The Freddie Mercury Tribute: Concert for AIDS Awareness
The Freddie Mercury Tribute Concert
Obsahy(2)
Největší hudební hvězdy 20. dubna 1992 uctily svým vystoupením na stadionu ve Wembley památku frontmana kapely Queen... Freddie Mercury byl hvězdou největší velikosti a jeho odchod v listopadu roku 1991 zasáhl celý hudební svět. Po úvodním šoku se zbylí členové skupiny Queen rozhodli uspořádat velký koncert k uctění jeho památky, při čemž výtěžek z celé akce se rozhodli věnovat na boj proti nemoci AIDS, která se stala frontmanovi jejich skupiny osudnou. Kapela oslovila řadu hvězd, které účast přijaly, a navíc se vzdaly honoráře. Výsledkem jejich společného úsilí byl koncert, který se řadí mezi ty nejlepší v celé rockové historii. Atmosféra plná emocí, smíšené pocity radosti a smutku, kterou sdíleli fanoušci na stadionu, televizní diváci po celém světě i účinkující, byla zážitkem, na který se nezapomíná. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Videl som svojho času samotný koncert, aj hodinový dokument natočený na 10. výročie, ktorý prináša zostrih najzaujímavejších vystúpení, prekladaný komentármi zúčastnených umelcov. Je impozantné, koľko veľkých hudobných osobností sa zišlo, aby vzdalo hold fantastickému umelcovi. Zopár z nich bolo síce z trochu iných žánrov, ale napriek tomu to bolo veľmi pôsobivé. V komentároch zaznela jedna veľká pravda. Pri toľkých spevákoch predvádzajúcich Freddieho piesne sa úplne vypuklo ukázalo, aký fantastický spevák Freddie bol. ()
Neskutočna a neopakovateľna pocta Legende !!!Koncert na pamiatku Freddieho Mercuryho zostal počtom divákov dosiaľ neprekonateľný Vyše 72 000 divákov vo Wembley štadióne a hviezdy vzdávajú poctu hviezde ...nádhera a slzy tiekli ()
Hodnotím po takřka 18 letech. To, že si tento koncert pamatuji dodnes, je pro mě známkou té nejvyšší kvality. Robert Plant, David Bowie a George Michael mi utkvěli v mysli ze všech nejvíc. ()
Můj nejosobnější a nejemotivnější zážitek z koncertu, který znám. Má dcera se narodila 14 dní před úmrtím Freddieho a já jsem upadla v obchodě, když jsem tam uslyšela, že umřel. Fuuckt!!! A totok jsem si užila kuuuujevski hodně v obýváku v době vzniku. Fredie je nejvíc!!! Pro mě až do smrti. Za mě nepřekonatelných 100% ()
Opus magnum to Freddie! Ty kráso dneska 30 let od koncertu a husina projíždí tělem neskutečně. Pocta, která asi byla jen jednou, ale oprávněně tomu nejrockovějšímu zpěvákovi! There's only one Freddie to je pravda. Ale písně fakt od všech byli s pokorou a v podstatě tak suprově zazpívané, že Freddie se musel z této Show tetelit blahem tam nahoře. Vidět to v té době no wow nevím co říct, takhle já nevím co říct ani teď! It's so easy, but I can't do it! ()
"Ak sa Freddie sa zhora díval určite ho zamrzelo, že sa tejto úžasnej hudobnej párty nemôže zúčasniť." Škoda, že takýto strhujúci zážitok vznikol len vďaka odchodu jedného úžasného hlasu presne v duchu mrazivej spovede samotného Freddieho SHOW MUST GO ON. ()
Takové malé "Who is who in Rock" pro rok 1992. Neopakovatelná atmosféra koncertu, neskutečná pocta jednomu z nejlepších zpěváků všech dob v podání ostatních nejlepších zpěváků a rockerů obecně... ()
Parádní pocta Freddiemu, není více co dodat. ()
