Ženy na pokraji nervového zhroucení

Pestré charaktery a pěkně vybarvené postavičky, které zažívají spoustu barvitých příhod. A vůbec, celý film je tak nějak plný barev. A absurdity, žárlivosti i humoru. A v neposlední řadě je také plný Carmen Maury, které to i na pokraji nervového zhroucení stále neskutečně sekne. Když si k tomu všemu připočtete ještě nerdovsky vyhlížejícího mladíčka Banderase (s brýlemi a květákem na hlavě), musíte uznat, že to zní skoro stejně lákavě, jako čerstvě vychlazená polévka gazpacho... (03.09.2016)

Almodovár sa pokúsil o vtipnú situačnú komédiu, ktorá mu vychádza v pasážach, kde exceluje Carmen Maura, tá to dokonale stiahla všetko na seba a všetko mimo nej je len taký trápny odvar. Naparíklad na jej kamarátkach sú vtipné len dlhé nosy a to je pramálo. A ešte zaujímavá veta. V roku 1988 vo filme môže kľudne hlavná predstaviteľka povedať: "Neviem o tom, že by v Madride boli nejakí teroristi." Dnes si už len môže povzdychnúť, že staré dobré časy... (26.03.2020)

„Ženy na hranici nervového záchvatu” , bodaj by aj neboli, keď všade naokolo sa dejú naprosto nevídané veci, ktoré sa v podstate začínajú odvíjať práve od protagonistky, t. j. dabingovej a televíznej herečky Pepy Marcosovej, ktorú akurát opustil jej partner (milenec) a kolega z brandže v jednom - Iván, a to zrovna v tej najnevhodnejšej situácii, pričom ako už napovedá samotný názov tejto svižnej, rannej a pestrofarebnej almodóvarovky, žien bude samozrejme viacero, a celkom pekných, ktoré sú momentálne extra zúfalé, a to minimálne ďalšie tri, medzi ktorými konkrétne asi najviac vyčnieva aj mimoriadne atraktívna Candela, ktorá sa zaplietla so šiitským teroristom... / Nebudem ďalej zbytočne spoilerovať, ale ak náhodou napoviem, že Carmen Maura v úlohe Pepy a Dulce Nombre de María Magdalena de los Remedios Barranco García, skrátene Maria Barranco v úlohe Candely, sú mimochodom obidve vynikajúce a strhujúce, so ziskom španielskych filmových cien - Premios Goya, tak to sú určite hlavné lákadlá, prečo dať tomuto filmu vôbec šancu, v ktorom si súčasne tiež zahral i mladý Antonio Banderas, ktorý sa nachádza kdesi uprostred "divadelného deja" , to áno, pretože snímok sa väčšinou odohráva na pľaci rozľahlého madridského bytu, kde na prvý pohľad "statický priestor" môže zaváňať očividnou nudou, no v skutočnosti ponúka niekoľko zaujímavých prekvapení, na čele so šikovným strihom, ale najmä majstrovským uchopením režiséra a scenáristu Pedra Almodóvara, ktorý podľa mňa nakrútil jeden zo svojich najlepších počinov... (18.07.2021)

Udělala bych lépe, kdybych před začátkem filmu do sebe vpravila sklenici gaspacha s pořádnou dávkou pilulek na uklidnění. Ušetřila bych tak vlastní nervovou soustavu od návalů vzteku a rozčílení, které mnou lomcovaly v průběhu ubíjejícího zírání na toto "umělecké dílo" Pedra Almodóvara. Absurdní komedií o psychicky labilních ženách-milenkách stárnoucího proutníka Ivána mě otrávil "absolutně dokonale". Po větrné bouři Černých rouch jsem další absurdní filmový almodórovský závan opravdu nečekala. (07.01.2009)

Telenovela napsaná jako crazy komedie přesně podle Almodóvarova stylu.Ženy jsou z těch jeho mnou viděných parodií na červenou knihovnu nejméně rafinované,ale zato jasně nejzábavnější.Opět se pohybují na samé hranici kýče (ovšem i ten se pod Pedrovým vedením může snadno změnit ve tvůrčí záměr),esteticky je každá scéna vypiplaná do posledního barevného kontrastu.Mužské postavy jsou samozřejmě výrazně redukovány,s čestnou výjimkou rozkošného Banderase,hybnou silou jsou zde ženy.A v jejich čele stojí znovu extrémně nosná hlavní hrdinka,další trademark španělského režiséra.A nutno říci,že Carmen Maura je naprosto fenomenální! Do světa Almodóvarových filmů nikdy není lehké proniknout,ale zatím pokaždé se mi to nakonec podařilo a ani Ženy na pokraji nervového zhroucení (jednou jsem to zkrátka musel napsat celé) nejsou výjimkou. 80 % (21.12.2011)

Ženy na pokraji nerv. zhroucení jsou komedií, která nejvíc doplácí na to, že je - slovy klasika - "složená ze dvou naprosto neadekvátních částí, z nichž první není vtipná vůbec (a ani se o to moc nepokouší) a druhá dosti. Snímek stojí za to vidět především proto, že předvádí Almodóvara v ranné, hledačské podobě - opojeného možnostmi záběrování a filmové skladby. (05.08.2023)

V tomto svém snad nejúspěšnějším filmu se Pedro Almodóvar ponořil do světa kultury, ve které prožil téměř celé své mládí. Španělská komedie oceněná na 45. MFF v Benátkách a dvěma Evropskými filmovými cenami. Scénář : Pedro Almodóvar. Kamera : José Luis Alcaine. Hudba : Bernardo Bonezzi. Tak jak to ve správné komedii má být, vše se komplikuje, abychom mohli být potěšeni závěrečným rozuzlením. (12.05.2011)

