Pat Garrett a Billy Kid

Výjimečný western, v němž jsou jeho hrdinové pro nás hrdiny, ačkoliv jsou jejich postavy zcela zbaveny romantického přikrášlení a jakýchkoliv "rytířských" nánosů. Existuje tu přátelství a respekt, hlavní je však vlastní přežití. James Coburn a Kris Kristoffersen tvoří výjimečný pár, ačkoliv víme, k čemu asi tak snímek směřuje, je jeho vyznění nesmírně silné. Starý Divoký západ je pryč, lépe řečeno - nikdy nebyl takový, jak jsme si ho vysnili. Alias Boba Dylana a jeho písničky pak tentokrát ruku v ruce s pořádnou dávkou Peckinpahova krásného pesimismu stojí za přitažlivostí, poutavostí a krásou tohoto snímku. (13.08.2006)

S "nedějovými" filmy mívám trošku problémy a nějakou dobu mi tudíž trvalo, než mě Pat Garrett a Billy the Kid vtáhl do své melancholické nálady, ale jakmile jsem byl lapen, vypustil mě až se závěrečnými titulky. Hlavní roli vedle Coburna a Kristoffersona hraje samozřejmě Dylanova hudba, která se do tohoto nadmíru drsného příběhu hodí naprosto dokonale. Silné čtyři hvězdičky, které se změní v pětku jen co tenhle film uvidím znovu... (04.02.2007)

Melancholický western Sama Peckinpaha. Taková westernová Bezstarostná jízda. Dva kamarádi a zároveň protihráči, Pat Garrett - desperát se šerifskou hvězdou, který si své postavení musí vykoupit nářkem svého svědomí a Billy the Kid - symbol svobody a svobodomyslnosti, jehož naopak pomalu dohání život za hranicí zákona. Nedá se jednoznačně říci, kdo je dobrý a kdo zlý, svět westernů Sama Peckinpaha nikdy není černobílý, ba naopak, složitý, osudově zamotaný a hlavně drsný a zlý... Přesto je to Peckinpahovo ohlédnutí za zlatými časy, kdy se ještě prožívaly skutečné Osudy a kdy žili skuteční Muži. Život bolel, ale měl hloubku a smrt byla završením něčeho neopakovatelného... (12.07.2007)

Podle uživatele Old Shatterhand, který má v oblasti westernů mou plnou důvěru, jsem viděl na ČT nějakou zkurvenou verzi. Takže hodnotím tu zkurvenou verzi z ČT, aby bylo jasno hned na začátku. Rozhodně se velmi cením originálnějšího westernu, zejména nejednoznačné pojetí hlavních hrdinů bylo skělé. S filmu na mě šel takový zvláštní smutek, možná nostalgie to byla, což byl klad. Zápor byl, že mě přišel místy nudný, někdy jsem až tak moc nechápal proč hlavní hrdinové jednají jak jednají . Film byl dlouhý, ale přitom krátký. Uvítal bych větší péči věnovanou i vedlejším postávám. Samozřejmě, že i zde jsou scény, které ve mě budí mrchu závist, třeba scéna, kdy leží Pat v posteli a kolem sebe má mraky holek je hodně snová. Jinak zabíjení bylo na hodně dobré úrovni, to se musí nechat. Ovšem největší body u mě nasbírala hudba v kombinaci s nádhernými záběry kamery. To už bylo skoro stejně tak dobrý jako ty mraky holek v té postýlce. Je tu hodně velká šance, že až uvidím nezkurvenou verzičku, přidám hvězdičku. (13.07.2007)

Celkom som sa na tento film tešil. Sam Peckinpah síce doteraz naplnil moje očakávania iba Divokou bandou a objednávkou hlavy Alfreda Garciu, ale Coburn, Kristofferson, Dylan, Jurado a dokonca aj Ch.M. Smith sľubovali slušný zážitok. Nakoniec bol z toho uspávankový western, v ktorom ma zaujalo iba používanie šibenice deťmi na húpanie sa a Dylanova hudba (nie hranie, pretože hrať nemal čo). Na to však nebolo potrebné nakrúcať dvojhodinový film. Kristofferson ma presvedčil, že spievanie mu ide omnoho lepšie než hranie a Coburn, ten nevie ani spievať. Dokonca aj vášnivá Katy Jurado z filmu Na pravé poludnie sa mihne na pár sekúnd ako brokovnicou ozbrojená odpudzujúca matróna. Po tom všetkom ma už neprekvapilo ani používanie nespotrebovaných zvyškov krikľavočervenej farby na účely vytekania z otvorov po guľkách. (27.04.2011)