Veľmi dobre organizovaný a natočený koncert, kde najväčšie a najznámejšie pesničky Queen, ktoré hrajú bývalé členovia skupiny Queesn, vždy spieva iný spevák (prípadne speváčka). Medzi veľké highlighty patrí prítomnosť Davida Bowieho (Under Pressure) či Eltona Johna (Bohemian Rhapsody), príjemne prekvapil aj Axel Rose. Škoda, že pri pesničke Radio Ga Ga ten výber speváka nebol najideálnejší (nebol to ojedinelý prípad). Každopádne nadprirodzená koncertná záležitosť. Osobné hodnotenie: 86% (****) ()
Výnimočný koncert začína skvelou vypaľovačkou Tie Your Mother Down, pokračuje baladami aj rockovými songami ako Hammer to Fall, či I want it all. Najviac sa mi páčil George Michael a to čo spieval - Somebody to love. Dovolím si tvrdiť, že to bolo lepšie podanie ako od Freddieho. Nezabudnuteľný song. Na konci najvačšie hity - We Will Rock You, We are the Champions. Koncertná delikatesa. ()
Celé tohle vystoupení podtrhuje výjimečnost jednoho génia a jeho party. ()
Tento koncert jednoznačně ukázal, jakou osobností Freddie Mercury byl... známé i méně známe pěvecké hvězdy, jedna po druhé dokazují Freddieho nedostižnost. Ač jejich interpretace písní nejsou špatné, Freddie byl jen jeden... ale určitě by byl pyšný, třeba právě na Seala, který se s Queeňáckou písní Who wants to live forever popral více než obstojně :) ()
Megakoncert, už jen to, že Brianu Mayovi hraje druhou kytaru Tony Iommi.. Super atmosféra, těžko vybrat nejsilnější okamžik, třeba George Michael - Somebody to love. ()
Velice důstojné rozloučení a pocta, které se v podobném formátu nikomu dalšímu nedostalo. Na stejné úrovni bych podobný hold přála minimálně dalším dvěma osobnostem, které již nejsou mezi námi. Když společně hrají Brian a Slash při Tie Your Mother Down, měla jsem sto chutí všechny okřiknou ať jsou tiše.. Při Bohemian Rhapsody, kdy se mi dojemně začaly drát na krajíček slzy, nečekaný vpád Axla Rose ve svém slušivém oblečku ve mě vyprovokoval dusivý smích, který ovšem hned přerušily mrazivé první tóny Show must go on. Během koncertu jsem měla někdy nutkání srovnávat některé výkony s Freddiem, nevydrží to však dlouho. Jednak, to docela dobře moc nejde, a taky tohle není vůbec podstatné. Krom mnou již zmiňované vložky, má koncert mnoho vemi silných momentů, často je tvoří i dechberoucí pohled do publika. ()
Jestli hodnotím spávný koncert:) (viděl jsem asi hodinový sestřih), tak musím konstatovat, že to není špatné, ale Axla fakt víckrát vidět nemusím. A popravdě řečeno, z těch hvězd přelomu osmdesátek a devadesátek jsem bezpečně poznal jen Eltona Johna a Davida Bowieho, ve zbytku jsem dost tápal. Pětihvězdičkový dojem zkazil právě Axl, když vlít do Eltonovy verze Bohemian Rhapsody. To by fakt jako nešlo. ()
Koncert s úžasnou atmosférou, kterou dukument docela dobře tlumočí diváky. Skvělá gradace výstupů jednotlivých zpěváků i volba písní až k finále s nesmrtelnou čtveřici songů Queen v podání Eltona Johna, Axla Roseho a Lizy Minnelli. ()
Zcela mimořádný koncert, jak důvodem uspořádání, tak zejména atmosférou a nasazením vystupujících umělců věhlasných jmen. Mezi pódiem a nabitým Wembley stadionem to rezonovalo a jiskřilo. ()
Žádná sentimentální pieta, ale oslava života jednoho z nejúžasnějších hlasů všech dob. Koncert, z kterého sálá, že: SHOW MUST GO ON! ()
Tenkrát to přenášela i Československá televize. Škoda jen, že už opakují jen tu zkrácenou verzi. ()
Naprosto dokonalé loučení s legendou. ()