The Most Beautiful Age
Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrají:
Hana Brejchová, Jan Stöckl, Josef Šebánek, Milada Ježková, Vladimír Šmeral, Jiří Sýkora, Ladislav Jakim, Věra Křesadlová, Milan Kříž, Otakar Marcin (více)Obsahy(1)
V sochařském ateliéru AVU si přivydělávají modely: důstojný, ale stále usínající důchodce, mladá žena na mateřské dovolené, která se bojí žárlivého manžela, a zraněný uhlíř středních let. Mezi studenty se diskutuje o tom, který věk je ten nejkrásnější… (oficiální text distributora)
Recenze (91)
S příchodem bojovníka Šebánka se zpočátku úsměvná partie mění v bouřlivý zápas o dech se zdivočelou bránicí. Milovníci papouškovské anomální všednosti sem, příznivci troškovských fekálních anomálií pryč! ()
Vystudovaný sochař, který o filmu něco odkoukal od Formana s Passerem, když jim pomáhal dávat do kupy scénáře. A hned jeho druhý autorský film se nesmazatelně zapsal do české popkultury. Kupodivu jsem se s jeho debutem dodnes míjel, ale s jeho hodnocením mám trochu problém. Je tak přesně na 70%, že mi tři hvězdičky připadají málo a čtyři moc. Dialogy sice byly Papouškovou silnou stránkou, ale celkový scénář je takový nedotažený. Tady mu ještě partnerské hlasy Passera s Formanem přece jen chyběly. ()
,,No jo, ale my jsme penzisti. My jsme potřebnější." Tak zábavná, skoro dokumentární podívaná (ne)všedních dnů jednoho sochařského ateliéru. To se nám Jaroslav Papoušek po společných projektech s Passerem a Formanem v roce 1968 osamostatnil a vytvořil svůj první vlastí autorský film. Ponechal si řadu "zavedených" neherců z dřívějších filmů (mimo jiné nezapomenutelného dědečka z Hoří, má panenko!), dal dohromady skupinku mládeže představující odvázané "sochaříky" v uvolněné atmosféře 60. let, naproti tomu partu důchodců schopných hrát si na chodbě umělecké školy u sochy koně na intelektuály vedoucí debatu nad uměním... Mezi tuhle sbírku amatérů doslova vecpal coby profesora sochařství hereckého profesionála Vladimíra Šmerala, který se zhostil své typické "intelektuální" roli opět s gustem, nenápadně popři tom sáhl i po mladém Jiřím Hálkovi z Činoherního klubu... No a vznikla velice svérázná podívaná, kterou fanšmejkr československé kinematografie musí ocenit, jen popři několika hluchých místech mé hodnocení sráží především pár scén se šíleným dětským řevem. Ovšem, lezení hospodských kumpánů do oken za nahatou ženskou uvnitř i venku nemělo chybu! ,,Už ani nepřeleze plot, no! To je buď penze, anebo 30!" Kterýpak že věk je nejkrásnější? Možná že právě ten, jaký člověk v danou chvíli přežívá. 70% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) ()
Miestami silené a pomalé dopracovávanie sa k nepočetnej skupinke humorných scén ma trochu nudilo. Viac sa mi páčili občasné životné múdrosti, ktoré zazneli v ateliéri sochaříkov, ako napríklad: "Vás ještě formuje život, ale jeho smrt." Dejová línia s Hanou Brejchovou však bola milá a zábavná. Možno je to tým nejkrásnějším vekom, ktorý práve s odretými ušami prežívam. A možno o pár desaťročí ocením skôr ťarbavé žartíky starších postáv, ktoré sa vo filme epizódne mihli. Možno aj čas, ktorý ma od tohto obdobia delí, bude len okamih. No posúďte sami, čo je to za komédiu, keď ma núti napísať depresívny komentár? ()
Sprvu mi unikal význam tohto filmu, a bol som úplne stratený. Druhá polovica vytiahla snímok z blata a priniesla solídny výsledok. ()
