Volání divočiny

Když se vzorný divák kouká na film až do poslední vteřiny, povšimne si v závěrečných titulcích kolik stovek počítačových řemeslníků muselo vypiplávat srst digitálních pejsků, aby vypadali jako živí a divák se ptá: není levnější použít analogové (reálné) psy? Jenže tvůrci se rozhodli pro vyšší herecké výkony psů, jenž by běžní cvičení hafani (vlci, medvědi, zajíci) neudělali ani za 30. kilový pytel jehněčích Pedigree. Zkrátka natočit dvojici (smečku) psů jak každý udělá nějakou konkrétní grimasu v jednom záběru by asi stálo nervy, čas a i ty peníze. Zvířecí CGI je zde někde na 95% reality, co se týče vizuality. Reálný pohyb ještě stále bude úskalím i v roce 2020, ale divák je smířený, že sleduje tak trochu disneyovku a že pejskové mají působit legračně, roztomile házet kukuče a dávat si pozor, aby nepromluvili. Samozřejmě kriticky se častěji komentuje CGI u běžných (důvěrně známých) živočichů, než u dinosaurů a Godzilly. První půlka filmu je parádní, ta druhá již o něco méně. Bucka ovšem budete milovat po celou dobu filmu. (16.04.2020)

Já chci toho pravého Bucka od Jacka Londona. Skutečného Bucka, který byl hozen do krutého světa, a naučil se rány přijímat i rozdávat. Tu filmovou CGI obludu, tu čtyřnohou Armádu spásy, toho ušlechtilého superpsa, si prosím strčte někam. Dvě hvězdy za to, že i přes všechny ty instagramové obrázky z toho občas ten Jack London probleskne. (11.05.2020)

Hezká rodinná záležitost. Na první dobrou vysloveně film, u kterého víte, že žádný žánr by na něj neseděl víc, než ten rodinný. Celé je to hrozně hezké, dá se na to bez problémů koukat, má to dobrý námět, příběh, dejme tomu i zpracování, samozřejmě je v tom i Harrison Ford, kterého každý fanoušek musí ocenit. Jenže je to všechno strašně umělé. Nejen ta smečka psů, ale i ta krajina. Celé je to tak barevné, že to snad nemůže být pravda. (10.01.2022)

Nečekala jsem, že film s názvem Volání divočiny mi nabídne plně digitálního psa v hlavní roli, čímž ve své pochybné pokrokovosti zdaleka nekončí. To jsem si rovnou mohla pustit nějaký animák. S Jackem Londonem nemá tenhle snímek nic moc společného. Pokud budeme děti krmit podobnými digi pohádkami, tak v reálu ani nepoznají, jak se skutečná zvířata opravdu chovají. V krajní situaci pak na svou neznalost přirozeného chování a přírodních zákonitostí mohou pořádně doplatit. My dospěláci na rozdíl od nich totiž víme, že sebevětší hafan pouhým vyceněním tesáků medvěda k ústupu nepřiměje. Snad jen kvůli účasti sympaťáka Omara Sye a úsměvné scéně se zlatým šutrákem, který Buck upustil z tlamy zpátky do vody, když se Harrison Ford nedíval, zůstávám s hodnocením u třech hvězdiček. (50%) (01.02.2022)

Filmy o psoch vo mne väčšinou dokážu evokovať veľmi pozitívne pocity a v nejednom prípade dojať, avšak tento prípad je akousi výnimkou. Pár príležitosti ma dojať tu síce bolo, avšak scény vždycky skončili skôr, než sa vôbec k niečomu dobrému priblížili. Je to škoda, keďže z vizuálneho hľadiska je film naozaj nádherný (krásna príroda, fajn kamera, dobré efekty), má pekný soundtrack a fajn Harrisona Forda. Vo filme však bohužiaľ chýba to najpodstatnejšie - psy. Digitálni psi síce sú spracovaní naozaj dobre, avšak sú strašne neprirodzení (prudké pohyby, neprimeraná výška, nie veľmi dobrý kontrast medzi tieňom a svetlom) a skutočného psa nikdy nenahradia. Naviac, príbeh som si vedel predstaviť aj omnoho lepší a dobrodružnejší, antagonista je totálne hrozný a film sa mi začal páčiť až po príchode poštára, pričom po jeho odchode sa málinko zhoršil. A ani keď si Buck nájde svoje miesto a zažíva pekné chvíle so svorkou ma nijak emocionálne nenadchli a nevytiahli zo mňa ani radosť, ani smútok. Rád by som dal tretiu hviezdu, no nemám inú možnosť než nechať tie dve. (10.04.2020)