Mimikry (S03E09)

"Kdy vyzkoušíme včeličky?" Nahrávky skupiny Plastic People of the Universe jsem za totáče na nepříliš povolených akcích poslouchal poměrně pravidelně, ale musím se přiznat, že kromě té aury zakázanosti jsem se v jejich hudbě moc nenašel. Když se však objevily Mimikry, tak jsem byl nadšený, protože jsem na obrazovce slyšel hudbu a viděl interprety, kteří do estrád tak nějak nezapadali. Čas ve mě to původní nadšení poněkud uhasil, ale přesto se na Mimikry kdykoli znovu rád podívám a ani si neberu osobně, že zobrazuje máničky jako feťáky, únosce a vrahy. To je problém propagandy, mě zaujal Bič boží. (30.11.2016)

Genialita umělce nespočívá ve schopnosti jednou za život vytvořit něco výjimečného, ale dělat to soustavně, nejít s dobou, ale předbíhat ji. Hudbou k tomuto dílu majora Zemana dokázal Zdeněk Liška svoji genialitu bez jakýchkoliv pochyb. Underground je zde překvapivě zobrazen v roli oběti, jediným pranýřovaným zůstává překupník a uživatel drog v jedné osobě Kájík. V době vrcholící normalizace je toto gesto smíření dosti šokující. Důvodem takové shovívavosti vůči undergroundovým umělcům bude patrně potřeba zdůraznit drogy jako ultimátního nepřítele. A toto poslání se podařilo naplnit. (06.08.2020)

Debata o ideologických aspektech "30 případů majora Zemana" je sice důležitá a vždy na místě, ale při tom tento politický televizní projekt, respektive jisté jeho díly můžou odhalovat netušené roviny při zohlednění jejich žánrových a stylových ekvivalentů v produkci na západ od želené opony. Brakové podhoubí seriálu vychází markantně najevo v dílech "Studna" s jeho hororovými elementy a "Vyznavači ohně" evokujícími dobové válečné dobrodružky. "Mimikry" zase vykazují všechny znaky exploatační kinematografie - počínaje bulvárně hysterickým zpracováním medializované události a předsudečným vykreslením hudebního undergroundu, přes šokantní motiv užívání drog, až po schéma apelativních otevřených konců. Ale zatímco ostatní dva zmíněné díly v rámci svých žánrů fungují relativně solidně, "Mimikry" už ani nelze vymanit ze zábavných tenat campového pohledu. Vedle hysterického obrazu mániček a undergroundu, zmatečného vyprávění, směšného obsazení, křečovité melodramaticko-detektivní linie se Zemanovou dcerou a jejím kofrem či bizarního úvodu jak vystřiženého z montypythonovské parodie na evropské artové snobárny vyvolává výbuchy smíchu také vedení herců. Ačkoli na sebe strhává pozornost hlavně Lábusova feťácká kreace, vrcholem dílu jsou absurdně natahované momenty, kdy se major Zeman se skelným pohledem chystá pronést něco dramatického, ale které spíš působí, že Brabec zapomněl text. [Brakfest warm-up 2021] (12.09.2021)

"Ááá, ááá, ááá, ááá! Ani pustý krok, Zolchar, Nána, Vlkop, Sex. Zlatej písek, zlatý kamení! Drtili a smaragdovej prach, pasti, kůže, lejno, vítr, mrak, to všechno je mámení, protože! Jednostejně v prachu lehnou, a červi se rozlezou, bič boží, bič boží, bič boží je vyžene! Ááá, ááá, ááá, ááá! Ani tichý krok, Zolchar, Nána, Vlkop, Sex, veselý seš z tónů muziky, bez mudrů no a hlavně bez kliky, máničky, v kufru červíky, máslo zvrací knedlíky, protože co s nima? Jednostejně v prachu lehnou, a červi se rozlezou, bič boží, bič boží, bič boží je vyžene! Ááááááááá! Ani první krok, Zolchar, Nána, Vlkop, Sex, v baru si chcem mládí krátit já a ty, do propasti spadnem nahatý, špatně bejt, celá je pravda, vykušte se všichni na prachy, protože! Jednostejně v prachu lehnou, a červi se rozlezou, bič boží, bič boží, bič boží je vyžene! Áááá,áááá,áááá,áááá, starý pustý krok, Zolchar, Nána, Vlkop, Sex, Houmr jim chce přebrat knížata, ve svý chybě uhne poupata, milou chcu i první mláďata, jo chleboucí děvko střapatá. Protože! Jednostejně v prachu lehnem, a červi nás roznesou, bič boží, bič boží, bič boží nás vynese! Ááá, ááá, ááá, ááá starý pustý krok, Zolfar, Nána, Vlkop, Sex, až po ránu se potápějí, ze mě pucha strávit nechtějí, v svazovaní výcvik nemají, konečně se Josef spokojí, a to vono je protože! Jednostejně v prachu lehnem, a červi nás roznesou, bič boží, bič boží, bič boží nás vynese!" https://www.youtube.com/watch?v=E6Gh5wboB94 *** (07.12.2016)

Kult drogového případu majora Zemana, plného psychedelických výjevů podpořených Liškovou netypicky progresivní hudbou, mne míjel už v době dospívání, kdy jsem Sequensův legendární seriál sjížděl poměrně často. S odstupem se k tomu přidávají i rozporuplné pocity z absurdního ideového skloubení prvního únosu letadla v ČSSR s drogovými aférami + tématem undergroundových kapel. V konkurenci ...a bude hůř zbyl z Mimiker spíše jenom trpký úsměv a kult legendárního "protest"-songu s textem samotného Sequense(!) Bič boží, zamýšleného jako podtržení něčeho, co mělo odrazovat, nicméně přesto v hudbě daleko víc inspirovalo a přitahovalo. Kriminalistická linka jako ve většině dílů záživná, ano, i ta rodinná má zde svou hloubku, ale u zbytku trpím rozpaky, narozdíl od Štvanice i jistou nechutí z propagandy a svět zfetovaných chudáků mi zůstává na hony vzdálený. Mým favoritem z fenoménu 30PMZ jsou Tatranské pastorále. Tady bohužel jen 60% (09.01.2020)