Myslíte si, že (mile) absurdní ukecané scény vymyslel až Quentin Tarantino? I kdepak, nejspíš se učil u českých filmařů 60. let. Na rozdíl od Tarantina však české filmy téhle doby těmi rádoby nesmyslnými dialogy něco říkají. Nejenže se tak na perifériích mluvilo a často mluví, ale posunují i onen vnitřní děj kupředu. Vnitřní děj, na rozdíl od vnějšího, akčního, se posouvá v oblasti hodnot, psychologizace postav a prostředí. Ve svém režijním debutu se Jaroslav Papoušek vrací do doby svých studií na fakultě sochařství a představuje různorodou směs penzistů, kteří se nechávají za drobný obnos portrétovat studenty, mladou dívku na mateřské, i tři uhlíře středního věku, kteří už ani nemají o čem si povídat. Plus samozřejmě osazenstvo školy. Film sestává z různých miniepizod, které jsou ale vzájemně provázány (malá holčička, která neustále zapomíná, co šla koupit, dilema mladé dívky stát nahá pro akt, když vedle brečí v kočárku dítě a manžel je žárlivý, dialogy důchodců na téma koní a žen, neustálé telefony učitele ročníku, že jeden ze studentů pořád nemá holku...) a gradovány po malých kouscích v jemných humorných nuancích, jaké známe z pozdějších Homolků stejného režiséra. Vzhledem k tomu, že chybí ucelený děj vnější, bude asi mnoha současným divákům připadat film nudný. Proto upozorňuji, že je určen jen vnímavému divákovi, který se dokáže naladit na podobně mírně absurdní vlnu jako režisér a užít si mnoha vtipných narážek skrytých tak trochu pod povrchem. I když - nahá Hana Brejchová (sestra slavnější Jany) je opravdu k nakousnutí. :-) Disk načíná uřvaný protipirát, v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii (1:33) a rozhovory. Architekt Karel Černý (2:30) a dramaturg Václav Šašek (8:10) mají moc hezké a obsažné vzpomínky na Jaroslava Papouška, Věra Křesadlová (6:11) neřekne nic moc, kromě toho, že natáčení bylo příjemné s příjemnými lidmi, jen trošku víc připomene neherce Josefa Šebánka. Obraz filmu sice vykazuje filmové kazy, ale v rámci podkladů jde asi o lepší obrazový přepis. ()
Tato vlna je šálek mého čaje a také šálkem mé kávy! Tahle vlna prostě vibruje mou bránicí. Čistotná filmařina a čistotný um. "Oni" nám vzali úplně všechno. - Kdo oni? - No "oni". - Ne oni, my!" ()
Papoušek převzal Formanův herecký ansámbl i styl, ale funguje to jen částečně. ()
Červené hodnocení plné otazníků. Uznávám pár hereckých velikánů co se zde objevili - třeba Růžičková, Šebánek, Křesadlová a v neposlední řadě také Ladislav Jakim. Nechápu ale proč jako hlavní dva xichty na plakátě jsou postavy, které vůbec nebyly hlavní. Zajímavé části pózování v ateliéru a rozhovory studentů, ale rozhovory duchen(důchodců) byly nudné a o ničem. Nejvíce mě asi pobavilo neustálé : Máš už holku?? na Ladislava Jakima a pak uhlíři co přelézají plotek aby viděli mladou Brejchovou :-D. Mimochodem Hana Brejchová(nevím jak je na tom teď)mi tam vůbec neseděla a jako herečka se mi nezdá obzvláště v tomto filmu. ()
Trochu slabší alternativa Formana - hlavně po stylistické stránce, co se týká narace, film není tak ucelený, spíše skáče mezi jednotlivými epizodami a polohami, které sami o sobě fungují, ale dohromady působí trochu letem světem, pod kůži postav se zde nedostaneme až na světloou výjimku Hany Brejchové, kde se to povedlo ve vý- razné zkratce. Neherci zde opět nezklamali, Křesadlová je jednoznačně živel a Růžičková tu předvádí´skvělý "taneček" na schodišti. A té malé holčičky, co pořád zapomínala mi bylo hodně líto. ()
Nejlepší formanovka bez Formana. Formanův oblíbený scénárista Jaroslav Papoušek se tentokrát posadil i do sesle režisérské, obvovlal pár Formanových oblíbených herců (Brejchovou, Šebánka, Ježkovou), mnoho osvědčených Formanových neherců (v čele s jako vždy výborným panem Kolbem) a vytasil se s formanovsko-papouškovsky lidskými postavami a přirozenými dialogy prodchnutými formanovským humorem a poetikou. Celé to oblékl do slušivého černobílého munduru a ve výsledku představil světu výborné umělecké dílo, které rozesměje, rozesmutní i rozněžní... a sem tam navodí i onen proslulý formanovský pocit trapnosti. Jen jsem bohužel nezjistil, jaký věk je ten nejkrásnější. ()
Debutní film Jaroslava Papouška, který se později proslavil jako režisér kultovních Homolků. Nejkrásnější věk je výborná zábava nejen ze sochařského ateliéru, ve které se umně střídají herci s neherci a celkově to vůbec nenarušuje dějovou linku. Vynikající Jiří Šebánek s Miladou Ježkovou nebo krásná Hana Brejchová, která opět ukazuje svoje nahé tělo (a že je na co koukat!). Další scénky z hospody nebo ze zmíněného ateliéru mají svoji vyjímečnost se kterou uměl točit pouze Jaroslav Papoušek, Miloš Forman nebo Ivan Passer. ()
