poster

Dekameron

  • francouzský

    Le Decameron

  • italský

    Il Decameron

  • německý

    Decamerone

  • anglický

    The Decameron

Komedie / Drama

Itálie / Francie / Západní Německo, 1971, 111 min

  • monolog
    ****

    Doslova nacpáno zemitým a často až vulgárním humorem, který ale rozhodně není záchodový. Pasolini to prostě uměl a i když (ne)herci samozřejmě často nedokáží opravdu přesvědčivě hrát (a mám na mysli spíš to, jak mluví, než cokoliv jiného), je to opravdu dobrý film. To, že jde o neherce taky má jednu neskonalou výhodu. Vypadají lidsky. Tedy takhle, vypadají jako lidé, které denně potkáváme. Jako lidé, kterými třeba jsme. Není zde vyjímkou, že se tu zeširoka rozevře něčí šavlozubý úsměv nebo uhrovatá, svrasklá a strupatá tvář. Nejvíc mě ale zaujala část o malíři Giottovi. Ta nebyla humorná ani nijak přisprostlá, ale absolutně ukázala, co to je inspirace a proč umělci dělají umění. Nadpřirozeno mi tu ale jemně vadilo. Jakoby nebylo dostatečně srostlý s příběhem, trošku prostě nepasovalo do rámce. Ale jinak, zatraceně kvalitní čtyři hvězdy (a pět ne jen proto, že to prostě není film na všední popracovní odpoledne). Ale jinak, víte, jak přidělat kobyle ocas?(15.8.2006)

  • ScarPoul
    ****

    Giovanni Boccaccio napísal Dekameron ako súborné dielo príbehov, ktoré si rozprávajú desiati ľudia medzi sebou. Každý z nich má prichystaných 10 príbehov a týmito príbehmi si krátia čas. Pier Paolo Pasolini pretvoril Dekameron na prvý diel jeho trilógie života, ktorý má síce z literárnou predlohou pramálo spoločné, ale rovnako ako príbehy v knihe aj Pasolini sa snaží nastavovať zrkadlo súdobej spoločnosti. Čo je ale to, čo robí tento film takým atraktívnym? Sú to hlavne príbehy, o ktorých každý z nás už niekedy v živote počul, alebo sa mu nejakým spôsobom stali, a pri najlepšom prípade na ne občas myslel. Pozeráme sa vlastne na seba, snažiacich sa v riave života spraviť pár dobrých vecí, pritom ale robíme aj pár zlých vecí a celé naše konanie poháňa túžba. Túžba tvoriť, túžba ničiť, túžba po láske, túžba po moci. Príbeh je mozaikovito pozliepaný, každá jedna filmová poviedka má svoju hlavnú postavu, ktorá je sympatická a stotožnenie s jej konaním je okamžité. Celým týmto príbehom prechádza postava jedného z najtalentovanejších maliarov Talianska v podaní samotného režiséra, ktorého úlohou je ozdobiť maľbou miestny kostol. Pasolini ako maliar, sleduje život všade okolo seba, necháva sa unášať rôznorodými príbehmi a má pre ne cit. Či už ako postava vo filme, alebo ako filmár samotný. Jeho posledná veta – Na čo tvoriť obrazy, keď je tak krásne o nich snívať – je myšlienka ktorá filmom preteká od prvej do poslednej sekundy. Film nemusíme ukazovať všetko. My si ale tie veci, ktoré nám neboli ukázané, krásne dokážeme dotvoriť. A to je podľa mňa sila tohto filmu. Aj napriek počiatočnej jednoduchosti, erotickosti a miernej nechutnosti, je to stále príbeh, ktorý nás núti dotvárať si súvislosti v priebehu pozerania a tým si sami vytvárame dokonalý obraz nás samých, tak ako ho vnímame vo svojom vnútri. To dokáže málo filmov. A uvedomenie týchto vecí príde vždy až potom čo príbeh skončí. A my si uvedomíme, že nám bolo dovolené ho dotvoriť. A to je podľa mňa to, čo robí tento film takým výnimočným, aj keď nie úplne dokonalým.(10.10.2010)

  • Disk
    ****

    "Proč tvořit obrazy, když je krásné o nich jen snít?" Dekameron je velmi vtipná a malinko zemitá záležitost. V každém případě jsem se příjemně bavil. Navíc se na to pěkně koukalo a poslouchalo. Bodejť by ne, když za kamerou stál Tonino dellli Colli, dvorní kameraman Sergia Leoneho, a hudbu složil Ennio Morricone. Nejlepší povídka? Jednoznačně ta o malíři, který pronese onen zmiňovaný výrok.(30.1.2010)

  • raroh
    *****

    Vždyť přesně takový středověk (a Boccaccio byl autor plně středověký) byl - nízké se prolíná s vysokým, smrt na denním pořádku, niternou zbožnost projevují i hajzlíci. Barvitý kolorit každodenního života (i vesnické svatby) doprovází velmi dobře vybraná folklorní hudba. Navíc pocta středověkým malířům nástěných maleb.(9.7.2010)

  • CheGuevara
    *

    Dopředu upozorňuji že Passoliniho rád nemám a po tomhle asi nikdy mít nebudu. Režisér, který se mě stále snaží přesvědčit o tom že není normální, se rozhodl zfilmovat itaskou klasiku. První problém vidím už v té předloze. Kniha Dekameron rozhodně není nadčasová a všechno staví na zápletkách točících se kolem sexu. To co původně mělo mile společensky pobouřit a být jakýmsi lehkým peprným čtivem bohužel v dnešní době neobstojí. Passolini si toho vědom nebyl a tak natočil i tak svůj film, pouze postavený na tom jednom. Sexuální humor nad kterým by se chichotali možná tak ve 14. stoletím bohužel už nefunguje. Je to spíše laciná berlička, která je příliš křehká. Pár vtipných momentů tam bylo, které byli následně zadusány do země neschopným scénářem. Tento film je pro mě podprůměrnou adaptací podprůměrného románu.(11.8.2006)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace