Hnus

Prostě měla blbej tejden no... (09.09.2008)

Catherine Deneuve je vlastně to jediné, co se mi na tomhle filmu líbilo, protože jinak to byla naprosto příšerná sračka, na kterou se nehrabe ani hrozný Nájemník. Polanski je sice dobrý režisér, ale ani to tady neukázal a jelikož se o ději nedá mluvit, tak jsem měl velké problémy to nevypnout už po pár minutách. Fakt hnus. 15% (27.07.2017)

Kdybych někdy měl sestavit seznam nejlepších horrorů, Hnus by na něm nesměl chybět. (17.08.2019)

Hnus, byť výstižnější název by zněl Znechucení, je svéráznou filmovou anekdotou drsnějšího vyznání. Roman Polanski v naléhavé atmosférické stylizaci předává světu své vlastnoruční žánrové pojetí hororu, kameraman Gilbert Taylor dokázal v obrazech umně propojit realitu s halucinačním oparem zdeformované mysli v jeden celek a stává se přímým účastníkem bolesti niterné úzkosti, nabízí úplné detailní drobnokresby místa i zásadních intimních pocitů. Fobie z mužského chtíče, a to oprávněná i ta zásadově puritánská, začíná ovládat život, postupně mohutní, až naplno pohltí svou vyhlédnutou oběť a činí z ní bizarní přírodní úkaz. Film Hnus má všechny potřebné vlastnosti k budování poetických vzorců a obrazců, byť zde slouží především k podpoření úzkostné pohnutky schizofrenie. Hlavní obětí psychologické zuřivosti na Polanskiho způsob poetické anekdoty je Carol Ledoux (pozoruhodná Catherine Deneuve), belgická manikérka v londýnském salónu krásy a se staženou králičí hlavičkou v kabelce. Nevyžádaná mužská pozornost stupňuje interní pocit nebezpečí do nepříčetných stavů strachu, fóbie z mužského kmene se stává záchranným kruhem vlastních a striktně potlačovaných tělesných pudů. Rozpolcenost se stává jednoznačným vítězem nad situací. Důležitou postavou je Helen Ledoux (velmi zajímavá Yvonne Furneaux), Carolinina starší sestra, dokáže držet sourozencovu nevyzpytatelnost ještě na přijatelné společenské úrovni. Ale potřeba vlastního intimního života nepočítá s rozkladem osobnosti. Hlavní mužskou postavou je Colin (příjemný John Fraser), mladý Carolinin nápadník. Nechce se jen tak smířit s vyhýbáním, láska má přeci v tradicionalistickém pojetí vždy právo na nejisté majetnické sklony. Výraznou postavou je Michael (zajímavý Ian Hendry), Helenin ženatý milenec. Život je nutné si užívat. K výraznějším postavám filmu patří také domácí sester (dobrý Patrick Wymark), nespokojený se špatnou disciplínou k pravidelnému placení nájemného. Probuzený mužský chtíč sice nalézá možné řešení, ale jednostrannost se stává jeho fatální životní chybou. Z dalších rolí: bezprostřední Carolinina kolegyně z práce Bridget (Helen Fraser), vstřícná vedoucí salónu krásy paní Denise (Valerie Taylor), či popichující kamarádi láskou utrápeného Colina, John (James Villiers) a Reggie (Hugh Futcher). Film Hnus je osobitým příspěvkem Romana Polanskiho do hororového žánru. Poezii tu dokázal skloubit se zuřivostí a naléhavostí, výsledkem je atmosférické hypnotizování. Pozoruhodně stylizovaný výraz! (05.02.2020)

Nezapusobilo dle ocekavani (06.06.2009)

