Nikdo neposlouchá! (S01E09)

Prozatím se žilo v domněnce, že 12 dílů 1. série Andor bude rozdělena do čtyř samostatných příběhů po třech epizodách, minimálně po 9. epizodě to ovšem vypadá, že se načrtnutý příběh v sedmé a osmé epizodě ještě nějakou dobu potáhne. Dost možná proto i dává smysl, že po sedmé epizodě vystřídal Benjamina Carona na pozici režiséra režisér první tří epizod Toby Haynes, který se chopí ještě následující epizody, než předá pochodeň zpět Caronovi. Příběh se tak opět vrací do přísně střežené věznice, kdy se pojetí nadále stává přízemnější nežli u ostatních Star Wars projektů a opět vládne nejen silný scénář, ale i silné herectví. Radost dělá především Andy Serkis. Představitel Snokea ze sedmé a osmé epizody zdánlivě dal právě po osmé epizodě světu Star Wars sbohem, už v minulé epizodě se ovšem představil jako nová lidská postava jménem Kino Loy. Serkis se tak výjimečně nepředstavuje v motion-capture a předvádí, že se nemusí spoléhat pouze na role typu Glum či Ceasar z nové trilogie Planety opic. Serkis je ve své nové Star Wars roli fantastický, samotný Kino Loy se poté díky deváté epizodě jeví jako mnohem komplexnější postava, kdy má sice jako vězeň Loy poměrně vysokou pozici, sám se ovšem nevědomky stává obětí manipulace a lží, kdy je zajímavé sledovat jeho konfrontace se samotným Cassianem, který se tak snadno Impérium obelhat nenechá. Moment, kdy se Cassian marně snaží vysvětlit princip a vyvolává to v něm amok, patří prozatím mezi ty nejsilnější v celém seriálu. Už samotný George Lucas se při tvoření Impéria inspiroval nacizmem a jejich praktikami, Impérium poté v Andorovi působí ještě zlejším dojmem, než kdykoliv předtím. Denise Gough se jako Dedra Meero prezentuje jako fantastický záporák, který zdánlivě nemá nakročeno k žádnému vykoupení či světlé straně síly a působí jako čiré zlo. Andor se i díky jejímu vyobrazení jeví jako mnohem komplexnější podívaná a i když sám tvůrce seriálu Tony Gilroy nikdy nebyl extra velký fanda Star Wars jako takových, právě on se konečně vydává nějakým neokoukaným směrem, který navíc skutečně stojí za to. Při sledování deváté epizody vlastně není těžké vzpomenout si na Motýlka či Velký útěk (i když k té dle všeho bude mít spíše 10. epizoda), kdy se s vězni zachází jako s levnou pracovní silou. Na Coruscantu mezitím probíhá další škatulata v senátu s Mon Mothmou v podání Genevieve O'Reilly, která má nadále smůlu v tom, že musí podávat herecký výkon a přitom pořád riskovat bezpečí své rodiny i sebe samé. V této epizodě se navíc v senátu pokusí projevit svůj názor, v převládající imperiální ideologii ovšem nemá šanci. Andor dle očekávání opět neuspokojí všechny, kteří čekají velkolepou akci za akcí, právě politická rovina je ovšem jedním z nejzajímavějších prvků celého seriálu a klidně by se ní dal vystavět celý jeden další seriál, který by byl ovšem nejspíš díky své přízemnosti v rámci sledování odsouzen k neúspěchu. V tomto seriálu je pořád prezentovaná snaha o snažení se udělat z předaleké galaxie lepší místo a to i přes fakt, že je nutné přinášet oběti. Toby Haynes zvládá uchopit každou jednotlivou linku a to i tu se Syrilem Karnem v podání Kylea Sollera, který se v jisté rovině jeví jako politováníhodná osoba. A své pochopitelně dělá i soundtrack Nicholase Brittela, který v nejsilnějších momentech ještě umocňuje už tak silné emoce. Andor nadále zůstává seriálem, kterému se u jednotlivých epizod nedá nadávat do fillerů a vyvolává nadšení na zbylé 3 epizody, především na tu navazující, která vzhledem k posledním minutám 9. epizody vyvolává vysoká očekávání.... (02.11.2022) (méně) (více)