Ulička přízraků

Technicky dokonalá filmařina! Famózně porežírovaná, pokamerovaná, nastříhaná, výpravně i scénograficky vypiplaná do nejperverznějších detailů a skvěle zahraná. Tedy až na koženého metroseksuálního manekýna Bredlyho, jehož finální smích byl krystalicky čistou ukázkou mimicky ochrnutého polena, které před kameru evidentně prorejdily výhradně hbité prsty nadržených školaček a frustrovaných hospodyněk. Co je to vše ale, kurva, platné, když obsah tvoří hňupovité šestákové melodrama s přiblble zkratkovitou a zcela očekávanou pointou, jehož zápletka i vyvrcholení by možná vystačily na sice taky nezajímavý, ale alespoň hutný půlhodinový kraťas. Šestákové melodrama, které egoisticky nad sebou masturbující režisér doplácal veskrze nudnou a z převážné části úplně zbytečnou vatou až k nehumánním stopadesáti minutám. Dokážu sice pochopit jeho deviaci, kdy mu nepochybně ztvrdne, jakmile někde uvidí cirkus, kolotoče či jiné atrakce cigánské spodiny, týrající zvířata i lidi, ovšem v tu chvíli naprosto ztratí zábrany i jakýkoliv soucit s divákem a soustředí se jen na sebeukájení. A to se přitom místo kupení rádoby poetických a romantických noárhoven mohl v pohodě pořádně zaměřit na mentalistické triky manipulace mentálů, na nichž de fuckto příběh stojí a které pro samé audiovizuální pičičandy pro pamětníky jen povrchně naťukl asi tak na úrovni Jolandy, utírající si od vepřového sádla mastné prsty do tarotových karet. Tudíž tu máme již třetí po sobě jdoucí film dříve mnou tolik zbožňovaného Viléma Býkovského, při kterém mi narostlo vole, zvrásnila se mi kůže, zkornatěly tepny, otráveně jsem cvrnkal panenku do porcelánové hlavy, zoufale troubil s jeleny na tom obraze nad kredencí a měl jsem neodolatelnou chuť skáknout si zasmrdět na poštu do fronty na důchod. Čímž jej přeřazuji do kategorií otylých chovatelek koček za zenitem, audiovizuálních teroristů a uspávačů hadů a už ho ani trochu nemiluju, kokota kýčovitého. (10.02.2022)

Ulička přízraků je noirovou filmovou jednohubkou věhlasného Guillerma del Tora, která ve Vás dokáže stejně jako režisérův opus, Faunův labyrint, vyvolat pocity stísněnosti, úzkosti a deprese. A dolehne na Vás stejně intenzivně jako když se Frodo blíží v Pánu Prstenů k Hoře osudu, aby splnil své poslání. Divák si s přibývajícím časem uvědomuje svoji pozici bezmocného pozorovatele, kdy by rád hlavnímu protagonistovi pomohl, ale neexistuje cesta, jak toho docílit. Vedle Bradleyho Coopera ve filmu exceluje duo Rooney Mara – Cate Blanchett, které podávají prvotřídní výkon a role jim náramně sedly, stejně tak vizuální stránka del Torova snímku je standardně dechberoucí, plná detailů. Stopáž Uličky přízraků čítající více než 150 minut je zde s ohledem na emoce, které se snaží v divákovi vyvolat, naprosto legitimní a divák ji vůbec nepociťuje. Velmi dobře ve snímku fungují flashbacky, které v samotném závěru snímek umocní, a které přímo ovlivní Váš pohled na hlavní postavu. Pro diváky, vyznávající kočovný způsob života a kouzlo magie a manipulace mysli povinnost, pro ostatní na rozšíření znalostí o neo-noir žánru (Poslední noc v Soho, Prokletý ostrov, Černá Dahlia aj.) silné doporučení. Čtyři hvězdy. 👍 (27.01.2022) (28.01.2022)

Velľké opuletné nič. Cast snov, Cate a Toni prvý raz spolu na plátne, hoc bez jedinej spoločnej scény, ale film, pomerne absurdne, stojí a padá (subjektívne oveľa viac padá) na nezaujímavom príbehu. Ten navyše zabíja nekonečná stopáž. Jediné čo oceňujem, a čo mi dal, je zistenie, že Bradley Cooper je predsa len trochu herec a nielen hezoun. (17.09.2023)

Dle puvodni verze z roku 1947 podle romanu z roku 1946. Tato druha verze je nasilnejsi a temnejsi. Celkove to pusobi velkolepe a zive jako moderni noirovy thriller. Stylovy, pomaly se silnym koncem. S fascinaci lunaparky a poutemi. O chtici, chamtivosti, pomste, zrade v zaprasenych prostranstvich a odcizenych mestskych exterierech ve styku art deco. Ale je to dlouhe , s mnoha odbockami malo soudrzne. Stanton je zde nuzacky tulak s temnou minulosti. Uchytil se u kocovneho cirkusu. Pekne je vykreslena jeho minulost. Psycholozka Lilith vytusi, ze jako zazracny mentalista bohatym klientum lze. Rozhode se s nim spolupracovat. Cooper verohodne zahral prerod z cirkusoveho podnikatele k arogantnimu manipulatorovi. Rooney Mara hraje nevinnou divku. Jasnovidka Toni Colleteova je zivotem otlucena zena alkohokika. Stantonovi se instinktivne vyhyba, ale jeho charismatu podlehne. (11.04.2022)

Pokračování cyklu povídek, které se stejně jako Purpurový vrch a Tvář vody válelo zaprášené na půdě, až přišel Guillermo del Toro a s pomocí hvězdného obsazení z něj udělal obrazovou nádheru, na kterou kritici slyší a diváci ne. Od výše zmíněných počinů je ale Ulička o třídu vyzrálejší, přemýšlivější, sebevědomější a výpravou i tématy rozmáchlejší. Hraje si s psychologií, noirem, detektivkou nebo téměř sto let starými horory a i přes příliš brzy viditelnou pointu opisuje vypravěčský kruh téměř dokonale. Snad jen scenáristický zvyk nechávat hlavní postavu dělat přesně ty chyby, před kterými ji vedlejší charaktery (často opakovaně) varují, mi přijde zbytečný už od Faunova labyrintu. Pro milovníky mrazení v zádech a propadání se do obrazů, které vypadají jako by stárly desítky let je ale manipulativní výlet sázka na jistotu a pro mě i nejlepší del Torův film od druhého Hellboye. (11.03.2022)