Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina

Pokud jsme kdy usilovali o pomstu za 21. srpen 1968, tímto filmem jsme jí dosáhli. Jak námět (literární předloha z pera přední osobnosti ruskosovětského disentu Vladimíra Vojnoviče), tak místo natáčení (Milovice, sídlo velení okupační tzv. Střední skupiny vojsk Sovětské armády) a výběr tvůrčích protagonistů (Menzel, Svěrák) nemohl být lepší. Český černý humor, zřejmě to, co poučený Spoluzápad na nás oceňuje nejvíce, se tu prolnul s širokou ruskou duší a splynul s ní do náručí a syntézy opravdu šťastné a přitom tvůrčí i divácky vděčné. Srovnání posledních týdnů předválečného stalinismu s c. a k. armádou někdejší habsburskolotrinské monarchie je dovedeno do virtuózní dokonalosti. Způsob, jakým Jiří Menzel zvládl vedení skvěle vybraných a vesměs špičkové výkony odvádějících ruských herců, zaslouží nejvyšší uznání. Zparodovat a zesměšnit instituci tak hrůznou, jakou byl NKVD, je samo o sobě velkou zásluhou. Také přesnost, s jakou je zachycena ruská vesnice, bere dech (jakoby Vojnovič se Svěrákem opisovali Babela a další ruské spisovatele, kteří výstižně vylíčili skutečnou tvář tzv. kolektivizace). Satirická nadsázka, křtěná Gogolem, Bulgakovem, Ilfem a Petrovem, a tak trochu i Majakovským, vyznívá do nepřímé obžaloby zrady ideálů, z nichž se kdysi, na přelomu desátých a dvacátých let, před devadesáti lety sovětská státnost rodila. Hrůzný stav, do kterého Stalin zemi přivedl, je tu rovněž pojednán s až chirurgickou minuciózností. Doslova na ústa dopadá i Lysenko, neblaze proslulý ničitel sovětských přírodních věd. Přesto - nebo právě proto - tu Vojnovič - a s ním i Svěrák a Menzel - přesně a skoro bych řekl s až úzkostlivou láskou zachycují i pozitiva ruské národní povahy, poctivost, naivní upřímnost, rozprostřenost ruské duše, jak ji známe z děl velikých klasiků tohoto národa v předminulém století. To, že tato upřímnost a dobrosrdečnost je líčena v nemytých a nečesaných kulisách doby, jen zvyšuje její přesvědčivost a výstižnost. Náš boj s komunistickou minulostí tak trochu připomíná místní představitele NKVD a Rudé armády, zachycené v působivé nadsázce v ČONKINOVI. Zdá se, že jeho součástí se stalo i naprosto nepochopitelné přijetí tohoto divácky tak vděčného díla. Namísto naprosto samozřejmých díků se Menzel dočkal odsudků a nepochopení až absurdního. Nedivme se našim negativním úspěchům v Evropě; pokud co komu sladíme a oslazujeme, jsme mezi příjemci těchto ne zcela domyšlených rituálů zákonitě sami první nasnadě. Až .... až.... zkrátka až si osvojíme znovu umění rozeznat naše skutečné vrcholy a propady, pak teprve plně doceníme toto neprávem opomíjené a pro mnohé skoro nežádoucí dílo našeho skvělého režiséra a jednoho z nejhvězdnějších scénáristů v dějinách naší národní kinematografie hraného filmu. (26.02.2008)

Ve srovnání s dříve realizovanými filmy autorské dvojice Menzel - Svěrák vcelku průměrný snímek, který ovšem na několika místech graduje celkem vkusnými poentami a lidovým humorem. Mě osobně nejvíce zaujala scéna, kdy Sovětský důstojník provádí výslech příslušníka NKVD v domění, že jde o němce a ten si na oplátku myslí, že i jeho zajali němci. Za pozornost také stojí scéna výslechu žida Stalina nebo vesnický chemik, který se kromě křížení brambor s rajčaty zabývá výzkumem exkrementů ! (01.02.2012)

"Koho máš raději, maminku nebo tatínka? Já mám nejraději Stalina!" Špatný, špatný, hrozně špatný. Menzel po revoluci postupně ztrácí dech, což Čonkin jen potvrzuje. Vtipné to není, ale jako satira se to dá unést, jen by bylo vhodnější to o takovou půlhodinu zkrátit, takhle je to pro mě na hranici koukatelnosti. Zvlášť, když se ty ruský herci nedaj pomalu ani snést. Za 2* jen proto, že to není myšlený vážně. (04.03.2014)

Myslím, že tento film je trošku neprávom podceňovaný. Pri jeho sledovaní som vôbec nerozmýšlal, že jeho režisérom je Jiří Menzel a scenáristom Zdeněk Svěrák, vnímal som len príbeh a vtipy, na ktorých som sa dobre zabavil. Fóry s hovnovou samohonkou, teóriou o kolobehu hovna v prírode, alebo útokom sovietskej armády na drevenú chalupu mi ešte dlho ostanú v pamäti. (27.02.2008)

Pravda, všechna má očekávání tenhle film nesplnil, přesto mi přijde docela povedený. Jde o zábavnou sondu do života ruské vesničky, jejímž dočasným obyvatelem se stal i voják, zanechaný zde coby hlídač opuštěného vojenského letadla. Nezapomenu na jeho výraz, když se dozvěděl, že ta kořalka, co zrovna pije, byla vypálená z hoven :)). (17.07.2002)