Trojité espreso v oblasti hororu a thrilleru. Postupné hnití jedné labilní dušičky na půdě jednoho bytu, protkané někdy až nesmyslným vyhrocením, stále však zachovávající formát (sur)reálného života se nakonec ukázalo pohlédnout na mě coby jednoznačně nejemocionálnější filmový zážitek všech dob. S bezchybným minimalistickým tvarováním, jak je u Polanského zvykem, neopakovatelnou atmosférou, kdy i banalita typu kapajícího kohoutku či upozaděných zvuků brnká na nervy s virtuositou Jimmyho Page, a famózně kontrastnímu výběru herců (krásnou dívku, jakou její představitelka Catherine Deneuve jistě je, by si v takto laděném psychickém stavu málokdo dokázal představit, navíc i díky její relativní roztomilosti vzrůstají ony emoce, které se mi v souvislosti se snímkem vepsaly do paměti). Formální stránka si ale referovat zaslouží skutečně jen stručně, jelikož tento film byl především o pocitech. Napětí je stupňované každým jednotlivým záběrem a jestli jsem psal, že i hororová klišé typu domácích zařízení zrychlují tep, tak odrazy v zrcadle spolu s krvavou explozí podrážděnosti mě vylekaly. Myslel jsem si, že od té doby, co jsem před patnácti měsíci objevil italskou větev hororového žánru, už bude strach jen ve vzpomínkách. Mýlil jsem se... Hledání sama sebe na filmovém pásu je u mě poměrně časté a považuji to vlastně i za jeden ze základů dobrého zážitku. Zároveň je však velice málo filmů (daly by se spočítat na jedné ruce animované postavičky), jejichž tvůrci moji osobu dokonale otevřeli a prohrabali. "Hnus" patří mezi ně, coby vážný protipól k polskému "Dni cvoka" a méně surreální bratránek "Mechanického pomeranče". Jakožto introvertní cholerik, pro kterého vykolejení nebývá řídké, před vaším dokonalým obrazem smekám, pane Polanski. *** Jelikož jsem byl snímkem napoprvé velmi zaujat, pustil jsem si po šesti dnech znovu a jeho výše popsané vnímání se vůbec nezměnilo, a to i se znalostí point jednotlivých sekvencí - oproti tomu ale vyniklo například přirozené stupňování Caroliny úzkosti a především její odtažitosti vůči sexuálním jevům (v tomto případě byla nejsilnější nejsurreálnější snová pasáž)... Dalších hlubších rozborů netřeba. Repríza mě skutečně utvrdila v tom, že tento film je z mého pohledu opravdu výjimečným a pasuji jej tak na jeden z deseti nejblyštivějších klenotů, které jsem kdy viděl. 100% (14.09.2010)

Od maximalniho hodnoceni me bohuzel deli jen prehnane ocekavani, ktere jsem mel. Opet vytecny vykon C. Deneuve, tentokrat v roli silene Carol. Pocit stisnenosti je vykresleny velice dobre. Dobry a zajimavy film, ktery neni urceny pro sirokou verejnost. (08.09.2013)

Ještě před druhou světovou válkou byla žena líčena buď jako čistota sama (cudná rodička krásných dětí), nebo jako padlá hříšnice. Typickým příkladem může být Langův Metropolis. Teprve díky britskému divadlu (Osborne, Bolt), díky režisérům typu Polanského, díky výzkumům Kinseyho apod. se pohled mužského světa na ženu stával pomalu plastičtějším. Film je určitou extrémní paralelou k Sartrově La Nausée (česky Nevolnost), protože využívá pohledu duševně nemocné. Dnes už si z Freuda děláme legraci, ale přesto tvoří jeho chorobopisy základ moderního zkoumání člověka. (25.11.2009)

Hranica medzi vytvorenim stiesnenej atmosfery bez pouzitia hudby a vytvorenim nudy, je velmi tenka. Nuda prevladla. A nic na tom nezmenili ani ruky trciace zo stien, polnocne znasilnenia a pohlad na (zo zaciatku povabnu) Catherine. Dych beruca atmosfera Najomnika a Rosemary sa pre mna tentokrat nekonala. (19.11.2010)

Musím povedat, že to je odporný/odpudzujúci film (rozumej repulsion movie). Horor som nevidel ani na sekundu. Toto je strašne natočená psychologická dráma o celkom pôvabnej dievčine, ktorej nerozumie celý svet a ona neruzumie celému svetu. Hrozné od strihu, kamery, čudných mimík hercov cez otrasnú hudbu/nehudbu až po žiadny dej v tomto filme. Sorry, ale pre mna film, ktorý nemá dej a ťažko sa hladá záverečná pointa padá na celej čiare. Moje hodnotenie: 15% (04.11.2013)

