Seurapeli
Režie:
Jenni ToivoniemiScénář:
Jenni ToivoniemiKamera:
Jarmo KiuruHrají:
Emmi Parviainen, Laura Birn, Christian Hillborg, Eero Milonoff, Paula Vesala, Iida-Maria Heinonen, Samuli Niittymäki, Paavo KinnunenObsahy(1)
Stará láska nerezaví a dávné křivdy se jen tak nehojí – rčení jehož pravdivost stoupá s mírou vypitého alkoholu. Tahle finská komedie o partě přátel, jež se po letech znovu schází na chatě na víkendové oslavě 35. narozenin, vás o tom přesvědčí. Roky nevázaného mládí vystřídaly nažehlené konvence střední třídy a blížící se polokulaté narozeniny společné kamarádky Mitzi tak snadno zavdají příčinu k návštěvě chaty, kde kdysi všichni pařili jako náctiletí. Jednoduchá zápletka dává vyniknout brilantně napsaným dialogům, vrstevnatosti postav i notoricky známým písničkám. (Pilot Film)
(více)Recenze (22)
Finští přátelé se po letech sejdou v jedné lesní chatě, aby zapařili, zavzpomínali a chovali se doslova všelijak, jen ne jako stoprocentní Finové. Jsou tu totiž až nezvykle moc ukecaní. Nicméně se jedná o příjemnou konverzačku, kde se děje sem tam něco dramatického, ale nic tak zásadního, abyste u toho oněměli. ()
Komedie? Vážně? :-D Zasmál jsem se až tomuto popisu žánru. Klasické shledání kamarádů z mládí, jemuž chybí vtip i zajímavé postavy. Nejedenkrát jsem si vzpomněl na českou Vybíjenou, která je podobně strašná, ale aspoň byla vidět snaha o nějaký humor, či potencionálně vtipné charaktery, a ne pouze nudné hrabání v minulosti. Ty subjektivní 4 hodiny, které tohle severské drama má, by se daly přirovnat k čekání na tmu, při polárním dnu. ()
Vydeřená vztahová hořkosladlost, mám takové v oblibě. Klasická situace, kdy se letití přátelé sejdou na místě, kam se rádi vracejí, někteří si přivedou své (nové) partnery, hodně se pije, mluví, miluje a taky se sní, vzpomíná, řeší a pláče. ()
Vztahovka, ale povedená. Na rozdíl od českých filmů tu nejsou postavy přepálené a chovají se celou dobu uvěřitelně. Finský film být dobrý. Hyyva koka. ()
Žádná z evropských či amerických konverzaček by mi neměla utéct, od dob Naprostých cizinců tenhle formát absolutně žeru. A přesně proto mi nevadilo zavítat ani do filmově velmi neprofláklého Finska, jehož filmy jsou už jen pro velmi specifickou finštinu v našich končinách skoro až tabu. Na pro mé uši netradiční jazyky jsem si už ale za ty dva tisíce nakoukaných snímků dokázal zvyknout, na až příliš melancholické dramedy ale nikoli. Oproti výše zmíněnému italskému klenotu a řadě jeho remaků je Víkend na chatě konverzačkou, která divákovi nedokáže ve finále doručit vlastně vůbec žádné emoce. Skoro jsem se nezasmál a neměl ani s kým soucítit. A to by měl být účel takového druhu filmu. [viděno v MojeKinoLIVE 27.5.2021] ()
Jestli znáte z finské kinematografie především málomluvné Kaurismäkiho komedie, tak budete asi trochu překvapeni. Seurapeli mi připomněl ostré francouzské konverzačky plné zvratů a výbuchů emocí. Zdánlivě neteční obyvatelé země tisíce jezer sice působí uměřeně, ale pořádně to v nich vře a občas vybublá na povrch. Nezbytnou proprietou podobných filmů je chytrý a vypointovaný scénář. Tady občas skřípal a v těch chvílích ho podrželi skvělí herci. Jsou tak přirození, až jsem uvěřil, že někde opravdu žijí a jednou za čas se scházejí. Pokud jste se pobavili u Le Prénom, budete nejspíš spokojeni. Jestli ho neznáte, pusťe si oba filmy. ()
klasické severské zpracování.Spíš o rozebírání vztahů které mají kořeny v minulosti.Spousta finské vodky tomu ještě přiloží pod kotel.Nelíbila se mi kamera Záběry byly dosti chaotické a neustálené.Jako když se kameraman už zkrátka do interiéru,kde natáčel, nevešel. ()
Vyborna konverzacka o parte dlouholetych pratel, co vyrazi na kazdorocni party na chatu na odlehlem ostrove. A postupne tam vyplouvaji na povrch davne lasky, odmitnuti, krivdy... a budete se u toho naramne bavit, protoze ty situace budete znat ze sveho zivota nebo okoli. A finske lidovky? to je jinej level, skoda ze Spotify nenabizi titulky. :-D ()
