Tenkrát poprvé

Průměrná podívaná. Občas nuda. Je to celé předvídatelné, žádné překvapení se nekoná. Co mě ale vadilo nejvíc byla, když to řeknu slušně primitivita postav. (Takhle by se vážně někdy někdo choval ? Nebo to bylo celé v nadsázce a jen jsem to nepochopila?) Nechci tenhle seriál úplně odsuzovat, myslím, že nejsem cílovka....a koukat se na to dá, bohužel to je tak všechno. (10.07.2020)

Když porovnám s žánrově podobným Netflix seriálem Daybreak, tak ho Tenkrát poprvé jasně předčí. Čekal jsem málo a dostal mnoho a to mě vždycky potěší. Bylo to poutavé, zábavné, kulturně zajímavé a středoškolské problémy zpracovány způsobem, který na mě nekřičí z každé druhé scény trapnost!!! No a vypravěč John McEnroe byl prostě nelepší. Jeho trefné hlášky mě dokázali nejednou rozesmát. Seriál můžu doporučit i lidem jako jsem já, kteří tento žánr nesledují a nevyhledávají. (06.05.2020)

Námět je na první pohled klasický, nerdovitá studentka se zakouká do školního hezouna, ale je patrné, že se na seriálu podílí Mindy Kaling (ostatně, její mládí posloužilo jako inspirace), takže vtípky jsou obvykle chytře napsány, humor je úderný a byť si u každého dílu asi nepotrháte bránici, tak to má svižné tempo, sympatické herecké výkony a roztomile si to utahuje z indických stereotypů. A musím říct, že se povedla každá ze čtyř řad a dokonce i finále (nevím jak vy, ale v poslední době mám pocit, že málokterý seriál dokáže nabídnout uspokojivý konec). (28.04.2020)

1. řada: Ač se seriál zezačátku rozjíždí dost pomalu a sám už nejsem teenager, konec se fakt rozfrčel a závěrečný díl byl fakt hodně dobrý. Vypravěčský styl seriálu přinesl zajímavý pohled a cameo Andyho Samberga a plakátu Popstar bylo fakt super. Předpokládám, že seriál dostane druhou sérii, takže uvidíme, jestli se postavy někam posunou. Na to, že Netflix tlačí různé minority (národnostní, vyznáním, rasou apod.), taková Netflixová klasika už, tak si tento seriál z toho zároveň i místy dělá srandu. Tomu vděčíme možná Mindy Kaling a její nekorektní Officové škole. 4*. 2. řada: Tato řada je do velké mírky kopírka řady první, jen se řeší trošku něco jiného. S sebou si to nese své výhody i nevýhody. Opět sledujeme pomalejší začátek, opět Devi dělá zásadní chyby. Oproti první řadě je tu méně nekorektního humoru, na druhou stranu se tu o něco lépe stihnou vykreslit hlavní mužské postavy. Stále 4*. (27.05.2020)

Školní komedie, které jsem viděl, bych napočítal na prstech jedné ruky a stejně bych si nevzpomněl na jejich jména, a snad proto jsem si Never have I ever užil s nadšením hormonálního puboše, který myslí na svůj první sexuální styk s Paxtonem. Tento seriál v sobě kombinuje nadsázku s "opravdovými" strastmi středoškolského života, jízlivou parodii s mistrným začleněním dnes tak přirozených a přesto kritizovaných prvků jako je inkluze nebo LGBT+ a drsný fat-shaming s roztomilých pojetím seriálu. UN jako United nations či spíše Unfuckable nerds je zlaté, pokousání kojotem super a narativ vedený zdánlivě náhodným sportovcem či jinou veřejně známou hvězdou je k nezaplacení. Kromě toho je cholerická hlavní postava hraná sympatickou Indkou, jejíž jméno nevykouzlím ani po pěti plasťáčcích babiččina punče, byla prostě skvělá a za její mírně přinasralý adolescentní pohled by se mělo platit zlatem (či aspoň dvěma kravama). I druhá série je pekelně dobrá, děj s nepopulární šprtkou brouzdající se výsluním se zde pohybuje na tvrdé hraně a vznětlivá hlavní hrdinka je mi stále tvrdě sympatická. Bohužel se obávám, že se možné další série budou více klonit k žánru těžké soap opery, což by mně imponující školácké srandě mohlo ubrat. Ostatně i The Big Bang Theory začínalo s nešukatelnými nerdy a končilo svatbami. A já nechci svatbu, já se chci bavit. (08.11.2021)