Komédiu to začalo pripomínať možno posledných 20 minút, aj to len preto, že to bolo trochu uletené, no určite nie nie vtipné. (28.01.2019)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (21.02.2009)

Nervové zhroucení před očima, nervový kostitřas za očima. Uvnitř kolaps - koroze. Emoce napumpované z Telenovelí ad absurdum, parodie, či splaškokvas? Přestřelka střelhbitých slov v slzavém údolí plaší vší legraci. Ach, kdyby se parodovalo, tak by se nekorodovalo! (25.01.2009)

Mám-li být upřímná, musím říci, že mne tento snímek celkově příliš nenadchl. Je to způsobeno tím, že příběhy těch žen jsou mi naprosto vzdálené, a také možná tím, že jsem ještě prostě moc mladá, abych to dokázala ocenit. Ale nalézám zde několik okamžiků, které se mi vryly do paměti a až budu jednou řešit problém s nevěrným mužem, obývákem plným policistů, kteří pátrají po okouzlujícím teroristovi, do kterého je zamilovaná moje nejlepší přítelkyně, jistě si na tento kousek vzpomenu. Pro jistotu tedy těch 5*, to abych to za těch pár let, již zkušenější, nemusela přepisovat. (13.06.2006)

Jednoduchá komedie, ale skvěle vygradovaná a celkově tak nějak sympatická. Barevným laděním, naprostou švihlostí i hereckými výkony. A také vcítěním se do ženského myšlení a nadhledem, se kterým ony ženské karikatury svůj život (ne)berou. Milé jsou i některé skoro depresivní motivy (dítě bez otce, blázinec), které činí poněkud bláznivý příběh reálnějším. Pokud tápete, co to je "melodrama", podívejte se místo do slovníku na tento film. Lepší příklad neznám. (14.01.2009)

Komedie o jednom rozchodu, jednom cestovním kufru, jednom bytě v nabídce k pronajmutí a několika hrdinech. Hlavní hrdinka Pepa se celou dobu snaží najít svého bývalého milence a mezitím se setkává s mnoha dalšími postavami. S Ivanem se stále a stále míjejí. (05.10.2020)

8/10 Hned se dá poznat, že se jedná o raného Almodévara. První polovinu jsem to tím omlouval, ale v druhé nastal obrat o 180 stupňů, což mě značně zaskočilo. Takže nakonec musím opět uznale zakývat hlavou a ukázat vztyčený palec. (04.01.2007)

Nechytlo mě to, vůbec. S výjimkou Banderase mě ostatní herci iritovali, z jejich konverzace jsem šílela. Uniká mi i smysl filmu, účel jeho vzniku. (13.08.2010)

Tuto komedii se silně gradační linkou absurdity trochu kazí jen podivný pokus vykreslit na začátku obraz ukřivděné ženy, i když například zresumování vztahu do dabingové scény, při níž se milenci nepotkají je nápad hodný génia. Když však uslzená sonda začne působit únavně, náhle se objeví první absurdní náznaky, nové postavy a jejich linie, či dokonce arabští teroristé a vše se začne spojovat a střetávat stále neuvěřitelnějšími způsoby, které nejsou ani v arzenálu těch nejdivočejších telenovel. Hrdinčin byt se postupně mění v ibdobu divadelní scény, na níž právě probíhá střelhbitá konzervačka či na zvláště vyvedenou epizodu situační komedie. Když na scénu triumfálně nastoupí šílená exmanželka postavy, o níž se skoro jen mluví, nastává ta pravá jízda, při níž člověk jen žasne a jeho bránice se dostává do křečí (neuvěřitelná jízda na motorce a posléze i na letišním pohyblivém pásmu). Almodóvár umí v dramatech vyždímat emoce na maximum, ale i v komedii, aniž by se jeho přístup k ženským postavám nějak výrazněji lišil (spíše se mění situace kolem nich) dokazuje své mistrovství. Snímek však zaujme také velmi propracovaným vizuálem, jemuž dominují syté a temperamentní barvy (především gaspacho-červená), vynalézavé pohyby kamery, která občas vykreslí velmi povedenou kompozici. I když se raději Almodóvarem nechávám dojímat, tato stále svěží komedie se v mých očích automaticky zařadila mezi jeho vrcholné počiny. (16.11.2010)

I když bych to tak před pěti lety nepřiznal, tak Pedro Almodóvar patří k mým oblíbeným tvůrcům. Je to právě tím, že dokáže skloubit tragická témata s takovým pohledem, který je zajímavý, zábavný a přesto neztrácí na emocích. I když tohle má i snímek "Ženy na pokraji nervového zhroucení", tak mě přece jen víc baví jeho filmy následující. (29.01.2016)

Díky společnosti Interama se hned tři roky po premiéře dostal tenhle bláznivý kousek v roce 1991 do Českých kin a video distribuce. Opravdu se jedná o naprosto dokonalou Španělskou komedii, která vás ani na minutu nenechá na pochybách v tom, že život se někdy dokáže opravdu pořádně zamotat :-) (05.01.2015)

Nejsem Jehovista a nemusím tudíž jako filmová paní sousedka říkat pravdu a nic než pravdu. Přesto: kravina na n-tou a nejhloupější závěr filmu jaký jsem snad dosud viděl!!! Devadesát minut života se dá strávit devadesáti zábavnějšími potažmo obecně prospěšnějšími způsoby. Jedna hvězda za gazpacho - to musím někdy zkusit! - a jedna za ty pěkné barevné telefony a kravaty... Banderasův účes á la "brokolice" hrůza. Chemický taxikář fakt nechutný. Jo a hudba při příjezdu na letiště Major Zeman hadra! (12.05.2012)

Nepamatuju si, kdy jsem se naposled u nějaké komedie tak výborně bavil. (30.10.2006)