Dekalog VIII (E08)

Jakoby jen mimochodem se v posledních minutách nejdramatičtější příběh celého Dekalogu otře o své příslušné přikázání. A není to na škodu, jako takové je totiž putování dvou válkou zjizvených filozofek po vlastních vzpomínkách svou přízemností osvěžující, díky čemuž ani celkově nejdoslovnější etické zamýšlení v cyklu nepůsobí nijak těžkopádně. Na kvalitě mu pak ještě přidává dovysvětlení dvou jiných epizod, které by bez podnětných poznámek zdejší profesorky byly o kus chudší. (23.12.2014)

„Nebudeš krivo svedčiť proti svojmu blížnemu” / Tentoraz nebudem bližšie konkretizovať to, o čom vlastne pojednáva táto ôsma epizóda, keď sa ale na druhej strane, musím rozhodne zmieniť o tom, že je z môjho uhla pohľadu práve tou, ktorú doposiaľ vnímam, ako vôbec tú úplne „najslabšiu”, ak to tak môžem nazvať? Áno, aj podľa len "priemerného" hodnotenia to najskôr vyzerá tak, že predsa kúsok pravdy na tom bude. \ Totižto, asi najviac mi tentokrát prekážala prílišná „ukecanosť” medzi dvomi ženskými postavami, ktoré si očividne mali čo zaujímavé povedať, v podstate nič nové pod slnkom, keď sa stretnú dve ženy. / Jedna druhej a druhá prvej, neustále rozpráva, čo sa stalo pred mnohými rokmi, čoho mohli byť teoreticky obidve priamou súčasťou? Aj to môže určite spadať do úvahy. Ďalej by tiež nebolo absolútne od veci, sa rovnako vrátiť v čase, čo by vďaka „retrospektíve”, bolo následne možné si túto príhodu aj vizuálne lepšie predstaviť, než zrovna v tomto prípade, kedy si musí divák proste vystačiť len so svojou vnútornou predstavivosťou, čo nie vždy celkom postačí. \ Moje doterajšie dojmy sú stále mimoriadne vysoké, čo by ostávajúce dve epizódy mali len potvrdiť. (11.09.2022)

8. přikázání nám roztočilo velice pěkný příběh. Vytahování skutků a nelehkých rozhodnutí z válečných dob je velice věrné téma. Pokud režisér není kokot, tak to nemůže dopadnout zle a Krzystof Kieślowski rozhodně kokot není. Přiznám se, že jsme museli se spolusledovatelkou klíčovou přednášku zopakovat, neboť mi film neustále obohacovala svými, samozřejmě tématickými, postřehy a trošku se nám rozutekl děj. Celkem mě zaskočilo, že tento díl odkazuje na příběh z druhé části Dekalogu. Sám bych si to možná neuvědomil, neboť mám na druhou část jen mlhavé vzpomínky, takže opět se ukázala síla společného sledování. Nejsem si úplně jistý, ale možná se mi podařilo povšimnout si zase jiné zajímavosti. Poprvé se v Dekalogu objevil černoušek a hned se hlasitě projevil. Z mého pohledu se jednalo o jeden z nejlepších dílů a rozhodně to neříkám pouze díky účasti černouška. (15.12.2016)

Přiznávám bez mučení, že jsem závěr filmu moc nepobral, stejně tak vztah k citovanému přikázání. Kieslowski vypráví v dobře čitelných metaforách, jako je neustále vychýlený obraz, který odkazuje k neschopnosti Zofie srovnat se i po čtyřiceti letech sama se sebou. Bohužel dlouhá cesta tunelem na světlo v závěru filmu přinesla spíš zmatek než osvětlení motivací postav. Je to vlastně paradoxní, protože tento díl Dekalogu velmi nezvykle vypráví více ve slovech než mimo ně, což ho v mých očích trochu snižuje. Ale rád mu dám do budoucna druhou šanci, abych zjistil, že chyba je na mé straně přijímače. (04.08.2011)

Filmařsky, zejména co se týče práce s kamerou a barvami, je tento díl dekalogu naprosto špičkový. Ovšem v samotném tématu a jeho rozvoji jsem cítil jakousi podivnou neuchopitelnost, snad proto, že jsem příliš nerozuměl pohnutkám mladší z ženských postav. Lehce mě také rušila tentokrát možná až příliš nadužívaná symbolika, at už náboženská či jiná. (22.09.2012)