Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Jan Potměšil, Veronika Jeníková, Roman Skamene, Josef Nedorost, Miloslav Kopečný, Tomáš Hanák, Vítězslav Jirsák, Miloš Čálek, František Švihlík (více)Obsahy(1)
Hlavní postavou příběhu je mladý automechanik Martin Holec, který přijede z Mladé Boleslavi do Prahy, aby tu sehnal marky, za které chce koupit pro místní diskotéku video. Nechá se však překupníky napálit falešnými bankovkami. Aby škodu, kterou svým kamarádům způsobil nahradil, vrátí se do Prahy a začne pátrat po Richardovi, který mu falešné peníze prodal. Dostane se několikrát do střetu s Richardovou veksláckou partou, ale časem si sám začne vydělávat jako vekslák a stane členem Richardovy party. Slibnou "kariéru" však překazí střetnutí s mnohem silnější a vlivnější skupinou překupníků, v jejímž pozadí stojí protřelý Karel. (Bontonfilm)
(více)Recenze (464)
"Bony? Chceš bony? Ňáký bony?" Každý, kdo někdy stál před výlohou Tuzexu a fascinovaně koukal na nedostupné zboží, tyhle otázky někdy slyšel. Mít za socialismu bony za 5,- Kčs bylo fakt terno. Mladíci v riflích se rychle učili základy podnikání a jeho podstatu si přenesli do doby kuponové privatizace - tedy legálního rozkrádání země. ()
....no mal som možnosť šesť rokov chodiť okolo Tuzexu v Bratislave na Gorkého ulici v dobe ked bol Tuzex a bony aktuálne,ale toto som tam nevidel,ani slabý odvar tohto.Väčšinou to bolo kľudné bon za predával tak za 5,2O-5,5O Kčs a väčšinou staršie panie "babky".Žiadny blbečkovia čo vykrikuju bony,bony,nekupiš....to fakt nebolo.Ani pri Tuzexe v Piešťanoch som nemal inú skúsenosť.V kľude si si kúpil bony a nakúpil v Tuzexe čo si chcel ...na čo si mal.Neviem asi Praha bola úplne iná -nemám skúsenosť-alebo to celé V.Olmer len nafúkol a urobil nám v rokoch socializmu taký á la americký film .Ľudia na to chodili skôr pre to,že to bolo akože zakazované a boli zvedaví,že trocha tej americkej hudby bolo,trocha sexu a no čs "akčňák". Nebralo mňa to ani vtedy a už vôbec nie teraz.Pre mňa je to KRAVINEC V CELOFÁNE. ()
Pokiaľ niekto túži dostať permanentnú alergiu na pesničku Relax, tak film je ideálnou možnosťou. Ten buzi kožený song sa ozýva snáď viac ako polovicu stopáže, na čo v krátkom slede ide ďalší hit od Frankie Goes To Hollywood - The Power of Love, ten ide asi 17 a pol krát. Takže nakoniec to vyzerá ako reklama na túto kapelu a celé pozadie bonov i klidov mi bolo šumák, túžil som len, aby mi konečne zaľahlo v ušniciach ako Beethovenovi. ()
Klady filmu - gradující atmosféra, která s postupem stopáže jen hořkla, sednoucí herci (vyjma Romana Skamene, který mě prudil svým "Klídek" už od začátku) a poutavý děj. Zápory - repetitivní, dorudavytáčející hudba, Roman Skamene. K tomuhle snímku se těžko staví jasný názor. Dobu jsem nezažil, mám to jen z vyprávění. Ale z toho, co vím, mi přijde že to Olmer dokázal vystihnout v dost pravděpodobném světle. Bůh ví, kolik takových Holců, co chtěli rychlý prachy bylo. Hodně hořká záležitost. ()
Doba, kterou jsem nezažil. Příběh o nekonečné naivitě a o tom, kterak se nevyplácí věřit vexlákům. Musím se přiznat, že mě nikterak neoslovil. Navíc to byla jedna nesympatická postava vedle druhé. Taktéž moje ouška dlouho nemusela trpět takhle příšerný soundtrack. Celou dobu jsem nervózně pokukoval po hodinách a příšerně se nudil. Snímek dnes ocení zřejmě jen pamětníci. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (31)
- Těsně před prvním setkáním Martina (Jan Potměšil) a Bínyho (Roman Skamene) (čas cca 11:30) stojí v davu před tuzexem i vekslák v černé bundě, která má na zádech logo filmu Amadeus (1984). (takyodbornik)
- Při míchání zvuku ve studiu se nedopatřením stalo, že písnička začala z nuly a končila na 100 %, tedy bez pomalého nájezdu a části, kdy jde do ztracena. Ondřej Soukup tím by okouzlen a hodně bojoval s mistrem zvuku Jiřím Moudrým aby to tak zůstalo. (sator)
- Kromě dvou songů od Frankie Goes to Holywood složil hudbu k filmu Ondřej Soukup, jenž vsadil na výhradně anglické texty, které pak zpívali čeští interpreti, například Petr Kotvald, Jiří Korn či Petra Janů. Soukup ale chtěl některé skladby nazpívat anglickými rodilými mluvčími, a tak se obrátil s žádostí o pomoc na producenta Borka Severu, jenž žil ve Frankfurtu nad Mohanem. Ten Soukupovi sehnal tři Američany - zpěvačky Dianu Green, Silvii Brown a zpěváka Charlese Shawa, který se později proslavil jako "pravý" člen Milli Vanilli. Barrandov s jejich angažováním překvapivě souhlasil a všichni tři interpreti za honorář 3 000 Kčs pro každého přijeli do Prahy skutečně nahrávat. Ve filmu jsou songy zpívané českými a zahraničními interprety snadno rozlišitelné, "zahraniční" songy hrají naplno, zatímco ty "české" slouží jako kulisy dialogů. (Šéfik)
Reklama