Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Dva stateční lovci bojují s neviditelným vládcem údolí. Další příběh z pravěku na motivy knihy Eduarda Štorcha... V doprovodu Havranpírka (L. Hradílek) se vydává statečný lovec Sokol (J. Bartoška) na dalekou cestu za svou nevěstou, krásnou Veveřicí (M. Sýkorová), jež dala v lásce přednost jinému. Na své pouti se oba muži dostanou do osady Rybářů, kterou ohrožuje záhadný nepřirozený tvor. Statečností a chytrostí přemohou domnělou příšeru, pod jejíž kožešinou se skrýval Divous, kdysi nejlepší lovec Havranů, který byl pro krádež obilí vypovězen z rodu. Vděčný pohled půvabné dívky jménem Šťastná Chvíle (G. Osvaldová) provází Sokola a Havranpírka na cestě k domovu… (Česká televize)

(více)

Recenze (68)

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Bartoška se vysmál lidské pověrčivosti a "zažehl světlo rozumu", budiž. Že se tak zákonitě musí stát, stejně jako identita "Vládce údolí" je však jasné každému, kdo kdy slyšel nějaký příběh. K čekanému konci se navíc film proplétá estetikou pionýrského tábora hrajícího si na pravěk (jak jsem zmínil v komentáři k prvnímu dílu) a vlastně má i podobnou dramatickou výstavbu jako táborová bojovka. Účastníky by to asi bavilo, ale radovat se z vypárvění pak mohou jen sami mezi sebou. Přiřazení pozbytí lásky za účelem nalezení nové je možná jak ze života, ale určitě ne jak z umění. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Na veliké řece nasednete do pramice a Sokol s Havranpírkem vás dovezou až k ryčícímu Divousovi. Ve druhém díle známé trilogie z doby bronzové se to dějově dost zaseklo na jednom místě. Počáteční volba Veveřice mezi ženichy ještě měla něco do sebe, zvláště, když se ze dvou nápadníků stali sokové v lásce. Co moc nenadchnulo bylo, jak děj skomíral a pokračoval k historce o lesním "monstru", kterému je nutné nosit zásoby jídel, aby nezlikvidoval nedalekou vesničku. Divák věděl kdo to řve jak na lesy a tím pádem to bylo jen zbytečně natahované a veskrze legrační, když Divous řval jak tur. Z hlediska časového období a kostýmů to byl docela naivní blábol, protože pokud jste si prohlédli "ohoz" Bartošky s Hradílkem, tak jste si všimli jak například Lutanský byl vyfiklý naprosto z jiné doby, Veveřice byla jak kočka z přehlídkového mola a všichni ve vesnici byli podivně staří až na dívku "Chvilku". Nesmyslů tady bylo dost. Oproti tomu se povedlo kamerové snímání, nesmrtelná hudba mistra Lišky a také herecké výkony byli kvalitní a to zejména atleticky disponovaného Bartošky, který ve filmu pomalu zvládal desetiboj. Když to shrnu, tak tahle pramice nebyla natolik děravá ba ani strouchnivělá, aby se hned po odražení od břehu potopila. A i po letech tenhle film dokáže bavit, ale jít tenkrát v sedmdesátých letech do kina na pouze hodinový film, tak to nevychytali. Mé hodnocení: 60% ()

Reklama

Lupes 

všechny recenze uživatele

Celé trilogii je po právu vyčítána absence syrovosti, uhlazenost a kostýmní či dobové nepřesnosti. V tehdejší době padlo vše za oběť cílové skupince nezletilé mládeže a Bartoškova holá hruď skutečně vzbuzuje rozpaky. Ale dále už jsou jasná pozitiva. Výborná Liškova muzika navozuje tíseň a brání sentimentu, ve druhém dílu trilogie např. skvěle podtrhuje zahánění smrti a dodává mystický význam. Schmidt byl nadějný režisér, kterému Normalizace ubrala svobodnému rozletu, v pojetí detailů podtrhuje jeho práci i velezkušený Macák. V neposlední řadě je dobrá i dějová linka, které notně ublížilo rozdělení na tři díly. Dohromady působí konzistentně a trilogie by se měla promítat po sobě, nebo sestříhat do jednoho celovečerního díla. Souhlasím s tím, že poslední část je pak nejlepší, navzdory neuchopené příležitosti reálného zobrazení pravěké "bitvy" odhaluje syrovost i jiným způsobem. Je to mrazivý chlad v mezilidských vztazích, rodová nevraživost, kmenová nepřátelství, lidská tvrdost. Inu, homo homini lupus. ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Nikdy som nemal rad normalizacnu trilogiu Volani Rodu -Osada Havranu - Na Velike Rece. Vo vtedajsej ceskoslovenskej televizii film presumel a nevyvolal vacsi ohlas. Hraju tu neherci, tudiz herecke vykony su priserne, dejova linia dokonale nudi ..... s takouto normalizacnou vyplachovou tvorbou uz problem mam. 5 % ()

Galerie (4)

Zajímavosti (8)

  • Gábinu Oswaldovou dabuje Jana Andresíková. (M.B)
  • Film podle námětu Eduarda Štorcha získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Linzi roku 1979 prcní cenu dětské poroty. (M.B)
  • Hlavné dekorácie osady pravekých ľudí s chatrčami, urobené z pliev a hliny sa miestnym obyvateľom zapáčili natoľko, že si ich chceli ponechať ako atrakciu pre turistov. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama