poster

Dunkerk

  • Velká Británie

    Dunkirk

  • Nizozemsko

    Dunkirk

  • Francie

    Dunkerque

  • USA

    Dunkirk

  • Slovensko

    Dunkirk

  • Austrálie

    Dunkirk

  • Nový Zéland

    Dunkirk

Akční / Drama / Historický / Válečný

Velká Británie / Nizozemsko / Francie / USA, 2017, 106 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Bluntman
    *****

    Tl; dr: PANEBOŽE JEŽIŠIKRISTE ŠMARJAPANNO ANO! Dlouhá, analytičtější verze: několik metakritických poznámek (vycházejících z naratologické a kognitivistické perspektivy, nejenom Bordwella) na adresu filmu, který je kritizován za to, že je 1.) co do experimentování se strukturou nedostatečně motivovanou nolanovskou manýrou; 2.) že negraduje, za což může údajně konstantně znějící hudba, která jako jediná vyvolává emocionální odezvu u publika; 3.) že nemá dostatečně psychologicky definované protagonisty, s nimiž by se dalo identifikovat; 4.) přesto skrze ně v údajně patetickém epilogu chce vyvolávat dojetí, aniž by teda snímek přišel s něčím významově pozoruhodným._____ 1.) Nolan vždy experimentoval se strukturou svých děl, řazených mezi myšlenkové hry či skládačky, přičemž ono experimentování bylo motivováno s ohledem na potřeby vyprávění (např. hrdina-spisovatel v metafikčním FOLLOWING, hrdina-detektiv s pošramocenou myslí v neonoiru MEMENTO, nespolehlivé deníky v DOKONALÉM TRIKU) a/či žánru (např. sci-fi s úrovňovou výstavbou snů POČÁTEK, sci-fi s časovou dilatací a cestování červími dírami INTERSTELLAR). DUNKIRK nemá tři odlišné prostorové (molo, moře, vzduch) a časové (týden, den, hodina) linie dominantně motivované s ohledem na potřeby vyprávění či žánru, protože přiznanou inspirací před a při psaní scénáře byl tzv. Shepard Tone (viz https://www.youtube.com/watch?v=BzNzgsAE4F0), a tak je ona motivace hlavně umělecká (strhává na sebe pozornost, ostatní se jí podřizují, uskupuje se do určitých vzorců). Tj. ne, snímek má hrátky se strukturou motivované, a to jinak než u předchozích nolanovek, a tak z logiky věci nemůže jít o manýru._____ 2.) Shepard Tone (= několik linií či motivů, z nichž jedna je podtaktovaná, jedna přetaktovaná, jedna "tak akorát") je klíč nejenom k experimentování se strukturou, ale i k práci s hudbou (viz tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=LVWTQcZbLgY). Zimmerova hudba, zakomponovávající ve velkém různé ruchy (tikot hodinek, varovná siréna, jakoby rozbouřené moře), nezní neustále (prolog se bez ní obejde, epilog má klasičtější orchestrální motiv), má klidnější pasáže a hlavně graduje (nejprve zní samostatně tikot hodinek, poté samostatně varovná siréna... postupně se tyto spojují, až jsou v závěru sjednocujícím vypravěčské linie i kompozice pohromadě). Hudba/ruchy nejsou jediným postupem, díky kterému je zážitek pro některé vyloženě fyzickou záležitostí, protože svůj podíl na tom má i vyprávění (napětí se zvyšuje, čím víc je kladné vyústění nepravděpodobné: nejprve v prvním dílčím bodu obratu sledujeme "jenom" vojáka snažícího se dostat na loď a využívajícího k tomu raněného na nosítkách vs. v posledním dílčím bodu obratu má pilot nedostatek paliva i munice, voják je v hořícím moři a lidé na lodi musí uhýbat německému letounu). Tj. hudba spolu s ruchy má podíl na "fyzičnosti" zážitku, ale ne jediná - a graduje spolu s vyprávěním._____ 3.) Problém v napojení a důvodem malého prožitku tak mohou být protagonisté, kteří skutečně nejsou jasně psychologicky definovanými postavami, přestože mají jednoznačné cíle. Dáno to je přilnutí snímku k několika různým tradicím vyprávění, a to jednak historicko-materialistickému (postavy jsou zjednodušené typy, tvořící kolektivního hrdinu humanistického spojení se, což je patrné na montážních sekvencích), jednak parametrickému (nejenom struktura vyprávění a hudebně-ruchová kompozice, ale i postavy jako parametry: molo, loď, letadlo - různé prostředí a časová pásma), jednak - v posledku! - klasického hollywoodského vyprávění (některé postavy jsou "psychologizovány" až zpětně, jako onen otec na lodi, jehož motivaci by klasické vyprávění odhalilo hned ze začátku a nepracovalo s ním jako s ideologickým typem a parametrem). Tj. film nemá klasicky psychologicky motivované postavy, ale až v posledku (závěrečném aktu) fakt nechce._____ 4.) Epilog patetický je, ale je odlehčený uvozujícím vtipem (voják, který vše prospal) a v rámci montáže jednak do určitého bodu dovypravuje osudy postav, jednak dost odvážně mění vyznění jedné historické událostí (nikoliv porážka, ale vítězství humanismu). Navíc se vztahuje k současné situaci (po moři prchajícím lidem je třeba pomoct před neviditelnou hrozbou). Významově pozoruhodné mi to přijde dostatečně, jenom to chce se obtěžovat interpretovat, a to nejenom ony významotvorné montáže.(12.8.2017)