Vydařená a šokující psychárna, které k nezaměnitelné atmosféře pomáhá onen až hmatetelný minimalismus, 5 hvězd. (03.02.2017)

Mohla si za to sama. (19.06.2007)

Nepětihvězdičkový příběh s pětihvězdičkovými nápady, atmosférou a schopností vyvolat to, co se v divákovi vyvolat chce. Alespoň trochu podobný pocit jaký má člověk, trpící schizofrenií. Zážitek se navíc znásobil tím, že jsem byla na promítání v malém (plném) kině Evald, kde bylo slyšet nějakou změnu pokaždé, když se něco v divákovi změnit mělo. Smích. Nervozita. Absurdno. A být mezi takovým hloučkem, ať už chápete, proč se ti ostatní smějí nebo ne, to je jedna z nejkránějších atrakcí jakou náš svět ve světě filmu zná. Najednou si můžete představit, že jste tvůrce onoho filmu a pozorujete diváky, ty, ke kterým vy nepatříte, které zkoumáte. A kdybych byla Roman Polanski, nejspíš bych si stejně nemohla pomoci, a pohladila bych si své ego; líbí se vám ten film, jsem geniální, viďte? (06.06.2009)

Negace Menzelova rozhodnutí točit filmy tak, aby se líbily mamince. Mírně rozvinutý film studentského formátu s výrazně filmově experimentální hudbou (bubínky, flétny a cokoliv dalšího), který stojí na Catherine. Při dnešním ohlédnutí sonda do svědomí režiséra, předehra pro Rosemary. (28.02.2013)

Dost dobrý psycho-thriller (nebo horror?). (23.06.2009)

Jde asi vážně o takový předkrm k The Tenant, ale atmosféra stále jako řemen a to je to oč tu běží. Polanski filmy o šílenství umí a to se... cení. (19.10.2009)

Prý bývá přirovnáván k Psychu; mně připadá spíš jako taková Polanského Persona křížená s Andaluským psem, na kterého ostatně přímo odkazuje už v úvodních titulcích – běžící titulek se jménem režiséra „řeže“ oční bulvu tak okatě, že jsem pointu pochopil i já, starý nedovtipa. Není to ostatně zdaleka jediná podobná narážka v tomhle filmu, a i když popkulturní reference nejsou zrovna sport, kterému bych fandil, tentokrát jsem si je docela užíval. Jinak toho na filmu moc k přímočarému užívání není, nicméně způsob, jakým Polanski na plátně rozpitval „logický“ vývoj od jiskérek neuróz a běsů (chcete-li, pravěké přirozenosti), které má v sobě v dětství a dospívání asi každý a které civilizační tlak u většiny z nás postupně odkáže do společensky přijatelných mezí, k plnokrevnému duševnímu odchodu z tohoto světa (chcete-li, šílenství), je fascinující a dalece předčí tématicky blízkou, ale mnohem krotší a konvenčnější Rosemary. 89,9 %. (29.12.2012)

Atmosféra sice velmi strašidelná a napnutá, ale na můj vkus se film příliš táhl a mohl by mít trochu víc spád... každopádně charakterizace sestrer vykreslena výborně, kamera se mi taky líbila... Polanski je skvělej, ale mohl tenhle film zkrátit o čtvrt hoďky... i když by možná ztratil i spoustu děsivý atmosféry. (30.09.2008)

Telefonát manželky milence Caroliny sestry a výbornej prasáckej domácí zvedli mé hodnocení ze zamýšlených 3,5 na 4. Je vidět, že Polanski má smysl pro nadsázku. Mimochodem, zajímalo by mne, zda ten domácího efektní výkop prkna byl náhodný, nebo zamýšlený a následně nacvičený.... (16.12.2013)

Ona se zblázní a toť vše. Ale výborně a přesně zpracované. Catherine Deneuve je jak vylekané koťátko, tedy dokud všechny nezmasakruje. Fakt hustéééé. (09.05.2006)