Reklama

Reklama

Držitel Oscara® Sam Mendes, režisér bondovek Skyfall, Spectre a filmu Americká krása, natočil jedinečný epický příběh z první světové války. Na sklonku jednoho z největších válečných konfliktů všech dob dostali dva mladí britští vojáci Schofield (George MacKay) a Blake (Dean-Charles Chapman) zdánlivě nesplnitelný úkol. V nervy drásajícím závodě s časem musí zdolat nepřátelské území a doručit zprávu, která má zabránit smrtícímu útoku na stovky vojáků - mezi ohroženými je i Blakeův bratr. (Vertical Entertainment)

(více)

Videa (14)

Trailer 1

Recenze (1 025)

Shakers 

všechny recenze uživatele

Dokonalá ukážka prečo sa filmy netočia na jeden záber. Skratka preto, aby to malo tempo, jednoducho to treba prestrihať. Presne tým trpí Mendesov vojnový film natočený na jeden záber. Keď som sa dopočul o tom, že Mendes plánuje natočiť filmy na jeden zaber a ešte k tomu vojnový, veľmi ma to potešilo. Vojnu mám rád a dlhé zábery obdivujem vo filmoch stále. Toto je v podstate splnený sen, že som niečo takéto mohol vidieť. Aj keď film trpí tým, čo som písal v úvode, je takmer bezchybný, v akciách vyráža dych a určite si zaslúžil byť nominovaný v toľkých kategóriach. Príbeh je len o tom, že treba priniesť správu s bodu A do bodu B, ale vojnové filmy nikdy neboli o zložitých príbehoch. Tu ide o to ako to je natočene a Mendes s Deakisom priniesli niečo, čo tu naozaj ešte nebolo. Aj keď film neobsahuje toľko akčných scén, kamera je stále s hlavnými hrdinami, prechádzame s nimi cez blato, vodu, krv, zákopy, frontu plnú živých alebo mŕtvych vojakov a to všetko a detailne kamera zachytáva. Pár roli si strihli aj väčšie ryby (Strong, Firth, Cumberbatch), čo vždy poteší a veľké plus patrí aj skvelej hudbe, ktorá perfektne navodí atmosféru alebo emócie. Rozhodne skvelý zážitok. Obľúbený soundtrack: Sixteen Hundred Men, Come Back to Us. 85% - 4* ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Působivý výlet válečnou Francií. Mám rád tyhle filmy, kde hrdina jde a na každé zastávce se mu dějí zvláštní věci. Na mě asi nejvíc zapůsobil zpěv před útokem a příchod vojáka v nočním městečku. Malé role známých ksichtů jsou fajn, konec emocionální, hudba super a jednozáběrové frajeřiny bych si asi ani nevšiml, kdyby se to všude nepsalo. Beru to jako důkaz, že ten film je prostě dobrej a vtáhnul mě. ()

Reklama

lamps 

všechny recenze uživatele

Okázalé oblbování diváka, kterému to vůbec nežeru. Celková výprava a náročná práce, která je vidět na autenticitě jednotlivých kulis a stovkách komparzistů, jejichž pohyb musel Mendes detailně promýšlet, si bezpochyby zaslouží poplácání po rameni. Zároveň by ale mělo následovat výchovné pokárání, neboť s odhlédnutím od vizuální podoby filmu zůstává při sledování nekonečných kamerových jízd dojem, že režisér opravdu jen postával za kamerou a plácal se po ramenou za vlastní vizionářství, přičemž zapomněl, jestli celá ta exhibice vlastně dává smysl a má své neotřesitelné opodstatnění. Onen dlouhý záběr má čistě sledující charakter. To znamená, že pohyb kamery je aktivizován a řízen pohybem postav, od nichž se celou dobu neodchyluje a dýchá jim na záda, popřípadě je párkrát obkrouží a nechá je obejít některou překážku z druhé strany, aby mohl proběhnout neviditelný střih a skrytá návaznost. Taková inscenace dá samozřejmě mnoho práce a podporuje subjektivní prožívání válečných hrůz, ale už po pár minutách jsem si začal říkat 'A to je všechno?'. Deakins během celé své tvorby uchvacoval okázalými úhly a pozicemi kamery v perfektní souhře se sytým nasvícením a vždy dokázal vzbudit dojem, že právě kamera film řídí, v tomto případě ho ovšem s velkou pravděpodobností po většinu času zastupoval mladší asistent, který utíkal před nebo za postavami, a celkový pohyb před kamerou vyznívá po chvíli únavně a nevynalézavě. Často až do takové míry, že zábavnější než sledovat poslušně sledující záběr je dávat pozor na to, kdy se asi střihlo - a byť se tenhle proces relativně daří zakrývat na úrovni vnímání samotného střihu, nešťastně se to podepisuje opět na pohybu postav a kamery, když se nové překážky a lidští protagonisté zjevují s povinnou vypočítavostí, která často nepodporuje vývoj syžetu. A právě logické odvíjení syžetu a jeho časoprostorových vztahů je dalším pochybně vyřešeným prvkem. Kontinuální záběr a ryze subjektivní charakter výpravy znemožňují odsun některých nepodstatných úseků do fabule, což je jistě účel, neboť poslové jsou v časovém presu a každá vteřina má být důležitá, ale rozvrací se tím vnitřní uspořádání světa a jeho logika. Když například dostanou hlavní hrdinové své důležité poslání, při jejich následném rozhovoru je zmíněno, že k místu doručení to pěšky trvá minimálně šest hodin - jak je tedy možné, že se tam nakonec stihne doplazit, doklopýtat a doběhnout v času projekce (plus jediný viditelný střih, kdy hrdina omdlí a vzbudí se po jisté prodlevě)? A osobně jsem nechápal, proč se vyprávění ve druhé polovině místy zbytečně zastavuje (vážně musí být v každém válečném filmu scéna s nevinnou vystrašenou civilistkou a malým děťátkem?) a proč činí hrdina některá hloupá rozhodnutí, jimiž úplně zbytečně riskuje (scéna s opilým Němcem). Abych celému konceptu jen nekřivdil, jisté dramatické momenty fungují velmi dobře a diváka vyloženě praští do hlavy a sekvence v hořícím městě je audiovizuálně dokonalá, přesně ve stylu zlatého Deakinsova a Mendesova rukopisu ze závěru Skyfall. Je však opět nasnadě namítnout, že prolínání záměrně naturalistických scén ve znamení minimalistického vedení pozornosti s epickými a baladickými výjevy jako od Tarkovskyho se poněkud vylučuje - když už se rozhodlo pro absenci střihu za účelem větší autenticity, proč se rovnou nejelo i bez hudby, která je sice krásná, ale diváka z kýženého transu spíše vytrhává? ___ Ten film je navzdory své mediální bublině a šílené touze být přelomový pouze rádoby efektním a zdlouhavým kroužením v prostoru, nežli efektivně vystavěným dramatem, jehož koncept by dokázal obhájit a vyplnit existenci slabého příběhu s očekávaným završením. Na jednu stranu jsem se ujistil, že i bez střihu lze šponovat napětí, ale dominující zjištění je určitě to, že vedení pozornosti nekonečným sledováním dvou postav i v sebelepších produkčních a technických podmínkách po čase selhává a že střih je k udržení soudržného fikčního světa a logiky vyprávění zkrátka potřeba, pokud filmař nemá ohromně vizionářskou působnost - a tu 1917 zkrátka nemá, ačkoli ji mnoho lidí slepě vyzdvihuje. 55% () (méně) (více)

tron 

všechny recenze uživatele

Vojnové filmy nie sú moja srdcovka, ale keď sa nejaký vydarí, tak pred ním dávam dole klobúk rovnako, ako keď sa vydarí horor, komédia, dráma alebo triler. 1917 ma bohužiaľ skôr nudilo, než nadchlo. Priznám sa, že zámeru vytvoriť v divákovi dojem, že sleduje film bez strihu, som vôbec nepochopil. Bežný divák si to nevšimne a „expert“ dobre vie, že to v skutočnosti strihy obsahuje. Prvá hodina sa mi strašne vliekla a dokonca som zvažoval hodnotenie 2*. Ale našťastie prišla druhá a tam už sa to i vďaka početnej akcii a čoraz sympatickejšiemu hlavnému hrdinovi predsa len značne polepšilo. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Na počátku byla výzva, po ní přišlo čarování.. Počin dvojice Mendes, Deakins, čerpající z Weirova Gallipoli a držící se technikou natáčení Hitchcockova Provazu, brilantně zrcadlí skutečnost, že v každé válce vládne forma nad obsahem. Od stromu po strom skrz peklo nikoho, kolem sinalých tváří, z nichž odchází život a přes těla, z kterých už dávno vyprchal. Absence bitevní vřavy dodává na působivosti, protože strach je vždycky živen budoucností, nikoliv okamžikem přítomnosti.. Jedna věc mně ale neštymuje. Proč rozkaz k zastavení útoku neshodili nad svým postavením z letadla, což mimochodem bylo během 1. světové války běžnou praxí? Nebo to alespoň mohli zkusit s Kropenatým Jimem.. ()

Galerie (68)

Zajímavosti (36)

  • V okolí Low Force, River Tees a Teesdale (Velká Británie) bylo nutné vytvořit speciální informační značení pro turisty, které upozorňovalo, že okolní oblast není poseta pravými těly a končetinami lidí, nýbrž filmovými rekvizitami. (Duoscop)
  • Děj se odehrává v noci z 6. na 7. dubna 1917. Ve filmu Schofield (George MacKay) odchází od dívky s miminkem v 6 hodin ráno a následně se rozední. Buď je to jen náhoda, nebo si autoři dali záležet i na tomto detailu, neboť v oblasti Écoust se 7. dubna 1917 skutečně rozednívalo pár minut po šesté. (Tehdy ještě ve Francii nebyl zaveden letní čas.) (husnikadam)
  • Film částečně inspiroval příběh, který vyprávěl dědeček Alfred Mendes svému vnukovi, režiséru Samu Mendesovi. (Duoscop)

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů

02.01.2021

Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (více)

Taika Waititi natočí Star Wars

Taika Waititi natočí Star Wars

04.05.2020

…a scénář mu napíše Krysty Wilson-Cairns, jež získala nominaci za 1917 a naposled pro Edgara Wrighta napsala thriller Last Night in Soho. Zprávu potvrdil samotný Lucasfilm v Den Star Wars. Informace… (více)

Na západní frontě klid v nové adaptaci

Na západní frontě klid v nové adaptaci

15.02.2020

Přestože pacifistické literární dílo Na západní frontě klid pochází od německého spisovatele E. M. Remarquea, kniha se dodnes nedočkala adaptace v domácí němčině. To se ale brzy změní. Režisér Edward… (více)

Vyhlášení výsledků 92. Oscarů

Vyhlášení výsledků 92. Oscarů

10.02.2020

Před pár desítkami minut skončilo vyhlašování výsledků 92. ročníku Oscarů a letos se zase jednou psala historie. Cenu pro nejlepší film si totiž odneslo vůbec poprvé v historii cizojazyčné drama… (více)

Reklama

Reklama