Dekameron

Giovanni Boccaccio napísal Dekameron ako súborné dielo príbehov, ktoré si rozprávajú desiati ľudia medzi sebou. Každý z nich má prichystaných 10 príbehov a týmito príbehmi si krátia čas. Pier Paolo Pasolini pretvoril Dekameron na prvý diel jeho trilógie života, ktorý má síce z literárnou predlohou pramálo spoločné, ale rovnako ako príbehy v knihe aj Pasolini sa snaží nastavovať zrkadlo súdobej spoločnosti. Čo je ale to, čo robí tento film takým atraktívnym? Sú to hlavne príbehy, o ktorých každý z nás už niekedy v živote počul, alebo sa mu nejakým spôsobom stali, a pri najlepšom prípade na ne občas myslel. Pozeráme sa vlastne na seba, snažiacich sa v riave života spraviť pár dobrých vecí, pritom ale robíme aj pár zlých vecí a celé naše konanie poháňa túžba. Túžba tvoriť, túžba ničiť, túžba po láske, túžba po moci. Príbeh je mozaikovito pozliepaný, každá jedna filmová poviedka má svoju hlavnú postavu, ktorá je sympatická a stotožnenie s jej konaním je okamžité. Celým týmto príbehom prechádza postava jedného z najtalentovanejších maliarov Talianska v podaní samotného režiséra, ktorého úlohou je ozdobiť maľbou miestny kostol. Pasolini ako maliar, sleduje život všade okolo seba, necháva sa unášať rôznorodými príbehmi a má pre ne cit. Či už ako postava vo filme, alebo ako filmár samotný. Jeho posledná veta – Na čo tvoriť obrazy, keď je tak krásne o nich snívať – je myšlienka ktorá filmom preteká od prvej do poslednej sekundy. Film nemusíme ukazovať všetko. My si ale tie veci, ktoré nám neboli ukázané, krásne dokážeme dotvoriť. A to je podľa mňa sila tohto filmu. Aj napriek počiatočnej jednoduchosti, erotickosti a miernej nechutnosti, je to stále príbeh, ktorý nás núti dotvárať si súvislosti v priebehu pozerania a tým si sami vytvárame dokonalý obraz nás samých, tak ako ho vnímame vo svojom vnútri. To dokáže málo filmov. A uvedomenie týchto vecí príde vždy až potom čo príbeh skončí. A my si uvedomíme, že nám bolo dovolené ho dotvoriť. A to je podľa mňa to, čo robí tento film takým výnimočným, aj keď nie úplne dokonalým. (10.10.2010)

Pasolini je hodně nekompromisní tvůrce spřádající své filmy zcela mimo zavedené konvence - a to především s co nejotevřenějším sexualním nádechem scén (panečku, i dnes se podobných obrazů mimo erotické filmy hned tak nedočkáte:) a překonáváním dobrého vkusu i tabuizovaných témat. To že svoji mozaiku pojímá spíše jako zábavné podobenství klasické knihy s co největším šokujícím zobrazením je nasnadě - v podstatě ho totiž nezajímá jak herci hrají (..tedy spíše přehrávají - a jsou to vůbec herci?), jestli je vše co se týče zvuku a obrazu v naprostém pořádku, nebo jestli má film občas nádech němé grotesknosti. Ne, jde o to šokovat, lechtivě pobavit, zaujmout výpravou a maskami (...jsou to vůbec masky, nebo opravdu taliáni většinou nemají zuby a jsou tak asexuální?:) a rozpoutat diskuzi, jestli je to všechno vlastně sračka nebo umění.. a to se filmu daří... Já se skvěle bavil, cítil jsem neutuchající sexuální napětí a přemýšlel nad tím, co tomu museli lidé říkat v roce 1970. (31.08.2006)

Trilogie života. 1)  Filmy v rámci Trilogie života Dekameron (1971), Canterburské povídky (1972) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974) mají mnoho společných znaků._____ 2)  Vždy jde o krátké povídky z běžného života._____ 3)  Povídky jsou vyprávěny podivným zkráceným způsobem, který hned v první větě dialogu obsáhne mnohdy celou zápletku. To jsem skousával velmi těžko._____ 4)  I když se odehrávají v různých prostředích, dialogy mají vždycky zvukomalebnost italštiny, a to i v případě, že má jít o Angličany či Araby. Italský temperament je stále přítomný._____ 5)  Vždy je přítomna erotika (i tam, kde o ni primárně nejde, inu Passolini)._____ 6)  Mezi herci je spousta pěkných mladých kluků. Vidíme je přitažlivě oblečené, mnohdy nahé včetně jejich nářadíčka._____ 7)  Herci nejsou kosmeticky stylizovaní - často mají mizerné zuby či špatnou pleť._____ 8)  Herci jsou převážně naturščici._____ 9)  Všude prezentuje režisér homosexualitu jako zcela běžnou a častou součást sexuálního života. Filmy ale nejsou o homosexuálech._____ 10)  Realisticky působící prostředí umocňuje divácký dojem._____ 11)  Filmy působí (dnes jen lehce) skandálně a setkaly se s rozporným přijetím. Někde byly nějakou dobu censurovány či zcela zakázány._____ 12)  O všech filmech najdete kvalitní informace na italské Wikipedii._____ 13)  Z Dekameronu Giovanni Boccaccia si autor vybral 9 povídek a 2 mezihry. Florencii nahradil Neapolí a 14. století nějakou neurčitou ranou renesancí._____  14)  Oceňuji nápady, kluky, homosexuálního marxistu 49letého Piera Paola Passoliniho, ale přesto všechno jsem se nudil. Proč?_____  15)  Zajímavý koment: liborek_****. (06.05.2022)

Pasolini byl skutečně svéráz. Dekameron sice víceméně úspěšně zachycuje ducha Boccacciových povídek, strukturou vyprávění i lehkým erotičnem, ale místy „lidovost“ této ani ne komedie překračuje hranice dobrého vkusu. Samí oškliví a nesympatičtí herci, že je toužíte vidět hořet na hranici a navíc montypythonovská středověká špinavost, kdy jenom král není celý od hoven (což je velmi názorně demonstrováno hned v prvním příběhu). Nevím jestli to brát jako provokaci nebo jako umění, moc dobrý film to každopádně není. 55% (14.08.2006)

Jako doplněk čtení Boccaciovi bichle to bylo příjemné zpestření a připomenutí několika povídek. Jako zpracování předlohy mi film přišel dobrý, sám o sobě to už není žádná sláva. Nehledě na divný, zmatený scénář, kdy od sebe nejsou povídky nijak oddělené a není snadné poznat, že už se dívám na nový příběh. A ta o malíři je navíc rozkouskovaná na víc částí v průběhu filmu. Pořád je to však mnohem méně divné než Pasoliniho Oidipus rex. (28.04.2018)