Jozef Šebánek ten tomu filmu dal trochu štávu, protože důchodcům asi štáva už došla. Nejlepší scénka je na konci, když přelézají plot. ()
Na Homolky už po letech nemám odvahu, ale tahle absurdní česká poetika mi znovu vykouzlila svět, který jsem znal, a který je již definitivně ztracen. Kdo ještě uvažuje tak neprakticky, neprofesionálně, neefektivně, a tak mrzce každodenně? Kdo si je ještě vědom poezie běžného (ale vědomého) života bez adrenalinových ataků, konzumních stresů a konkurzních bojů o pracovní místo, Papouškův vstup do filmu je trvalou kvalitou, jejíž přídavná hodnota se stále zvyšuje. Těm, kdo se snaží "uplatnit neuplatňováním" připoměňme jednu z četných citací: "Postoj je to pěknej, ale tý hlíny!" ()
Ceskoslovensky film z umeleckych atelierov maliarov a socharov. Vyborny ceskoslovensky film a zaroven dalsi dokaz toho, ze najlepsie diela v cs. kynemtagografii vznikali v neprekonatelnych 60. rokoch. Reziser normalizacnej trilogie Ecce Homo, Homolka - Homolka a Tobolka natocil fakt krasny film, ktory bude smakovat nejednemu fundovi ceskoslovenskej kinematografie. Hlavne za ucasti hercov ako Vladimir Smeral /Polnocna Omsa, Cintamani a Podvodnik/, Milady Jezkovej /Vesnicko ma strediskova/, krasnej Hany Brejchovej a vtedy este stale mladej Very Kresadlovej /Intimni osvetleni, Skrivanci na Niti/. 80 % ()
Jaký věk je nejkrásnější, to se divák z filmu nedoví, neboť všechny postavy si na ten svůj věk neustále stěžují. Jinak je tento Papouškův filmový debut již zcela v jeho typickém stylu – použití neherců, vtipné dialogy, ne nepodobné těm ze slavné trilogie o Homolkových... Scény jsou kladeny za sebou na první pohled možná velmi těžkopádně, ale jde jen o způsob práce s narací – Papoušek zbytečně nic nevysvětluje, nakonec totiž mnoho věcí samo vyplyne z děje. Škoda, že je tenhle film tak málo známý, některé hlášky se vyloženě hodí ke zlidovění. ()
Skoda pomaleho rozjezdu, kdyz se ale na place objevi Pepa Sebanek, rozjede velkou zabavu, ostatne jako v kazdem filmu, kde hral. Na konci snimku jsem si uvedomil, ze nejaky smysl mel i onen uvod filmu. Hana Brejchova ve velmi odvazne roli, kdy se ukaze nekolikrat naha, nikdy mi tedy neprislo, ze byla tak oplacana! Nejkrasnejsi vek mozna neohromi pribehem, dialogy jsou ale napsane vyborne. At uz mezi profesorem a Brejchovou, Sebankem a Jezkovou, mezi uhliri v ucebne, ci duchodcemi na chodbe, kde resi hrebce:-). "Ja se dneska naleju jako bejk! Jak to, co se stalo? Hovno!". ()
Sochaříci, sochaříci... Otázka "nejkrásnějšího věku" je tady pouze velmi volným rámcem filmu, který má mnoho světlých i úsměvných momentů, duo Šebánek-Ježková pobaví snad už i z principu. Jenže celkově je to film poměrně unylý, nudně se plácající v několika ne zcela spolu držících scénách, volně promotaných a bohužel místy sklouzávajících k takovému čecháčkovskému, snad i lehounce šovinistickému humoru připomínající spíše Zdeňka Trošku. Ale možná jsem se jen generačně minul, nemám ten nejkrásnější (anebo správný) věk.... ()
Papouškovi sochaříci mi v mnohém připomínají Intimní osvětlení akorát s tím rozdílem, že zde se příběh odehrává ve městě. Stejně jako u Passera zde nenásilnou formou vystupuje několik charakterů, které působí komicky už jen tím, že jsou. K tomu pohromadě snad všechny herecké objevy Nové vlny, které vás jen napadnou, a všechno to korunuje Josef Šebánek. Tady v tom filmu chyběl snad už jen Jan Vostrčil. Sledování je stejně příjemné jako dědečkovsky uklidňující rysy pana Hanzlíka, humorné scénky vedené důchodci na chodbě nám připomenou omezenost nás samých a ve finále je nám jedno, že Jaroslav Papoušek některé prvky (dialogy a charaktery) modeloval pro žánr komedie stejně pečlivě jako sochaříci pod vedením pana profesora, na něhož neznámý hlas volá: "Pane profesore! Telefon!" ()
dialogy a absurdum ()