Skvělá variace italského Perfetti sconosciuti. Jistě, není to úplně na stejné brdo ale ta podobnost je opravdu velká. Ano, i tady se odloží mobily, ale ty nehrají žádnou významnou roli v tom, jak se příběh bude dál odehrávat. Rozjezd je velmi pomalý, po prvních asi 45 minutách jsem si začal pokládat otázku, čemu se tady mám vlastně smát ? Je to taková nicneříkající konverzačka. Jenže potom se párty začne pořádně rozjíždět, alkohol teče proudem, stačí jedno přiznání a vybuchne atomová bomba. Nerad bych prozrazoval, kdo co, s kým, jak a proč. Jen nastíním, že z nudné konverzace začne být pořádný drama. Poslední půlhodina je takovej vztahovej bizár, že jsem si připadal jak v Beverly Hills 90210, a pak už jsem taky pochopil, proč film nese označení komedie. V tu chvíli jen netrpělivě čekáte, co se zase vyvrbí a posere a opět můžete nevěřícně kroutit hlavou. Víkend na chatě je velmi nenápadným, ale příjemným dramatem s kousky chladnějšího humoru. Nebýt toho začátku, tak tomu dám plnou palbu. ()
Skončit to na závěr jako brutální vyvražďovačka ve stylu Parazita nebo Osmi Hrozných, tak dávám za 5*. Jinak velmi zajímavý filmový zážitek, zřejmě poslední v kině na zase pěkně dlouhou dobu... ()
Celkem dobré vztahové drama o osmi přátelích na opuštěném místě. Co mě obzvláště potěšilo - karaoke na Alice Coopera ("Poison"), dvě hezké ženy a fakt, že i Fiňácí jezdí ve škodovkách. ()
Komedie, u který se nezasměješ a vzpomeneš si na sebe, své kamarády a vzájemný vztahy, pády a zklamání. Na severu ví jak na takovou konverzačku. ()
Když se během dramatu občas zasměju, nedělá to z něj nutně komedii. Tempo a napětí je jak na horský dráze a to mi přišlo škoda. Všichni tam chlastají jako Dánové, což mi naopak přišlo zábavný, i když se dá čekat, že pak něco vybublá. ()
Další skvělý severský vhled do vztahů, komunikací a představ o jiných i sobě samých. Krásná ukázka Finska, kdo je pozorný vidí spoustu ukázek jejich kultury. Líbí se mi tyto vhledy a myšlenkové pochody, včetně vnímání alkoholu a vhled do minulosti. Jak to mohlo dopadnout, jak to mohlo být, co vlastně chceme teď a kam směřujeme, existuje láska, jak komunikujeme a rozhodujeme se. Doporučuju s filmem Nejhorší člověk na světě (Norsko). ()
Ve výhledu byla bujará divoká párty staré party u příležitosti půlkulatých narozenin její hvězdy. Jenže jak stoupá alkohol v krvi, padají zábrany, otázky a pozornost a otvírají se staré i novější jizvy... Ty tam jsou postpubertální sny, na paškál přichází třicátnická bilance životních přeshubu (včetně postpubertálních kořenů). Atmosféra houstne a striptýz jede až na samu dřeň... Na začátku (ještě za střízliva) je pro diváka film hodně náročný na orientaci (minimálně v postavách, kdo ke komu patří, koho s kým co váže). Když se aklimatizujete, začnete si to užívat, protože tahle partička vám nedá vydechnout. Škoda jenom samotného závěru - čekal bych, že následky budou citelnější a viditelnější. Takhle to skoro vypadá jakoby ani nezachumelilo... ()
Je to první film s naprosto sračkoidním scénářem, který mě kupodivu opravdu bavil. A to hlavně díky naprosto fantastickým hercům a výbornému soundtracku. ()
Nevím, nakolik bych Víkend na chatě označila za komedii (a rozhodně bych se jí jako komedii nepokoušela prodat divákovi). Když ale odhlédnu od téhle škatulky, vidím velmi dobrý konverzační kus s perfektní kamerou a hudbou, u kterého by byl spokojený i Jára Cimrman, protože ono to prostě opravdu bylo “jako ze života”. Chata samotná pak dostává deset hvězd z deseti. ()
Takže tu máme další večírek po letech. Myslel jsem, že to budu srovnávat s geňou sedícím a bavícím ženy v podobném českém snímku, ale zmýlená neplatí. Je to zamyšlení nad generací čtyřicátníků, kteří zápasí ve vztazích, které si vysněně vytváří u počítačů či tv nebo v knihách, a ne a ne v tom malém Finsku se najít, také alkohol myslím, ta izolovanost, nikdo mi nerozumí, nikde nikdo jenom lesy a moře, no a v neposlední řadě nutnost přátelství, to je fajn na filmu, že nabízí východisko dobrým a přetrvávajícím přátelstvím, ať už založeným na povrchním sexu bez lásky, nebo jen na chlastu, který uvolňuje napětí z finské polární deprese. Ale rozhovory vcelku uvěřitelné a kdyby nenasadili anglinu, mohlo to být ještě lepší, pěkný vrchol karioky a tanec, lesbická pusa byla fajn, myslím, že otřásla celým kinem :)...Finsko miluju, projel jsem ho a jsou to strašně hodní lidé...čistých 75 %, pěkný den ()
Kámen píchá cihlu po finsku aneb co se stane na srazu po celý dekádě, když se celej víkend chlastá a slunce ne a ne zapadnout. Alkohol boří hranice, tak mě u toho napadlo, jak by to tam asi probíhalo bez něj. Vtáhlo mě to a strašně by mě zajímal mejdan za dalších deset let. ()