Van Gogh
Van Gogh
Obsahy(1)
Spalující vášeň v každém tahu štětce. Poslední dny jednoho z největších malířů. Van Gogh režiséra Maurice Pialata se odehrává v roce 1890 a zachycuje posledních 67 dní v životě snad nejslavnějšího malíře všech dob Vincenta van Gogha. Gogh přijíždí koncem května do Auvers-sur-Oise, aby se léčil pod dohledem doktora Gacheta. Paradoxně je to nejplodnější období v jeho životě, namaloval kolem stovky pláten a kreseb.
Horečnatá práce v úzkosti, nenaplněné lásky, neúspěch sdílený s bratrem Théem, nesnesitelné vedro a vybičovaná citlivost, i absint, to vše vedlo k van Goghově předčasné smrti. Jeho poslední slova zněla: „Smutek potrvá navždy." Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise. Theo, neschopen smířit se s bratrovou smrtí, zemřel o šest měsíců později a byl pochován vedle Vincenta.
Mnoho lidí se domnívalo, že van Goghovým posledním obrazem před sebevraždou bylo Havrani nad obilným polem (zřejmě kvůli výrazně turbulentními stylu), ve skutečnosti však van Goghovým posledním dílem byla Zahrada u Daubigny.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (29)
Mohl to být skvělý film o posledním období Goghova života, kdyby nebyl tak přezbytečně dlouhý. Mnohé, co mohlo trvat půl minuty trvá dvě, stává se to roztahané, nezajímavé, chvílemi to hraničí s nudou. Něco tak zachraňuje prostředí, něco pohled do malířské kuchyně, ale i tak to na čtvrtou hvězdu ode mne dosáhlo jen tak tak. ()
Hodně tancování, málo malování. Přesto zajímavý film. Oproti domkumentům je zde vykreslený vztah s Théem mnohem víc dramaticky. Film je plný lidí, ale není v něm tolik vnitřní rozervanosti, která Vincenta provázela poslední dny života. Čekala bych víc malebné krajiny, pohledy na kavárnu a kostel v Auvers, více samoty v polích a osamělosti v mezi čtyřmi stěnami. ()
Byla jsem moc zvědavá, jak se tvůrcům podaří dostat na plátno posledních 67 dnů života Vincenta van Gogha. Taky jsem se trochu bála, jestli ty skoro 3 hodiny vydržím. Film o malíři nejkrásnějších krajin pod sluncem je ale moc zajímavý. Je v něm popsán možná každý z oněch 67 dnů zvlášť. Kupodivu jsem znechucení a odcizení malíře od světa příliš nevnímala. I když tam zřetelně bylo. Vnímala jsem prostě jen ty nádherné obrazy a lehkost, s jakou vznikaly. Vnímala jsem Vincenta, jak celé dny sedával u pole se zralým obilím a to pak na jeho plátnech bylo úplně stejně živé. Přestože žil ve světě, který ho nepřijímal a nerozuměl mu, dokázal krásu toho světa namalovat zářivější než ve skutečnosti byla. Film je životopisné drama se smutným dějem a tragickým koncem, já si z něho odnáším jen hřejivý pocit a krásu, kterou Van Gogh namaloval. ()
Nebudem písať, že zábery širokých polí a zelených lúk pripomínajú impresionistické obrazy, pretože pravda je taká, že naopak impresionistické obrazy pripomínajú skutočnosť. Život Van Gogha bol iste zaujímavý. Aj jeho záverečná fáza. Výlety do prírody, nová láska, nevestince, kopa sexu, maľovanie, hádky s bráchom, depresie. Pialatov starší film však pôsobí na mňa príliš televízne, aby ma dokázal vtiahnuť tak, ako by mal. Neviem si totiž predstaviť, že ho sledujem na veľkom plátne na nejakom festivale. Mám pocit, že mnohí by tam zaspali. Ak by bol kratší, alebo ak by bol pri tejto mohutnej dĺžke výpravnejší a menej chladný, splnil by svoj účel možno aj dokonale. Vzhľadom na viacero tunajších plných počtov sa ale asi viac jedná o otázku vkusu. ()
Poslední dějství dramatu jménem Vincent Van Gogh. Doba: červen a červenec roku 1890. Příběh začíná po tom, co Van Gogh opouští kliniku, kde se léčil po tragédii, která vyústila do známé sebezraňující destrukce, a přijíždí k lékaři Dr. Paulu Gachetovi. Krize se nicméně dále nenápadně prohlubuje a Vang Gogh ztrácí víru v sebe jako v člověka i jako umělce. Nezabrání tomu ani milostný románek s Gachetovou dcerou. 27. července se střelí do hrudi a dva dny nato umírá. --- Nádherná subtilní kamera, absence filmové hudby a všední pohled na život kolem nás, pod kterým je ale "smutek, který trvá navěky". ()
Reklama