Jak zkrotiti zlého muže

Šel jsem tehdy do kina Moskva a očekával, že mě herci pobaví. Bohužel, brzy po expozici moje víra v pobavení začala pohasínat, a jediné co se dalo poslouchat a stálo mi za zapamatování byla tréninková lekce kouče Tommyho Donberga svým hráčům, kteří ho ale vůbec neposlechli, nevzali si jeho rady k srdci a neřídily se podle nich. Tereza Buriánová lítá ve filmu jako žena nesmírně vytížená, a baví ji to tak, občas se odhalí, jak to uměla tehdy jen Magda vašáryová a ne nadarmo se jí říkalo striptérka desetiletí, ale ani to mě neudrželo v kině, neb film mě tak nudil, až mě vypudil z kina, a poslal hledat zábavu jinde. (05.06.2011)

Ze zlateho MS 85 v Praze chteli tvurci neco vytezit a natocili slataninu, ktera bude na uspechu hokejistu parazitovat. Aby se dostali i za hranice, vytvorili nesmyslny scenar a zapojili finskou produkci. Z Helsinek si samozrejme, zcela zbytecne odskoci i do nedalekeho Leningradu... Jiny smysl tohoto filmu nevidim. Abych videl skutecne hrace v zapase, na to radeji pouziji youtube, nez tenhle film. (19.10.2014)

Nepochopím, že po něčem tak kompaktním a (ano) geniálně jednoduchém jako S tebou mě baví svět mohla Poledňáková natočit takovou hrůzu. Titulkované scény s nehereckým Strasburgerem působí spíš jako nějaké první čtení než finální záběry, Satinský a Postránecký jako by vypadli z předchozího filmu a vůbec se sem nehodí, scénář je taková nuda a šeď až je to k nevíře... (28.06.2011)

Nesnáším, když se dospělá žena chová ve filmu jako třináctiletá a ještě debilní. Toto se nese celým filmem, který je o tom, jak se Vašáryová snaží nacpat chlapovi do postele. To je další nesympatická postava, snad kvůli vysokému čelu. Těšil jsem se na konec filmu, ale také musím přiznat pár (jednu?) humorných scén. Takže dvacet procent. Navíc jsem sportovní analfabet. (06.11.2019)

Z dnešního pohledu působí již docela kuriózně, jaké různé kulturní příležitosti dávali vzniknout na Barrandově samostatním celovečerní filmům, třeba výstava výročí kinematografie ve stejném roce zapříčinila vznik titulu Velká filmová loupež, zde známá režisérka Poledňáková v rámci své autorské komedii zase hodně těžila z událostí Mistrovství světa v ledním hokeji '85 v ČSSR. Bylo by fakt zajímavé, kdyby se ČT odhodlala k cyklu různých "raritních" čs. filmů, doplněných vždycky o krátký dokument, který by přiblížil dobové kontexty vzniku. Prozatím si budu muset užívat vlastná pátrání, třeba teď jsem si dohledal, že první zápas ČSSR v legendární MS proběhl proti Finsku a vyhráli jsme 7:0! Asi odtud by mohla pramenit ta hodně netradiční volba filmové koprodukce ČSSR / Finsko a souběžně s tím ten pracovní název Jak nevzdát prohraný zápas, odkazující k druhé hlavní postavě finského trénera. . . . Akční povaha zamilované hlavní hrdinky připomíná režisérčinu Kotvu u přívozu z roku 1980, přítomnost Postráneckého a Satinského v rolích kamarádů-vtipálků zase jasně odkazuje na legendární S tebou mě baví svět. Přidává se i trojice svérázných tetinek Gaierová – Waleská – Zázvorková a režisérka využívá i popularitu Miloše Kopeckého v roli víc vtipného glosátora, než nadřízeného kolegy. ;o) Michael Kocáb se moc nepřemohl, když si vemu, že jednu z písní, která zde zazní (v angličtině), nabídl ve stejnou dobu i do jiného filmu Můj hříšný muž, kde jí zpívá s jiným (českým) textem zase Petra Janů. Ani titulní píseň nenechal Kocáb jen tak nazbyt a nazpíval jí o dva roky na LP znovu a opět s jiným textem. Ovšem kuriózní momenty najdeme i v samotném filmu, jak už bylo zmíněno (dopitak): ze štěnat basetů vyrostou bloodhoundi, ale také se jim při té zázračné proměně vytratí všechny bílé škrvny ze tváře. Tolik ze střípek různých postřehů... Celkově jde o neškodnou zábavnou oddechovku s příjemnou Magdou Vášaryovou, coby romantická komedie to však zůstává v doprovodu výrazné dokumentární hodnoty hodně nevyrovnané. 55% (# Season Challenge Tour 2020: 1. téma – české a slovenské režisérky) (04.01.2020)