižní předlohu jsem nečetl a do filmu šel s informací, že je to blbost. Ale já jsem já a tak se vždy chci přesvědčit osobně. Navíc retro výlety do totalitních časů, shodou okolností do míst kde jsem v té době také žil mně baví čím dál víc. Asi stárnu. Ne ještě nevzpomínám se slzou v oku na prvomájové průvody, ale coby děcku mi vlastně nic snad krom těch pomerančů a zahraničních dovolených nic nescházelo a že jsou jiné světy po kterých se dá toužit jsem se dozvěděl až později. Mno.. První co zaujme je přistávající hrdina Boeingem 747 na Ruzyni v roce 1976... Ono tam Jumbo sice v roce 1972 jednou přistálo, ale nešlo o žádnou pravidelnou linku. Letiště i prostředí konce sedmdesátek bylo uděláno dobře, v uliích dobová auta... Jen bych filmařům poradil jediné. Jasně všechny ty Moskviče a Volhy jsou napučované od sběratelů veteránů, kteří je mají naleštěné více než jejich ženušky nádobí v kredenci. A to je ten problém, každé to auto, dokonce Žuk se blyštěly jak by sjely z lakovacího pásu... 1976 nedostaek všeho, centrálně řízené hospodářství, dekády komunismu se projevovaly i na stavu aut a rozhodně všechno v ulicích se nelesklo jako tady. V sedmdesátých letech běžně ještě jezdily válečné Tatrovky a Aerovky... Skoro chybělo aby auta měla zelené veteránské značky. Již zmínění veksláci, zatčená mánička atd... diváka neznalého prostředí poněkud koncentrovaně avšak věcně uvedou do režimu totalitního státu. Je škoda, že jednotlivým osobnostem na ,,orgiích'' nebyl dán širší prostor, protože ty postavy jej mohly zcela jistě nabídnout... Xénie měla šmrnc, na mně byla ale její postava až moc vulgární a promiskuitní byť od ulítlé intošky lze čekat vše. Konec začal být mírně zajímavý, ale nějaké zásadnější napětí od filmu nečekejte byť jsem s radostí přijal jeho závěr. Ono se dnes z STB dělá co to bylo za party blbců a jak snadno jim šlo unikat či vodit je za nos, ale opak je pravdou. V osmdesátkách už nemuseli někoho mrzačit (byť k tomu občas sporadicky také docházelo). Šli na své oběti psychologicky, strachem, nejistotou a to umělo jedince rozlořit lépe než pár kopanců do břicha či vyražených zubů od nakládačky... Lehounce a to podotýkám, opravdu lehounce mi film připomenul Pouta, kde se však šlo mnohem více na dřeň jak postav, tak prostředí a bylo setsakra znát. Na Pražské orgie rychle zapomenete, ale jako krátký výlet do časů ještě ne až tak dávných to docela funguje. Dávám tedy za 3 stránky rukopisu. * * * (12.04.2020)

Já přemýšlím, pro koho tento film Irena Pavlásková točila ? Pro mě určitě ne, vůbec jsem nechápal postavy, které se kolem hlavního hrdiny strřídaly jak houby po dešti, odvyprávěly si pro mě naprosto nezajímavý příběhy a zase zmizely v filmovým propadlišti. Název filmu je samozřejmě reklamní trik o orgiích nemůže být ani řeč, přitom paradoxně ten byt s tapkama a údajným "každý kdo něco znamená je tam" měl skvělou atmosféru a kdyby se celý příběh odehrával tam, nejspíše by mě to alespoň bavilo, ale takhle ? Jedno velký vzduchoprázdno. (10.10.2019)

Někdo vymyslel název Pražské orgie, tak tam ty orgie holt musí být. Však jediné orgie, které tam byly, bylo slovo „orgie“ v každé Křížově větě. Proběhl i pokus ukázat „skutečné“ orgie na tom bytě, ale těm by uvěřil málokdo. Všechny dialogy jsou pusté, prázdné, falešné a zoufalé. Třeba sledovat verbální variaci na slovo Fuck a Fuckovat bylo čiré utrpení u kterého jsem se i dost styděl. Olga je vlezlá a protivná. To že Američan se všemi komunikuje plynnou češtinou, nikdo radši neřeší. Havel a Vaculík si fakt nezasloužili, že je autorka v této kokotině zvěčnila. Herecké výkony všech tristní (teda až na Táborského). Je to tak na úrovni lepšího Špindlu. Největším hříchem tohoto „díla“ však není to, že je to blbé jako třeba ten Špindl, ale že se to falešně tváří jako něco mnohem lepšího. Kdo vydží koukat až k závěru tak budiž mu odměnou scéna s Táborským, ta byla na celém filmu jediná zajímavá a konzistentní. 1,5* (26.11.2020)

50%. Atmosféra Prahy 70. let je výborná. Problém je v tom, že postava Olgy možná unese tenkou literární knihu, ale ve filmu dramaticky neobstojí. Vztah Zuckermana a Olgy se nikam nevyvíjí. Zuckerman decentně žádá, Olga ho posílá někam, rouhá se a kleje. Toho si přece režisérka musela být vědoma. V polovině filmu vše začne být otravné a únavné. Dál režisérka a dramaturg museli tušit, že dialogů je moc. Nejde prostě jen procházet Prahou a nechat všechny žvanit. Mělo se daleko více vyprávět obrazem. Škoda. (12.04.2020)