poster

Dunkerk

  • Velká Británie

    Dunkirk

  • Francie

    Dunkerque

  • USA

    Dunkirk

  • Slovensko

    Dunkirk

Akční / Drama / Historický / Válečný

Velká Británie / Nizozemsko / Francie / USA, 2017, 106 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • flanker.27
    *****

    Stránka první: Jedna hudba. Zde přichází má jediná větší výtka k Dunkirku, a proto tuto stránku komentuji hned zkraje. Ani v nejmenším si nemohu stěžovat na soubor melodií, zvuků a ruchů do hudby vkomponovaných, co Zimmer vytvořil, je hudební a zvuková paráda. Spíše bych zmínil užití toho všeho ve filmu, kdy skutečně od prvního výstřelu film prakticky neztichne ani po hudební stránce a mně tu a tam připadalo, že některá scéna (zejména linie na lodi) by působila silněji bez hudby, jen za zvuku vln a větru. Stránka druhá: Jedna kamera+technika. Tady jsem viděl něco, co jsem od dob starých velkofilmů natočených klasickým způsobem. Kolikrát jsem si třeba u Waterloo zopakoval scénu útoku skotské těžké jízdy a kolikrát jsem ji v duchu porovnal s útokem Rohirů u Minas Tirith v Návratu krále. Aniž bych více hanil druhý jmenovaný film, tak dojem ze scény jako vystřižené z klasických obrazů, ve které se země třese dupotem tisíců skutečných koňských podkov, od kterých odletuje bláto, počítačem namnožení jezdci nikdy nenahradí. A teď, díky Nolanovi, jsem po strašně dlouhé době viděl film, nový film, který vypadá, je slyšet, je fyzicky cítit přesně takhle stejně. Ano, jako mírný fanatik můžu do určité míry zkritizovat daň, která za tento pocit musela být zaplacena. Lodě nejsou autentické, francouzský torpédoborec Maillé-Brézé použitý při natáčení byl postaven až v roce 1957 a vypadá konstrukčně jinak, než lodě, které se skutečně operace Dynamo účastnily, messerschmitty tradičně supluje jejich španělský potomek Hispano Buchon. Ale to všechno je vyváženo tou silou, kterou použití reálných lodí, reálných letadel, reálných prostředí namísto zeleného plátna přináší. Pak ještě jedna drobnost, pláž chvílemi vypadá přece jen trochu prázdně. Třeba scéna průchodu pláží v Pokání ve mně tenhle dojem nevyvolávala. Ale opět, to je jen opravdu drobnost, která sama o sobě v porovnání se silou celku nemůže obstát. Mnohem důležitější je schopnost Nolana přenést na diváka pocit, že to, co vidí na plátně, je přesně to, co se na zobrazených místech dělo na přelomu května a června 1940 desetitisícům lidí. Kamera opravdu vše snímá z blízkosti a v úhlech, které vyvolávají až nevolnost. Třeba loď se potápí, leží na boku a kamera ji zabírá z pohledu vojáka, který místo po palubě se musí pohybovat po boku lodi. Připomnělo mi to výstavu kosmické techniky cca 3 roky nazpět, kde byl kromě jiného přesný model kabiny vesmírné stanice Mir, natočený se vším všudy o nějakých 45° do strany. Když jsem do toho prostoru vstoupil, okamžitě se mi podlomily kolena a zatočila hlava. Tělo se mě snažilo přesvědčit o tom, že rovná zem leží jinak, než kde skutečně byla a stálo to strašnou sílu vůle zůstat stát rovně a nepodlehnout pocitu, že to ne kabina, ale já stojím blbě. Přesně tohle tu bylo v několika scénách dokonale navozené. Stránka třetí: Jeden příběh. ano, vím že ty příběhy jsou technicky vzato tři, ale jsou pojaty propojeně tak, aby dohromady složily střípky jedné události, která sama je hlavní náplní filmu, nikoli příběh jednotlivců sám o sobě. Postavy tu slouží příběhu, ne naopak. Všechny tři linie jsou složeny tak, aby začátek, stupňování napětí, vyvrcholení (nejvyšší intenzita) i konečné uvolnění přišly ve stejný okamžik. Potopení dvou lodí (minonosky a prostřílené holandské kocábky) a záchrana lidí z nich, konec s palivem u pilota, to jsou jedny z klíčových bodů, stejně jako pak pilotovo přistání, cesta zachráněných vojáků vlakem a jejich uvítání, admirálovo "počkám na Francouze, to jsou naopak okamžiky, kdy si divák konečně vydechne a může říct, že každá katastrofa může mít své světlé okamžiky, které dodají člověku naději. Opět je zde podstatná intenzita dění pro postavy a ta nepotřebuje být stavěna jen na umělé krvi a drastických záběrech. Ostatně takový daňkův Dialog s doprovodem děl, to je jen konverzace mezi dvěma lidmi, kdy není nic vidět, přesto dokáže navodit skutečnou hrůzu z války lépe než mnohý film s detailními záběry. To samé se platí pro Nolana, i když krve je vidět skutečně minimum. Pak film dotvářejí takové detaily jako ten na lodi: "Bude ten kluk v pořádku?" - Kývnutí jako odpověď. Jen tenhle moment jsme s kamarádem po filmu probírali v hospodě asi deset minut. Dalo by se toho napsat ještě mnoho, ale mám dojem, že by to nakonec byla jen variace už napsaného. Jsem zkrátka šťastný, že někdo točí ještě takovým stylem a jeho film vypadá dokonale a přitom jinak, než deset dalších generických filmů podobajících se sobě jako vejce vejci a postavených právě daleko víc na možnostech výpočetní techniky než na skutečných dovednostech tvůrců. Tohle je opravdu film určený pro kino, pro to, aby ho člověk viděl ve společnosti plného sálu, kde se zážitek a pocity lidí sčítají dohromady. P. S. Přečtěte si Víkend na Zuydcote od Merleho. Přestože komornější, zprostředkovává ta kniha téměř stejnou náladu a popis pocitu vojáků na téhle pláži.(22.7.2017)

  • Kothy
    ****

    Obrovské zklamání pro mě. Tohle bych od Christophera Nolana opravdu neočekával. Asi mu víc sedí mysteriózní témata. Kde jen začít. Film je sám o sobě natočen dobře. Problém je ale v ději, který je dost nezajímavý. Samotné pojetí války je dost originální. Dalším kamenem úrazu jsou postavy. Nemáme příliš možnost je poznat, a proto je nám jejich osud dost lhostejný. Netvrdím, že by herecké výkony byly špatné, ale prostě mi byla většina postav nesympatická. Samotný Tom Hardy to z kokpitu nezachrání. Rozdělení filmu do třech časových linií je rozhodně zajímavé. I když to může místy působit matoucím dojmem. Letecké bitvy mě příliš nezaujaly. Filmu dost pomáhá úžasná Zimmerova hudba, tak jako jsme zvyklí v každé nolanovce. Dalším problémem filmu je akce, opět je jí hrozně málo. Taky jsem čekal, že se ve filmu objeví víc Němců. určitě se ale jedná o dost odvážný kousek. Co víc dodat, snad příště zvolit lepší téma... "Kámo, je mrtvý."(24.7.2017)

  • lamps
    *****

    Každičká sekunda Dunkerku mi v podstatě suplovala jednu další stránku z vysněného návodu, jak stvořit superkomplexní a bezchybnou filmařinu, jak vzít jednoduchý příběh a podat ho okázale a neokoukaně, jak vyždímat z každé scény zásluhou perfektně sladěného zvuku, hudby a pohybů kamery totální fyzické i psychické maximum. Nolan je vizionář, jakým byl ve 40. letech Welles, v šedesátých Kubrick a sedmdesátých Spielberg. Ta schopnost budovat atmosféru nenápadně, spoléháním na pohledy herců a divácká očekávání, je naprosto fascinující a bezprecedentní. Rylance, Branagh, Murphy a Hardy už nemohli svým rolím odevzdat více a z jejich očí mrazí více než z celé válečné vřavy v Hacksaw Ridge, Hans Zimmer se v genialitě opět mílovými kroky vzdaluje všem ostatním kolegům - údernějších a flexibilnějších soundtracků v dějinách filmu moc nevzniklo. Jeden z nejkrásnějších filmových zážitků za posledních minimálně deset let.(20.7.2017)

  • -OverLord-
    *****

    Naprosto odlišný Nolan a stejně tak odlišný film. Chtěl experimentovat, ukázat něco nového a jiného, a to se mu povedlo. Natočil tak možná jediný film svého druhu, protože jsem nikdy nic takového neviděl. Jde o poctivý kus filmařiny, o nové hranice toho, co může divák na plátně "prožít". To vyobrazení války je tak syrové a depresivní, že z toho jde mráz po zádech. Tohle je válečný film s velkým V. Záběry tak dokonalé a přesto smutné, scény tak vypjaté, že člověk křečovitě svírá cokoli, co má po ruce, a má husinu po celém těle. Film nehraje na příběh, herce, krvavé akční scény, divoké přestřelky ani žádnou scénáristickou vatu kolem - polovina z toho ve filmu není a zbytek je až na vedlejší koleji. Herci jsou špička, o čemž ani nebylo pochyb - Hardy (!), Murphy, Branagh, Rylance - každý dostane dostatek prostoru, ale absolutně to na nich nestojí. A je to tak schválně, jsou to totiž "pouze" jedinci z těch stovek tisíc vojáků, kteří zažívali každý to svoje osobní peklo. Za zmínku stojí ještě Fionn Whitehead, naprosto neznámý človíček, který tady hraje jednu z hlavních rolí, nebo Styles, Lowden a D'Arcy. Dunkirk je vyobrazení pekla na zemi s dechberoucími a syrovými záběry za doprovodu Zimmerova "nonstop mixu". Konec byl dojemný takovým zvláštním způsobem, což se mi taky dlouho nestalo, a vlastně to byla možná jediná část filmu, která si hrála alespoň s nějakou dávkou emocí - dostavil se pocit takové zvláštní euforie, že už je to peklo konečně u konce. Filmu by se dalo vyčíst pár věcí, které tam nejsou, na které jsme zvyklí a které si ve filmech (včetně těch starších od Nolana) užíváme, ale možná tam nejsou záměrně. Záměrně je to takové prosté a prázdné, ale zároveň silné. Naprosto tedy chápu rozporuplné hodnocení - není to nejlepší Nolanův film, ale přesto je to něco neuvěřitelného.(21.7.2017)

  • xxmartinxx
    ****

    To čeho jsem se bál, tedy štědrá věková přístupnost, nakonec nevadí. Dokonce je působivé, jak mrtví vojáci jakoby mizeli do prázdna, tím jde o velmi "filmový" zážitek. Ostatně hodně věcí tu je velmi "filmových" i při "obětování" vztahu k realitě - což ale neberu jako výtku v žádném slova smyslu. Jde zkrátka o velkolepý konstrukt, příběh o události (proto ne o lidech). Filmovost Dunkerku ostatně dokáže to, že se vsadím, že bude popisován takřka výhradně skrze to, jak se vztahuje k jiným válečným filmům, o kolik toho ukazuje víc nebo míň než ony... Rozhodně velká Nolanova exhibice, kterou nejde nerespektovat, i když mě příliš nezasáhla, nevtáhla a můj zážitek z ní byl "jen" racionální úcta k dobře odvedené práci. Byť třeba hrátky časem hraničí s čistým gimmickem... i když tím se opět vracím k tomu, že Dunkerk není nic míň a nic víc než Film.(19.7.2017)

  • - Jedná se o první filmovou roli Harryho Stylese, zpěváka britské poprockové skupiny One Direction. Kvůli roli Tommyho ve filmu Dunkirk si nechal ostříhat své do té doby typické dlouhé vlasy, které následně daroval britské charitativní organizaci Little Princess Trust, která z darovaných vlasů vyrábí paruky pro nemocné děti. (hadidi_k)

  • - Jedná sa o siedmy film Christophera Nolana, ktorý distribuoval Warner Bros. (Lucasion)

  • - Film se natáčel s krycím názvem The Bodega Bay podle zálivu z filmu Ptáci (1963). (gurmanfilmu)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace