Hodinářův učeň

Opravdu vynikající česká autorská pohádka! Konečně někdo, kdo natočil pohádku bez pitvoření a podle scénáře, který nebyl hloupý. Ze zlé sudičky Lichoradky Jany Plodkové jde dokonce místy i strach, chvilku mi dokonce připomněla něco ze stylizace Morgiany Juraje Herze, Morana zase skoro konkurovala Mrakomorovi z Vorlíčkova Prince a Večernice, nebyl to sice úplně pohádkový horor, ale po těch všech troškovinách a jonákovinách je takovéhle pojetí (a filmová výprava plus obsazení ansámblu Dejvického divadla) opravdový balzám na diváckou pohádkovou duši... (25.12.2020)

Nové české pohádky mají u diváků vždycky těžkou pozici, protože je automaticky srovnáváme s klenoty, které byly natočeny od 50. do 80. let. Většina nových titulů bohužel neobstojí (o štědrovečerních televizních pohádkách ani nemluvím), najdou se ale světlé výjimky - Strachův "Anděl Páně" nebo "Sedmero krkavců" Alice Nellis. Jsem moc ráda, že "Hodinářova učně" můžeme zařadit k těm lepším kouskům. Funguje v něm totiž skvěle vážná i komediální rovina, romantickou dvojici ztvárňují dvě neznámé, přesto sympatické tváře, mnohem důležitější roli ale mají vedlejší postavy: trojice sourozenců - sudiček a zlý hodinář v podání dokonalého Viktora Preisse. Základní zápletka není složitá - mladík musí do světa, aby si zasloužil svou milou - nabalují se na ni ale originální motivy spočívající hlavně v hrátkách s časem a s tenkou hranicí mezi životem a smrtí. Velmi pěkná je i výprava a hudba. Budu se těšit na televizní reprízy. (25.08.2019)

Spíše pohádkový příběh s prvky fantasy než čistokrevná pohádka. Vizuální ambice odpovídající požadavkům kinosálů, hudební podkres čerpající se Zimmerova oblíbeného tikotu i snahu jít nevyšlapanou žánrovou cestou posledních let nutno ocenit, nicméně pro trvanlivost v čase tomu chybělo potřebné kouzlo a důvtip. Dobří duchové Neužil a Plesl možná byli vtipní, ale u jiného klienta a v jiném filmu, Plodková jako kombinace Gluma a pacienta, co podepsal revers doktoru Nešporovi, byla povětšinou mimo vymezený rámec. Nakonec se o humor musel postarat v Tenetu uvězněný krčmář Krobot.. (28.12.2020)

Pozitiva: skvělé a skvěle natočené lokace, příjemně civilně hrající Balcar s Droppovou (Balcar mi připomněl mladého Hanuše), slušné triky (s výjimkou smrtihlavů a motýlů). No a pak negativa: příběh je vykradený a slepený z: dvou židovských legend, jedné části jedné německé pohádky, Sloního muže a dalších již existujících motivů, dále je zde zase skoro komplet Dejvické divadlo (to i za komančů alespoň herce spravedlivě střídali a nebyli ve filmech jen ti provaření komunisté z Realistického a Vinohradského divadla), Plodková strašně přehrává a absolutně nechápu scénu, kdy chce umýt záda - to jako aby i tady ukázala kozy?, Žáček hraje pořád stejně jako v Comebacku, sled jednotlivých scén přichází tak naprosto nevyváženě, až jsem čekal, kdy se tady objeví v nějaké scéně Vinnetou (jako fakt, když už tu máme chlupatého muže, siamská dvojčata, věčně se peroucí lidi, karneval, zlézání hory apod.), a vůbec to celé působilo utahaně (Proč třeba nešel k těm hodinám s kukačkou v hospodě ten kluk první, nebo nejvýše druhý den? Proč pořád čekal? Proč tam musela být písnička? Proč ten lístek v obojku našla až tak pozdě? Proč mladík na lístek nenapsal, že ho do světa poslal její otec?) a prostě jako sprostá vykrádačka všeho možného, jen splácaného do sebe. Ostatně, Preiss má v několika scénách na hlavě židovskou jarmulku, hodinářství připomíná židovský krámek, ale ta inspirace židovskou legendou o Meiselovi (Mayzlovi) tady prostě ne a přiznaná není - dokonce dojde raději na svatbu v katolickém kostele, byť v moderním ritu. Aby bylo jasnější, o jaké vykrádačce mluvím, stačí kouknout sem. Btw, a celé je to chladné jak hodinářská práce - prostě ten film nemá a nevzbuzuje emoce. Dopoledne jsem viděl jen kousek Pyšné princezny a emocionálně to má dodnes daleko větší koule. Jo, a abych nezapomněl - kurnik šopa, proč musí v pohádkách pražští herci mluvit pražským "bejt", "cejtit" apod.?, proč to nejde jako dřív mluvit spisovně? (25.12.2020)

Já si uvědomil, že na pohádce jsem od mých ranných dětských let nebyl a přitom, když o vánocích čumím na pohádku a je dobrá, odcházím spokojen. Když jsem se koukl na casting Hodinářova učně, říkal jsem, jo to by mohlo vyjít a vzal jsem buchty, ruksak na záda a místo do světa za princeznou jsem se vydal do kina za pohádkou. Musím říct, že jsem se po skončení projekce za svou výpravu pochválil, sice jsem nedostal ani půl království, ani princeznu za ženu, ale zato jsem dostal skvěle odsejpající, zábavnou, nevulgární pohádku se kterou bych jako rodič určitě pro svou ratolest neměl nejmenší problém. Dobro ani zlo tady nějak vyhrocený, spíš i ty pohádkovější postavy z obou stran občas udělají něco co jim úplně nevyjde a mají i přes své čarovné schopnosti blízko k nám lidem. U pohádek si vždy cením toho, že i když tuším jak asi pohádka dopadne, dokáže mou pozornost udržet až do konce a ještě mě přinutí fandit dobru, protože občas se najdou tak příšerné pohádky a hrozně napsaný kladný postavy a bytosti, že radši fandím zlu, Hodinářův učeň naštěstí není ten případ. Hlavní hvězdou je tady Jani Plodková její zlá sudička mě neskutečně bavila, krásná kombinace zloby a roztomilosti resp. zábavnosti, další dobrou roli si seknul Viktor Preiss, který je tady pro mě absolutní záporák a přesně ten typ člověka - zákeřnýho hajzla. Kluci z Dejvickýho divadla, svoje sudičky taky nemohli trefit líp a zejména Vaška Neužila začínám mít čím dál tím víc radši. Je fajn, mít v bijáku zase pohádku na kterou se nemusí bát rodiče vzít své děti že jim způsobí trauma. Jo a je tam hodně motýle, pane premiére. (12.08.2019)