Věc

Od The Thing From Another World jsem samozřejmě neočekával raději nic v porovnání s Carpenterovou geniální Věcí. Je to dobře, jelikož Carpenter si opravdu vzal jen příběhovou kostru na kterou nasadil upně nové tělo, takže jsem ani neměl ten pocit, že bych se díval na předlohu, ale spíš na uplně jiný, jen náhodně trochu podobný film. Atmosféra byla budována vcelku slušně, v době kdy byla objevována mimozemská loď byla už skoro na vrcholu, ale ten trend si neudržela a pomalu začala upadat. Ještě několik lepších pasáží se prostřídalo s dalšími nudnějšími a závěr už bohužel jen víceméně nudil. S maskami, které jsou samozřejmě odpovídající době problém v žádném případě nemám, černobílá se mi líbí, ale bohužel chybělo napětí a něco, co by dokázalo mou pozornost udržet ve střehu. Slabší tři nebo lepší dvě, to už je asi jedno. Fanouškům Carpentra však v rámci čistě studijním, mohu doporučit, ale na druhou stranu upozorňuji, že i když to neuvidí, mohou bezstarostně žít dál s remakem. (02.02.2010)

Tak tohle je teoreticky vzato otec Carpenterovy Věci. Vzhledem k době vzniku a duchu, v jakém se tenkrát sci-fi točilo, působí spíš jako praděda. První třetina (po ukecaném úvodu) má poctivou sci-fi atmosféru, kdy si vědci i vojáci uvědomují, že našli něco absolutně odlišného od toho, co znají... pak se jejich cesty rozejdou, protože držitel Nobelovy ceny začne projevovat hipísácké tendence prosté jakékoliv špetky opatrnosti a zdravého úsudku, zatímco chrabří američtí vojáci (jejichž šéfovi se vrhá kolem krku typická americká tmavovlasá pečující asistentka) bojují s mimozemským zlem. To ovšem nemá podobu chameleónského děsu, ale dalšího ze stovek "monster z bažin", jakých byl tenkrát Hollywood plný. Jak jsem už napsal, film je až na první třetinu (nahlíženo očima dnešního diváka) prostý jakéhokoliv napětí, a nezbývá mi než konstatovat, že jediný jeho význam v současnosti spočívá ve studiu filmové historie, protože linie vyprávění, vztahové modely a další věci, které filmová věda označuje jinak (a samozřejmě lépe, ehm), byly od té doby mnohokrát okopírovány a přišly nám přirozené - ty rozdílné přístupy postav viz třeba Hvězdná Brána, v jiném gardu třeba Romerův Day Of The Dead atd. atd. Ve své době to možná mohlo zaujmout, ale už tehdy vznikaly zajímavější věci. 50% (26.11.2011)

I když tento film neřadím ke klasice sci-fi žánru či hororu, tak jsem za něj moc rád, protože inspiroval Johna Carpentera, aby v roce 1982 naplno využil jeho potenciál a díky svým schopnostem natočil skutečně mistrovský snímek. Například původní verze jiného hororu z 50. let, Mouchy - se mi líbila o dost víc. Toto je jen mírný nadprůměr. (14.09.2016)

V první řadě chci říct, že tohle není horor. Howard Hawks je klasickej dobrodružnej režisér, ale přímo se vyžívá v mluvení. a mluvení je tady opravdu hodně. A oproti mnohým jiným filmům zde herci mluví i zároveň, že to občas přechází v nesrozumitelnou anglickou směs, kterou nestihnete přečíst ani s anglickými titulky. S remakem je to nesrovnatelný, protože tady nejde o to, ukázat postupné změny osobností a stísněnou atmosféru, ale spíše odvyprávět Hawksův standardní lovestory. Tohle je průměrná kecačka, kde je tolik postav, že než se člověk v nich zorientuje, tak je konec filmu. A pořád mluví a někam lítají v přepravním letadle. A po hodince už to začíná být docela únavný, protože ty dialogy jsou jako ve skutečnost. Prostě většinou buď nikam nevedou, nebo naopak jsou až moc přímočarý. Každý tu mluví rozhodným ostrým hlasem a všichni berou málem jako samozřejmé, že k nám přiletěla návštěva z jiného světa. Podle mě se tenhle film dá brát jako první díl Carpenterova remaku, a to ta část z tábora Norů, kromě rozdílného konce. A přijde mi, že ten Carpenterův vlastně ani není remake, protože ani ta potvora není stejná, ani děj filmu není stejnej ani hrdinové nejsou stejní. je to prostě film o něčem jiným. Šablonovitost postav tady je ale dost výrazná. Hrdinný kapitán Korkorán, zloduch jakých bylo ve starých amerických filmech ažaž, plamenná kráskaa láska na obzoru. (21.12.2005)

Pro mně jednoznačné zklamání a protože se nabízí srovnání s Carpenterovým remakem, vyhlašuji vítěze a tím je na body jednoznačně John Carpenter. V Hawksově černobílé klasice chybí všechno to, co činilo remake zajímavým. Žádný pocit stísněnosti a izolovanosti se nekoná, žádné paranoické pocity a nedůvěra ke kolegům, která přidávala na napětí, žádný hmatatelný strach z neznámého ohrožení. Klasik Howard Hawks měl široký žánrový rozptyl. Točil komedie, historické filmy westerny a v tomhle případě i sci-fi a všechny jeho filmy se vyznačují charakteristickým rukopisem - častými překrývanými dialogy. A přesně to se v devadesáti pěti procentech děje i v tomto filmu. Pořád se zde mluví a mluví a mluví a přestože dialogy jsou dobře napsané a děj působí živým dojmem, Hawks absolutně nebuduje žádné napětí, to se zde prostě vůbec nekoná. Pár slibně načatých zajímavých scén je udušeno hned v zárodku, nebo jsou vysloveně odfláklé (nalezení kosmocké lodi). I přes mojí velkou slabost ke starým scifárnám jsem se v tomhle případě nebavil a po zhlédnutí této klasiky jsem o to více ocenil její remake, do kterého Carpenter přimíchal všechny ingredience, které by takový film měl mít. Některé filmy holt hodně zestárly....... (17.10.2004)