Coco

Coco je naozaj vynikajúco natočeným animákom a dokonca aj v prípade, že vám tento žáner veľa nehovorí, návštevu kina určite nebudete ľutovať. Pokiaľ dokážete prehryznúť nevýraznú úvodnú časť, ktorá z celkového dojmu predsa len strháva nejaké tie body, mali by ste byť v konečnom dôsledku nadmieru spokojní. Čaká vás mimoriadne pôsobivá vizuálna stránka, dobre vystavaný príbeh, dobrodružná zábava a pozoruhodné rozuzlenie. 8,5/10 P.S: Nerád by som tvrdil, že slovenský dabing je v prípade Coco nejakým veľkým negatívom, ale predsa len, pokiaľ máte možnosť zájsť na pôvodné znenie s titulkami, využite túto možnosť. Mexické hlasy by animáku Coco skrátka pristali omnoho viac. (06.01.2018)

Slaďoučký příběh postavený výhradně na klišé a základních rodinných hodnotách a v čele s typickým outsiderem, jehož všichni podceňují a brání mu věnovat se tomu jedinému, co ho v životě těší. Rutinní vývoj se naštěstí vydatně okoření po představení Říše mrtvých, film vizuálně i lidsky pookřeje, nabere dravé tempo a osudy hrdinů uzavírá způsobem, který musí obměkčit i největší morouse, jakkoli se ždímou slzy s ručením neomezeným. Morální poučení je důležité a ve výsledku i zábavné, takže mise splněna. 75% (08.11.2018)

Statočne som celý film dopozeral a teraz by som mal obhájiť moje dve hviezdičky, ktoré znamenajú, že film nemal byť nakrútený. Detské filmy by mali mať fantazijný náboj a mravné ponaučenie. Coco s fantáziou zamieril medzi kostlivcov, čo ma znepokojuje rovnako, ako víťaziaci gangstri, tolerovaní devianti a obdivovaní násilníci. A mravné ponaučenie spočívajúce v téze, že rodina je nadovšetko je viac ako diskutabilné. Všetko ostatné je v poriadku, či už sa to týka vizuálu alebo hudobnej stránky filmu. Mňa však nikto a nič neprerobí na obdivovateľa nemŕtvych postáv, ožívajúcich cintorínov a podobných rekvizít. (06.12.2018)

Velká pocta mexické kultuře a tradici písničkářů, významu rodiny a svátku Dne mrtvých ve spojení dvou světů a vzpomínek na zesnulé - krásný vizuál, sem tam hezky černý humor, promyšlená story a hlubší poselství, než co bývá u 3D animáků obvyklé. A oproti většině je tu i cítit duše. Takže moc fajn, sem s vinyly Ernesta de la Cruze. (12.02.2018)

Morbidní Coco(tina), co bych dětem ani nepustil. Dívat se na vyčuhující stehenní kosti zpod oděvů mrtvých postav a další hnusy musí jejich mozečkům přivodit lehčí trauma. Já se nemůžu vzpamatovat, co moje bulvy zhlédly. Nejraději bych si do nich vrazil šroubováky a kvalitně je vydloubl. Na mě se vyvalil jakýsi odporně animovaný, mnohem infantilnější a hlavně dokonale vykradený shluk Křídel slávy, kdy jakýsi mexický spratek dovedně obráží kytarou anál Petra Rezka v říši Koster, přičemž se dožaduje, aby si lidé pouštěli neustále jeho Duhovou vílu, hlavně aby se na něj nezapomnělo. To se děje celou drahnou dobu, než pár minut před koncem vezme místo úžasný zvrat(ek), kdy byl spratek mystivyfakován, neb cesta vede přes hit Dovolená zapomenutého zpěváka Lišky, a mohutně začne rozesílat jeho lístky na koncert. Napětí i vtip spočívá v tom, že širá veřejnost netuší, jestli Liška ještě vůbec žije. Když u mě vzaly náhlý konec comicsové adaptace, nemám nejmenší problém ze svého okruhu zájmu vyřadit animované filmy, zvláště ty nesmysly od Pixaru. Film má tolik zjevných příběhových vad, úplně dementní je celý. Už jen ten elementární debilismus, že kostry myslí, zpívají a cosi cítí, na čemž jsou položeny základy filmu. Ano, cítí, leda tak hnilobný zápas kostí. Ne, odmítám přistoupit na tuhle logiku. Nejstrašnější sekvencí byla ta, kdy stoletá bábinka si měla ve své senilitě upomenout na svého papá. Co myslíte, podařilo se ji vytrhnout z její agónie? Akademie letos hulila kvalitní matroš, neb tomuhle může udělit cenu jen absolutní trotl. Pár poutavých hudebních čísel rozčíslo tu bídu. 1/10 (18.03.2018)