Bony a klid

Víta Olmera považujem za čarodejníka, ktorý peniaze producentov aj bez čarodejníckej paličky premieňa na mizerné filmy. Malou výnimkou je Jako jed, ale tam k tomu prispel Zdeněk Svěrák. Bony a klid je trápnym pokusom nakrútiť niečo zo súčasnosti a jej prejavom v marginalizovaných komunitách. Samozrejme, že v jeho podaní je výsledkom klišé a gýč ako vyšitý. Olmer nezobrazuje skutočnosť, ale jej odraz vo vlastnej hlave. Aj keby som mal byť sám, ja o tento obraz nestojím. (08.08.2020)

Kamaráde tohle je Praha a ne nějaká zasraná Boleslav - tohle je přece klasika... kdysi velmi dávno viděné mi zanechalo v paměti jen dvě věci - neustálý loop hitu Relax a veksláka Romana Skamene. Když jsem to teď před nedávnem znovu viděl, velmi mě pobavil perverzní domovník pan Benák (Evičko, pojďte si se mnou připít.. opražil jsem mandličky :)) a herecky mladý Tomáš Hanák s náušnicí. Tak co vlastně chcete? (01.06.2016)

Pokiaľ niekto túži dostať permanentnú alergiu na pesničku Relax, tak film je ideálnou možnosťou. Ten buzi kožený song sa ozýva snáď viac ako polovicu stopáže, na čo v krátkom slede ide ďalší hit od Frankie Goes To Hollywood - The Power of Love, ten ide asi 17 a pol krát. Takže nakoniec to vyzerá ako reklama na túto kapelu a celé pozadie bonov i klidov mi bolo šumák, túžil som len, aby mi konečne zaľahlo v ušniciach ako Beethovenovi. (23.01.2024)

Recenze na český film Bony a klid: Jakožto dítě generace Z toho o vekslácích, bonech a tuzexech vím jen velmi málo, konkrétně vůbec nic. Tedy, něco už jsem si nastudoval. Přijde mi, že do nás z každé strany někdo cpe komunisty, VB, StB, nácky, koncetráky atd. atp., ale o tomto socialistickém fenoménu jsem slyšel poprvé. Z toho hlediska mi film přišel zajímavý, beru ho jako (ne)milou výpověď doby. Byla podána záživnou formou, jelikož vše sledujeme z pohledu samotných veksláků, kteří vystupují v roli jakýchsi antihrdinů, ovšem v souvislosti s tím, že skutečně existovali, bych se slovu "hrdina" raději vyhnul. Overall, jsem rád, že jsem se na film podíval, zase to bylo zpracované trošičku jinak, než jak jsme zvyklý u většiny jiných českých titulů se stejnou příběhovou datací, které se ani nesnaží působit originálně a svou průměrnost skrývají za historický kontext. Rychlý výčet pozitiv: Roman Skamene zářil v roli trpaslíka, bylo to vtipné, mělo to grády, každou scénu zvedal o několik levelů výš. Při sledování jsem cítil onen osmdesátkový feeling, za to vzdávám hold. Zaujalo mě, že přízvisko vekslák pochází z německého wechseln. Tím bych však chválu Olmerovy béčkovky uzavřel, zas tak skvělé to totiž nebylo. Odhlížejíc od stáří, Bony a klid nepřináší nic nového ani extra zajímavého / napínavého / vtipného / překvapivého / ... Zkrátka nic extra. Jako komedie z roku 87 dobrý. ALE! Co mi přijde neuvěřitelně laciné, je způsob, jakým zde Vít Olmer vytváří atmosféru – jednoduše zapne nějaký starý song, přičemž hudební motivy se zde stále opakují, Olmer má asi tři oblíbené písničky, které pouští pořád dokola jako kolovrátek. Je to ryze samoúčelné a i značně repetitivní. Krom toho pro to ani nemá cit, kolikrát skončí scéna se zcela odlišnou atmosférou a on v ten moment pustí to svoje: "Relax, don't do it!" Jednak to působí jako pěst na oko a druhak jsem z toho byl už ke konci celkem na prášky. Mohl bych se v tom dál babrat a zkritizovat například výstavbu charakterů, na které tady vůbec nezbyl prostor a s nimiž jsem proto vůbec nic neprožíval a ani nevěděl, komu mám fandit – jediný, kdo mi byl sympatický, byl skřet z kamene – ale hádám, že to nemá smysl. Ještě bych se rozčílil a dostal infarkt. Koneckonců hlava mi už 24 hodin v kuse moudře radí: "Relax, don't do it..." (11.05.2022)

„Jen seď na zadku a neřvi.“ - „Ale já potřebuju za ním!“ - „Hele kamaráde, tohle je Praha, a ne nějaká zasraná Boleslav, rozumíš?“ Instruktážní film pro naivní, ambiciózní (nebo možná spíš bezskrupulózní?) hochy ze „Škodovky“, kteří se chtějí vydat do našeho krásného hlavního města a vydělat si tam pěkné peníze. Ještě před zhlédnutím jsem četl o nadužívání ústřední písně v tolika komentářích, že jsem se na to při sledování začal soustředit a…úsměvné (až směšné?) to určitě je, ale že by mi z toho krvácely uši či mě to prostě „jen“ otravovalo, to zas ne. Hlavní téma „když proti něčemu nedokážeš bojovat, tak se s tím spřáhni“ se určitě dalo zpracovat lépe, o „odumírání svědomí“ ani nemluvím (to nahrazuje otec, ačkoliv jeho neustálé „zničehonic“ objevování se zarazí), na druhou stranu jako sonda do určité doby a „jevu“ to podle mě funguje velmi dobře. Já osobně se s hodnocením zastavím tak někde na půl cesty, tedy průměru. „Nechci nikoho vokrádat.“ - „Co to meleš vole, jak jinak chceš v tomhle státě uplatnit obchodní talent?“ (18.11.2018)