Dekalog VIII (E08)

8. přikázání nám roztočilo velice pěkný příběh. Vytahování skutků a nelehkých rozhodnutí z válečných dob je velice věrné téma. Pokud režisér není kokot, tak to nemůže dopadnout zle a Krzystof Kieślowski rozhodně kokot není. Přiznám se, že jsme museli se spolusledovatelkou klíčovou přednášku zopakovat, neboť mi film neustále obohacovala svými, samozřejmě tématickými, postřehy a trošku se nám rozutekl děj. Celkem mě zaskočilo, že tento díl odkazuje na příběh z druhé části Dekalogu. Sám bych si to možná neuvědomil, neboť mám na druhou část jen mlhavé vzpomínky, takže opět se ukázala síla společného sledování. Nejsem si úplně jistý, ale možná se mi podařilo povšimnout si zase jiné zajímavosti. Poprvé se v Dekalogu objevil černoušek a hned se hlasitě projevil. Z mého pohledu se jednalo o jeden z nejlepších dílů a rozhodně to neříkám pouze díky účasti černouška. (15.12.2016)

Jakoby jen mimochodem se v posledních minutách nejdramatičtější příběh celého Dekalogu otře o své příslušné přikázání. A není to na škodu, jako takové je totiž putování dvou válkou zjizvených filozofek po vlastních vzpomínkách svou přízemností osvěžující, díky čemuž ani celkově nejdoslovnější etické zamýšlení v cyklu nepůsobí nijak těžkopádně. Na kvalitě mu pak ještě přidává dovysvětlení dvou jiných epizod, které by bez podnětných poznámek zdejší profesorky byly o kus chudší. (23.12.2014)

Kieslowski tentokrát prepája dva diely do jedného fikčného sveta, z čoho sa dá implicitne vyčítať, že celý Dekalóg sa odohráva v jednom svete a vlastne je to aj bez diskusie logické. Diel mi prišiel zatiaľ asi najslabší, čo znamená, že sám o sebe je stále skvelý. Extrémne sympatická postaršia profesorka ukrýva tzv. kostry v skrini, čo znie v slovenčine divne, ale vieme, o čo ide. Dostáva sa po desaťročiach do konfrontácie s osobou, ktorej život výrazne ovplyvnila a niečo z toho samozrejme vyplynie. Na dekalógové reálie sa tu odohrá menej udalostí a vystrieda menej prostredí, až by som povedal, že polhodinka by bola ideálnejšia. (01.02.2023)

„Nebudeš krivo svedčiť proti svojmu blížnemu” / Tentoraz nebudem bližšie konkretizovať to, o čom vlastne pojednáva táto ôsma epizóda, keď sa ale na druhej strane, musím rozhodne zmieniť o tom, že je z môjho uhla pohľadu práve tou, ktorú doposiaľ vnímam, ako vôbec tú úplne „najslabšiu”, ak to tak môžem nazvať? Áno, aj podľa len "priemerného" hodnotenia to najskôr vyzerá tak, že predsa kúsok pravdy na tom bude. \ Totižto, asi najviac mi tentokrát prekážala prílišná „ukecanosť” medzi dvomi ženskými postavami, ktoré si očividne mali čo zaujímavé povedať, v podstate nič nové pod slnkom, keď sa stretnú dve ženy. / Jedna druhej a druhá prvej, neustále rozpráva, čo sa stalo pred mnohými rokmi, čoho mohli byť teoreticky obidve priamou súčasťou? Aj to môže určite spadať do úvahy. Ďalej by tiež nebolo absolútne od veci, sa rovnako vrátiť v čase, čo by vďaka „retrospektíve”, bolo následne možné si túto príhodu aj vizuálne lepšie predstaviť, než zrovna v tomto prípade, kedy si musí divák proste vystačiť len so svojou vnútornou predstavivosťou, čo nie vždy celkom postačí. \ Moje doterajšie dojmy sú stále mimoriadne vysoké, čo by ostávajúce dve epizódy mali len potvrdiť. (11.09.2022)

Zofii, nyní profesorce etiky, se změnil život neetickým krokem, který učinila v druhé polovině II. světové války (možná proto Kieślowski navazuje na Dekalog II). Ohrozila tím život nejen mladé židovky Elzbiety, která posléze (po 40 letech) přijíždí do Varšavy, aby si se Zofií vyříkala, co se tehdy stalo, ale i život odbojového pracovníka, kterého označila za konfidenta, a který Elzbietu tehdy doprovázel. Současná Elzbieta vidí, že Zofiiny racionalizace pokročily tak daleko, že žádná domluva v podstatě není možná. Pozn.: Asi nejlepší scénou je návštěva domu/bytu, kde se to vše odehrávalo. Zde mohlo dojít k průlomu do Zofiina nevědomí a prohlášení skutečného, tj. pravdivého svědectví. (28.05.2017)