Volání divočiny

"Call Of The Wild" je nakoniec celkom okey filmom. Ak máte radi psov, možno si to užijete, no na druhú stranu má film jeden závažný problém, ktorý bohužiaľ ovplyvňuje celý film. A tým je fakt, že sledujeme digitálne animovaných psov medzi skutočnými ľuďmi. A ak film môžete porovnať s inými filmami, ktoré využili skutočné zvieratá, pochopíte kde je problém. Scénky nemajú takú silnú váhu, akú by mohli mať. A je to škoda, lebo by sme to všetko dokázali s našimi hrdinami prežívať oveľa viac. Takže vďaka tomu má film okey dramatické momentky, ktoré ale mali potenciál byť vynikajúce. Na druhú stranu je pravda aj to, že film pôsobí dosť rozutekano. Ako keby sa nevedeli rozhodnúť, kto má vlastne byť hlavným ľudským hrdinom filmu. Ak nepočítam úvod, tak najprv sa stretneme s Omarom Sy. A tam je potenciál na silný príbeh. Lenže potom to skončí a ideme ďalej. Je pravda, že sme mali aj film "Togo", ktorý povedal podobný príbeh zaujímavejšie a okrem toho to bolo spracované so skutočnými psami. Vďaka tomu je tá intenzita jednotlivých scénok väčšia. A následne sa dostaneme k Harrisonovi Fordovi a jeho príbehu. Ten je viac spracovaný ako veľké priateľstvo medzi mužom a psom a funguje dobre. Jediné čo mi tu vadí je fakt, že do toho tvorcovia potrebovali dať aj zloducha v podobe Dana Stevensa. A kedykoľvek sa objaví, tak to začne film spomaľovať. Je mi ľúto, ale jeho by som osobne radšej z filmu vyhodil. Pozitívnou stránkou príbehu je, že ma to bavilo sledovať, bolo to celkom zaujímavé, vyzeralo to dosť dobre (nebyť tých digitálnych animácií a efektov) a herecké výkony aj Omara Sy aj Harrisona Forda sú vynikajúce. Som rád, že som film videl, no druhýkrát by som sa k tomu nevrátil. Je to film na jedno videnie a stačilo. Ak ste milovníkom psov, možno to na vás zapôsobí viac, no u mňa to stačilo raz. Hodnotenie: C+ (28.03.2020)

Pravdou je, že to, co předváděj psy v čele s hlavním psím hrdinou by nikdy z živýho psa nedostali.Ty pohybový eskapády,mimika, z který je znát, co má pes na srdci, všechno je na vysoký úrovni.A tak jedinou výtku mám k příběhu,protože ta první část s Omarem je o kus zajímavější, než ta druhá s Fordem.Jako celek dobrý na jedno podívání, víc nic.80%. (06.09.2020)

Volání fušeřiny. Abnormální urážka filmařského řemesla. Já už mám plné zuby všech těch digitálních umělin. ZVRACET se mi z toho chce! Práci se skutečnými zvířaty už asi zvoní umíráček, pohodlnost vítězí. Kdyby ty hnusně digitální zvířata aspoň mluvila a dalo by se to brát jako pohádka, ale ono se to tváří strašně vážně jako dobrodružný film a pak taková pěst na oko. U scény, kdy digitální vůdce smečky odchází od poraženého digitálního Bucka, ten se jakože vzepře a digitální vůdce smečky se otočí s lidským výrazem ala:" Co si dovoluješ vstávat? Chceš se mi vzepřít?", jsem se zavrtával hluboko, ale opravdu velmi hluboko do křesla. Studem samozřejmě. Aby to nebylo málo, tak nesmí chybět dnes už nezbytná rasová korektnost, protože jim nestačí, že bělochy tam mají PŘIROZENĚ doplňovat indiáni, tam ten černoušek prostě MUSÍ být! Ty vole, kdyby šlo aspoň o nějakou postavu exoticky pojatou, nějaký černošský moudrý kmet, který kdysi po dlouhém putování dorazil až sem a žije tady, ale oni tam strčí úplně suverénně černouška ve svetříku jako pošťáka se psím spřežením. Černoušek ve svetříku na Klondyku. Přirozené úplně stejně jako digitální vichřice a čokli. A jako třešnička na dortu tu máme nechtěně směšnou karikaturu záporáka, který na všechny furt řve, všechny chce zastřelit, čokly i Forda (kdyby to šlo, jistě by chtěl zastřelit i to zlato, co hledal), aby i ta nejtupější americká děcka pochopila, že to je záporák. Ten film si nejde nijak užít, i když je tam skutečný strom, tak se ztratí ve všem tom hnusném digitálu. Hrůza, kam se ta filmařina ubírá... (22.01.2022)

Pamätám si, že keď som ešte chodil na strednú, Volanie divočiny bolo mojou obľúbenou knihou. A celkovo som vtedy hltal od Londona všetko, čo som mohol. Myslím si, že dnešná doba nepraje takým príbehom. Tá drsnosť sa už nenosí a na to aby sa to spravilo dobre a možno s umeleckým presahom, by bolo treba veľa peňazí a odvážlivcov. Každopádne treba povedať, že toto má s Londonom spoločného len pramálo. Na druhú stranu sa toho Sanders chopil s gráciou. Jeho skúsenosti na poli animovaného filmu mu pomohli dodať emócie tam, kde treba, s tým, že si na to ako divák pomerne ľahko zvykneme. No a čo, že väčšina zvierat sa tam nespráva úplne normálne a majú skôr ľudské rysy ako empatia a pochopenie. V rámci príbehu, ktorý sa tu namixoval je to skvelý spôsob ako najmenším sprostredkovať potrebné myšlienky a pri trochu šťastia im aj priblížiť lásku k prírode. A v tomto smere je film funkčný, aj keď by sa mu mohlo vyčítať kadečo. Je o putovaní, nepôsobí strnulo alebo ťažkopádne, stále sa tam niečo deje a a ľudské postavy tu pekne sekundujú tým animovaným. Je to taká chuťovka. Viem si predstaviť, že ako dieťa by som to žral. A Ford si to zjavne užíva. Teraz už len nájsť taký zrub pri rieke a znova sa začítať do Londona. To by bola spokojnosť. (04.04.2020)

Byl jednou jeden bodrý pes jménem Buck, jenž byl jakýmsi morálním kompasem pro své páníčky a členy smečky, přičemž se snažil najít své místo v přírodním řádu, které by mu nejvíc vyhovovalo. Volání divočiny upoutá diváka zejména pěknými přírodními lokacemi a účastí Harrisona Forda, kterému role Johna vážně seděla. Příběhově nemá film moc čím překvapit, a to i člověka, který nečetl předlohu (jako například já). Avšak nejvíce rušivým elementem byla animace zvířat, která místy působila až příliš uměle a nevěrohodně - člověk je přece jen po Pí a jeho život či Knize džunglí zvyklý na jistou míry kvality. Film uteče v kině jako divoká voda, zároveň se však po projekci rychle vypaří z podvědomí, protože nenabízí žádnou silnou a vyloženě zapamatovatelnou scénu, což je škoda. (27.02.2020)