Volání divočiny

Překvapivě příjemný kousek, u kterého jsem se zpočátku ošíval, že se přece nebudu koukat na nějakého digitálního psa. Jakmile se ovšem dostaneme na drsný sever a Buck jde do psího spřežení, okamžitě jsem začal hlavnímu hrdinovi nepokrytě fandit. Občas je to ten správný doják, natočený navíc v krásné přírodě a když dojdou nápady, tak je tady ještě starý dobrý Harrison, který zase o kus posunul svůj odchod do důchodu. 70% (08.07.2020)

Volání fušeřiny. Abnormální urážka filmařského řemesla. Já už mám plné zuby všech těch digitálních umělin. ZVRACET se mi z toho chce! Práci se skutečnými zvířaty už asi zvoní umíráček, pohodlnost vítězí. Kdyby ty hnusně digitální zvířata aspoň mluvila a dalo by se to brát jako pohádka, ale ono se to tváří strašně vážně jako dobrodružný film a pak taková pěst na oko. U scény, kdy digitální vůdce smečky odchází od poraženého digitálního Bucka, ten se jakože vzepře a digitální vůdce smečky se otočí s lidským výrazem ala:" Co si dovoluješ vstávat? Chceš se mi vzepřít?", jsem se zavrtával hluboko, ale opravdu velmi hluboko do křesla. Studem samozřejmě. Aby to nebylo málo, tak nesmí chybět dnes už nezbytná rasová korektnost, protože jim nestačí, že bělochy tam mají PŘIROZENĚ doplňovat indiáni, tam ten černoušek prostě MUSÍ být! Ty vole, kdyby šlo aspoň o nějakou postavu exoticky pojatou, nějaký černošský moudrý kmet, který kdysi po dlouhém putování dorazil až sem a žije tady, ale oni tam strčí úplně suverénně černouška ve svetříku jako pošťáka se psím spřežením. Černoušek ve svetříku na Klondyku. Přirozené úplně stejně jako digitální vichřice a čokli. A jako třešnička na dortu tu máme nechtěně směšnou karikaturu záporáka, který na všechny furt řve, všechny chce zastřelit, čokly i Forda (kdyby to šlo, jistě by chtěl zastřelit i to zlato, co hledal), aby i ta nejtupější americká děcka pochopila, že to je záporák. Ten film si nejde nijak užít, i když je tam skutečný strom, tak se ztratí ve všem tom hnusném digitálu. Hrůza, kam se ta filmařina ubírá... (22.01.2022)

Tentokrát budem pri svojom hodnotení trochu viac zhovievavý a ako správne podotkol aj najväčší filmovy odborník z kategórie do 21 rokov trochu ovplyvnený aj Harrisonom Fordom. Prehliadnem nielen Bucka ale aj ostatných počítačom vytvorených psov aj trochu uponáhľaný dej a na chvíľu sa vrátim do čias leď som ako dieťa hltal knihy ako Volanie divočiny, Poklad na striebernom jazere, Biely tesák či troch patráčov. Úprimne v kine pred korona krízov to mohlo vyzerať ešte o niečo lepšie ale tých cca 70% je relatívne objektívnym zhodnotením kvality tohto filmu. Vlani v tomto čase som mal za sebou už 18 návštev kina, tento rok 3 a aj keď to do istej miery ovplyvnila aj pandémia, už pri prehľade premiér na tento rok som pochyboval či sa dostanem aspoň na úroveň 11 návštev kina. V roku 2020 totižto aj Volanie divočiny bude patriť medzi tie lepšie filmy (19.05.2020)

Divočina, Yukon, dobrodružstvo. To by mohla byť príjemná oddychovka, ale ten počítačový pes, to mi hrozne vadilo. Predsa len, živý pes je niečo úplne iné a nerozumiem tomuto rozhodnutiu. Všetko sa zbytočne umelkuje, z hraných filmov sa robia pomaly poloanimáky. Dobrá hudba a občasné úsmevné situácie vo mne tento pocit nevymazali. (25.02.2020)

Byl jednou jeden bodrý pes jménem Buck, jenž byl jakýmsi morálním kompasem pro své páníčky a členy smečky, přičemž se snažil najít své místo v přírodním řádu, které by mu nejvíc vyhovovalo. Volání divočiny upoutá diváka zejména pěknými přírodními lokacemi a účastí Harrisona Forda, kterému role Johna vážně seděla. Příběhově nemá film moc čím překvapit, a to i člověka, který nečetl předlohu (jako například já). Avšak nejvíce rušivým elementem byla animace zvířat, která místy působila až příliš uměle a nevěrohodně - člověk je přece jen po Pí a jeho život či Knize džunglí zvyklý na jistou míry kvality. Film uteče v kině jako divoká voda, zároveň se však po projekci rychle vypaří z podvědomí, protože nenabízí žádnou silnou a vyloženě zapamatovatelnou scénu, což je škoda. (27.02.2020)