Dekalog VIII (E08)

ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Morálne hodnoty' (celý tv seriál) ◘◘◘◘ Pre maximálne prežitie tejto časti Dekalógu by človek musel aspoň okrajovo prežiť to, čo hlavné postavy príbehu.... a chvalabohu, ja som nič podobné neprežil..... posolstvo je asi také, že vojna prináša absolútne rozdielne štruktúry v medziľudských vzťahoch, a že po 40-tich rokoch ľudia, ktorí vo vojne sklamali, sa nám dnes naopak môžu stať veľmi blízkymi, a naopak, so záchrancami si nedokážeme povedať ani slovo.... a samozrejme, človek je človekom, lebo je omylný, a život-osud-bytie ho vystavuje až príliš veľa rôznorodým a častokrát eticky natoľko komplikovaným skúškam na to, aby niekedy (niekto častejšie, niekto menej často) nepodľahol omylu, zlému úsudku, sebeckosti, strachu alebo výčitkám...... film sa zo začiatku odvíja vo veľmi pomalom tempe, no ku koncu sa myšlienky, ktoré v začiatkoch človek iba tuší, začnú na diváka hrnúť až do otvoreného finále..... a veľmi vhodne použité bolo aj ohliadnutie sa za II. časťou Dekalógu, kde bola načrtnutá podobná eticky veľmi komplikovaná životná situácia....... 80% (10.03.2010)

Zofii, nyní profesorce etiky, se změnil život neetickým krokem, který učinila v druhé polovině II. světové války (možná proto Kieślowski navazuje na Dekalog II). Ohrozila tím život nejen mladé židovky Elzbiety, která posléze (po 40 letech) přijíždí do Varšavy, aby si se Zofií vyříkala, co se tehdy stalo, ale i život odbojového pracovníka, kterého označila za konfidenta, a který Elzbietu tehdy doprovázel. Současná Elzbieta vidí, že Zofiiny racionalizace pokročily tak daleko, že žádná domluva v podstatě není možná. Pozn.: Asi nejlepší scénou je návštěva domu/bytu, kde se to vše odehrávalo. Zde mohlo dojít k průlomu do Zofiina nevědomí a prohlášení skutečného, tj. pravdivého svědectví. (28.05.2017)

8. přikázání nám roztočilo velice pěkný příběh. Vytahování skutků a nelehkých rozhodnutí z válečných dob je velice věrné téma. Pokud režisér není kokot, tak to nemůže dopadnout zle a Krzystof Kieślowski rozhodně kokot není. Přiznám se, že jsme museli se spolusledovatelkou klíčovou přednášku zopakovat, neboť mi film neustále obohacovala svými, samozřejmě tématickými, postřehy a trošku se nám rozutekl děj. Celkem mě zaskočilo, že tento díl odkazuje na příběh z druhé části Dekalogu. Sám bych si to možná neuvědomil, neboť mám na druhou část jen mlhavé vzpomínky, takže opět se ukázala síla společného sledování. Nejsem si úplně jistý, ale možná se mi podařilo povšimnout si zase jiné zajímavosti. Poprvé se v Dekalogu objevil černoušek a hned se hlasitě projevil. Z mého pohledu se jednalo o jeden z nejlepších dílů a rozhodně to neříkám pouze díky účasti černouška. (15.12.2016)

„Nebudeš krivo svedčiť proti svojmu blížnemu” / Tentoraz nebudem bližšie konkretizovať to, o čom vlastne pojednáva táto ôsma epizóda, keď sa ale na druhej strane, musím rozhodne zmieniť o tom, že je z môjho uhla pohľadu práve tou, ktorú doposiaľ vnímam, ako vôbec tú úplne „najslabšiu”, ak to tak môžem nazvať? Áno, aj podľa len "priemerného" hodnotenia to najskôr vyzerá tak, že predsa kúsok pravdy na tom bude. \ Totižto, asi najviac mi tentokrát prekážala prílišná „ukecanosť” medzi dvomi ženskými postavami, ktoré si očividne mali čo zaujímavé povedať, v podstate nič nové pod slnkom, keď sa stretnú dve ženy. / Jedna druhej a druhá prvej, neustále rozpráva, čo sa stalo pred mnohými rokmi, čoho mohli byť teoreticky obidve priamou súčasťou? Aj to môže určite spadať do úvahy. Ďalej by tiež nebolo absolútne od veci, sa rovnako vrátiť v čase, čo by vďaka „retrospektíve”, bolo následne možné si túto príhodu aj vizuálne lepšie predstaviť, než zrovna v tomto prípade, kedy si musí divák proste vystačiť len so svojou vnútornou predstavivosťou, čo nie vždy celkom postačí. \ Moje doterajšie dojmy sú stále mimoriadne vysoké, čo by ostávajúce dve epizódy mali len potvrdiť. (11.09.2022)

Přiznávám bez mučení, že jsem závěr filmu moc nepobral, stejně tak vztah k citovanému přikázání. Kieslowski vypráví v dobře čitelných metaforách, jako je neustále vychýlený obraz, který odkazuje k neschopnosti Zofie srovnat se i po čtyřiceti letech sama se sebou. Bohužel dlouhá cesta tunelem na světlo v závěru filmu přinesla spíš zmatek než osvětlení motivací postav. Je to vlastně paradoxní, protože tento díl Dekalogu velmi nezvykle vypráví více ve slovech než mimo ně, což ho v mých očích trochu snižuje. Ale rád mu dám do budoucna druhou šanci, abych zjistil, že chyba je na mé straně přijímače. (04.08.2011)