The Haunting - Dům na kopci

Vzhledem k tomu, že "duch může být i vzpomínka", jak říká jedna postava, je tenhle seriál stoprocentně duchařský. Je to totiž také taková vzpomínka na dobré hororové časy, v nichž hrály prim postavy a které se sice vždycky nevyhýbaly klišé, ale uměly s ním pracovat natolik mazaně, že to nikomu nevadilo. Musím obdivovat Mika Flanagana za to, jak skvělou, poctivě staromódní atmosféru dokázal navodit, a zároveň za to, jak současně ji vypráví. Příběh je mazaně vystavěný, co díl a co scéna, to další tah pro celkový obraz, postavy jsou do jedné perfektně napsané a zahrané - nemohl jsem si nevzpomenout na Odpočívej v pokoji. No a pak jsou tady duchové... Ti duchové... Ti tedy jsou! Dlouhán s buřinkou se rychle zařadil mezi to nej, co jsem kdy viděl, o paní s ohnutým krkem (skvěle vypointované v páté epizodě) ani nemluvím. Způsob, jakým se zjevují, krásně kašle na vše, co nám servírují horory posledních let - žádné laciné baf a kravál, ale prostě mrazivé zjevení něčeho, co tam najednou je... A vypořádejte se s tím. Byl jsem vážně spokojený se vším a jelikož zejména v závěrečných epizodách dával Flanagan najevo, že má velmi rád Kubrickovo Osvícení, jsem přesvědčený, že Doktor Spánek je v dobrých rukách. (04.11.2019)

Oukej brácha, měl si pravdu, snad už mi teď začneš doporučovat i jinej seriál. Kde začít. Hill House mi dal během dvou dnů do života velmi cenné dovednosti a postřehy. Zaprvé, můj trojskok je nyní na olympijské úrovni, z koupelny do postele na tři ladné skoky. Zadruhé, moje hranice strachu se posunula z úrovně totálního strašpytla na úroveň „celej poslední díl s otevřenýma očima“. A zatřetí, jsou i horší duchové než ti mrtví. Nevyžívám se v hororech, naopak se jim záměrně po většinu času vyhýbám, ale deset minut v domě hrůzy a věděla jsem, že tohle prostě dokoukám. Postavy si mě omotaly kolem prstu a nebylo cesty zpět. Obě dvě časové linky mě neskutečně bavily, což je za mě největší plus. Málokdy se stává, že jsou si dvě časové linky v seriálech rovny.  Co rozhodně přililo do ohně mého vzplanutí nad tímto seriálem je drama. Rodinné drama na nejvyšší úrovni a ke všemu zahráno perfektně. V paměti mi asi nejvíc utkvěla scéna, kdy se Theo snažila vysvětlit sestře její nepocity posledních dní. Ufff. Všechny detaily do sebe na konci zapadly a ta prvotní hrůza se postupem času proměnila na naději. A ten dům? Nádhernej. Dům s duší, to se musí nechat. A jak se tam Carla proháněla v těch pokaždé krásných šatech? Radost pohledět. A ta epizoda na jeden zátah? Fíha. Finální scéna mě zahřála na srdci, i když kdyby to okno za nima mělo o pár cm jinej rozměr mohlo mít tohle zakončení naprosto jinou atmosféru. Mám velký nutkání  pustit se do Bly Manor, asi jo, dokud jsem ještě na té duchařské vlně. (25.03.2022)

U prvních tří epizod jsem mocně usínal a říkal jsem si, co je na tom tak skvělého, když to ani nedokáže udržet mou pozornost a samou nudou se mi zavírají oči. Naštěstí jsem poctivý a než seriál ohodnotím, snažím se vidět aspoň jednu řadu. Takže jsem i přes menší vnitřní odpor pokračoval a Hill House se mi odvděčil. Postupem času byl The Haunting of Hill House čím dál zajímavější a nakonec ten barák opravdu za návštěvu stál. (31.08.2020)

Hororový žánr osobně řadím mezi nejtěžší k perfektnímu zrealizování. Ono vyvážit dobře vystavěný příběh s tou tíživou hororovou atmosférou okořeněnou lekačkami, jenž nepůsobí prvoplánově a lacině, to vše zvládnout jesť skoro pro každého hororového tvůrce nereálný úkol. Ale režisérovi Flanaganovi se to vydařilo. A nutkno podotknout, že lepší hororové drama jsem asi doposud neviděl (a tím mám na mysli i celovečerní snímky). Dům na kopci totiž zazářil v každém svém jednotlivém aspektu, doopravdy jsem nenašel sebemenší chybičku, kterou bych mohl autorům vytknout. Fakt nenašel, což nechápu. Vyprávění postavené na příběhu v současnosti s retrospektivními prvky v 26 let staré minulosti se zprvu jevilo dost chaoticky, ale postupem času, jak seriál plynul ke svému finiši, se všechny vyrojené otázky zodpověděly způsobem, že snad každičký divák musel být ve výsledku spokojen. Tak silný příběh o jedné rodině jsem na velkém plátně neviděl. Mnoho herců se tímto svým počinem neskutečně zviditelnilo, věřím, že to nakopne jejich kariéru a uvidíme je v mnoha projektech. Dětští herci mě nechali v úžasu, odhodili všechny zábrany nějakého strachu z publika a předvedli výkon, na který jsem jen dokázal čumět jako puk. Vše doprovází úžasně stylová hudba, podmanivý a drahý vizuál, výtečná kamera nenechávající diváka chladným a mrazivá atmosféra, jenž se vám zahryže až do morku kostí (pár scén mi přivodilo infarkt). Kromě dílů pět a šest, které jsou všude vynášené do nebes (a to poprávem!), mě závěrečné dva díly odrovnaly. Ať už svým precizním zakončením tohoto drtivého příběhu, ať už skvělými dialogy, které ve vás budou rezonovat hodně dlouho, a také i emocionálně strhujícími momentkami, kvůli kterým si budu muset dokoupit balení kapesníků. Mike Flanagan, jednoduše jméno, co se mi vrylo do paměti pod kolonkou PERFEKCIONALIZMUS VE VŠECH OHLEDECH. A to už nikdo nezvrátí. Za mě 100 % (26.10.2020)