Lék pro Lorenza

Liek pre Lorenza nie je po filmárskej stránke nič svetoborné, je to hollywoodsky štandart s adekvátnymi hereckými výkonmi a jednoduchou dejovou šablónou, v ktorej sa vyskytujú aj klasické filmové klišé. Zaujme však po príbehovej stránke, ktorá divákovi do popredia predostiera 2 fantastické ľudské vlastnosti - vytrvalosť a túžbu nevzdať sa za žiadnych okolností. (11.02.2023)

Obrazně řečeno jde o silně emotivní příběh, a i když předvídatelný, tak výborně ilustruje skutečnou událost. Herečka Susan Sarandon v postavě matky Lorenza je neuvěřitelně přesvědčivá, její bolestná gesta ve scénách filmu působí věrohodně. Film se především zabývá smyslem amatérského léčebného úsilí za pomoci přírodovědných i medicínských pohledů a pochopit mnohdy zčásti nevysvětlitelné. A zde je dobře vidět, jak je důležitý kladný vztah nejbližšího okolí k nevyléčitelně nemocnému Lorenzovi, který má na nemocného velký vliv. Zcela jednoduše, vždycky by se mělo najít nějaké slunce, jež by prohřálo mrazivost beznaděje. Ačkoliv je film téměř přes dvacet let stár a má bezútěšnou atmosféru tak po zhlédnutí ještě dlouho ve mně dozníval. (12.02.2012)

Veľmi krutý filmík o bezmocnosti rodičov a lekárov, keď nevedia pomôcť svojmu pacientovi. Nejde tu však o nejakú nehodu, kde je potrebná rýchla operácia, ale o chorobu, ktorej spracovanie vo filme je navyše pravdivé a vyvíja sa u pacienta roky. Veľmi presvedčivé výkony po psychologickej stránke podali obaja rodičia (Sarandon, Nolte). Po krutom osude Lorenza (hlavne nepríjemné sú zábery z jeho chorobných kŕčov) a iných detí, prichádza aspoň trošku uspokojivý záver filmu. 80%. (17.05.2006)

Typický film z kategórie skutočný príbeh pre celú rodinu. Niečo medzi televíziou a kinom, ale účasť Sarandon a Nolteho z neho robia čisté áčko. Videl som ho dávnejšie, ale mal som pocit, že tvorcovia mohli ísť trochu viac do psychologickej hĺbky postáv. V našich kinách to nešlo, čo je vzhľadom na oscarové nominácie trochu prekvapením. A málokto tento film pozná aj z televízie. (11.01.2013)

"Lék pro Lorenza" jsem viděla v době, kdy pro mě jména jako Nick Nolte či Susan Sarandon neměla skoro žádný význam, jejich ksichty byly jen lehce povědomé a celou moji pozornost sežralo trpící dítě. A byl to právě tenhle film, u kterého jsem si uvědomila, v jak šťastné rodině žiju, když se nám tragédie vyhýbají (protože už tehdy ve mně bylo cynické já, co odmítalo úmrtí dědečků a babičků brát jako neštěstí, však si své užili). Také mi s naprostou jistotou docvaklo, že nám ta klidná rodinná spokojenost nevydrží navždy. Od toho večera jsem s obavami vyhlížela den, kdy se k nám štěstí otočí prdelí... a nemusela jsem čekat dlouho. Proto nemám ráda "Lék pro Lorenza": byl předzvěstí nejhorších okamžiků mého dosavadního života. Podruhé jsem se na hnusnou nemocí týraného kloučka odmítla dívat, přesto filmu naperu čtyři usmrkané hvězdičky za tu sugestivnost a krutě drtivý dopad, co na mě zanechal. 80% (02.01.2013)