  • Marigold
    ***

    Architektura času a prostoru spíš brání Dunkerku vypadat jako podvyživené drama s letmo nahozenými postavami, které opět více plní přidělené narativní funkce (např. sošná vysvětlivka Branagh), než aby ztělesňovaly nějaké hlubší myšlenky. Nakonec se Dunkerk při vší snaze o věcnost nevyhne patetickým slovům a prvoplánovým dramatickým zkratkám. Válka už dlouho neměla tak dunivý a skřípavě fyzický nádech. Bohužel zdemolované bubínky jsou to jediné, co si den poté nesu v sobě. Pro mě spíš vznešená imitace, která musí pálit ze všech hlavní, aby zakryla vnitřní prázdnotu a nedostatek nuancí. Čím větší ambice má Nolan v práci s perspektivou vyprávění, tím pochybnější jsou výsledky. Skromný, ale psychologicky i vypravěčsky neuvěřitelně funkční a obratný Dokonalý trik zůstává nedostižnou metou. Dunkerk je okázalý tvůrčí manévr, který kolem sebe vytváří velkou vlnu. Do hloubky ale nedosáhne.(26.7.2017)

  • Psema
    *****

    Strach, beznaděj, frustrace, naděje. Nolanova hra na Cinema verité, u který se chce věřit, že našel stroj času a odjel do roku 1940, aby uhrančivě vypověděl o hrůzách války ve vizuálním podání, které na televizi fakt vidět nechcete. Pro mě osobně asi nejlepší "válečňák" od Apocalypse Now a Tenké červené linie. 90 minut na hranici infarktu. Zimmer v promíchávání hudby s ruchy už asi dosáhl maxima.(19.7.2017)

  • Ony
    ****

    Prvních asi dvacet minut jsem viděla v IMAXu, pak "se porouchal", tak jsem si vystála frontu na prachy a jako veliká bojovnice na to šla hned znovu. Už tedy bez maxima obrazu, ale stejně je tam pro mě zásadní zvuk (+hudba). Celé je to samozřejmě dokonalé, až na ty dojímavé civilní hrdiny a roztahaný konec.(24.7.2017)

  • Ainy
    *****

    Nevím, možná jsem divná, ale jako jediná jsem se po skončení filmu nezvedla a do konce závěrečných titulků jsem v zajetí soundtrackového kouzla, zbyla v sále jen já a dva uvaděči, kteří trpělivě čekali, až se teda konečně odporoučí i má maličkost. Odejít dřív by mi přišlo jako hřích, jako neúcta k tomu všemu, co jsem právě zažila. Rozechvělá, se slzami na krajíčku, jsem se právě vrátila z válečného obklíčení, kde jsem byla spolu s ostatními vojáky jako predátorem zahnaná myš do kouta. Topila jsem se, hořela jsem, rozčísla jsem vlny moře pádem a nebo se snažila vyhnout kulkám ... Unavená a zničená jsem se dočkala vysvobození. Nic podobného jsem ještě neviděla. Žádný film si mě svou syrovostí, svou věrností příběhu ještě do sebe tak nevtáhl. Po všech stránkách mistrovské dílo hodné nejvyšších poct.(30.7.2017)

  • - Když si Farrier (Tom Hardy) zaznamenává křídou zbytek benzínu na palubní desku, čísla jsou v po sobě jdoucích záběrech zpřeházená. (Geriel)

  • - Při organizování komparzistů na pláži, byli členové štábu také oblečeni v dobových uniformách. (Charpy)

  • - Prvý film Christophera Nolana založený na historických udalostiach. Počas skutočnej operácie Dynamo dokonca zahynul režisérov starý otec. (Lucasion)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace