Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér Jan Schmidt vytvořil volnou trilogii podle knih Eduarda Štorcha, odehrávající se v pravěku. První část se nazývá "Osada Havranů", prostřední "Na veliké řece", závěrečná "Volání rodu". Protagonisty jsou nerozluční přátelé Sokol a Havranpírko, kteří se střetnou s tajemným vládcem údolí, který je na každém kroku ohrožuje... Pohled je to ovšem tak říkajíc "pro mládež" - romantický, popisný a naivně dobrodružný. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (57)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Příšerné. Příběh to valně nemá, hlavní hrdinové chodí sem a tam, přičemž to, co se musí stát, je jasné od počátku. Hudební kulisa od Zdeňka Lišky ve mně vzbudila panický pocit, že se mi porouchala automatická pračka (klávesy model JZD Slušovice, very sexy). Herecké výkony – běs. Typový výběr – děs. To si pan režisér Schmidt myslí, že by postavičky jako vystřižené ze seriálu My všichni Dachau povinní obstály v době bronzové? Na Spartakiádě možná... Štorchovy knihy mě v konkurenci "Májovek" skutečně obloukem minuly, ale přesto jsem v téhle "prehistorické" trilogii našel pár slušných momentů, ale ani jeden není v tomhle dílu. Všechno působí příšerně vyumělkovaně a násilně... to se vážně nepovedlo. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Na veliké řece nasednete do pramice a Sokol s Havranpírkem vás dovezou až k ryčícímu Divousovi. Ve druhém díle známé trilogie z doby bronzové se to dějově dost zaseklo na jednom místě. Počáteční volba Veveřice mezi ženichy ještě měla něco do sebe, zvláště, když se ze dvou nápadníků stali sokové v lásce. Co moc nenadchnulo bylo, jak děj skomíral a pokračoval k historce o lesním "monstru", kterému je nutné nosit zásoby jídel, aby nezlikvidoval nedalekou vesničku. Divák věděl kdo to řve jak na lesy a tím pádem to bylo jen zbytečně natahované a veskrze legrační, když Divous řval jak tur. Z hlediska časového období a kostýmů to byl docela naivní blábol, protože pokud jste si prohlédli "ohoz" Bartošky s Hradílkem, tak jste si všimli jak například Lutanský byl vyfiklý naprosto z jiné doby, Veveřice byla jak kočka z přehlídkového mola a všichni ve vesnici byli podivně staří až na dívku "Chvilku". Nesmyslů tady bylo dost. Oproti tomu se povedlo kamerové snímání, nesmrtelná hudba mistra Lišky a také herecké výkony byli kvalitní a to zejména atleticky disponovaného Bartošky, který ve filmu pomalu zvládal desetiboj. Když to shrnu, tak tahle pramice nebyla natolik děravá ba ani strouchnivělá, aby se hned po odražení od břehu potopila. A i po letech tenhle film dokáže bavit, ale jít tenkrát v sedmdesátých letech do kina na pouze hodinový film, tak to nevychytali. Mé hodnocení: 60% ()

Reklama

Radyo 

všechny recenze uživatele

Celá tahle pravěká trilogie se docela vydařila, i když je jasné, že je určena především mladším divákům. Když jsem coby nedopělé mládě tyhle filmy hltal, naprosto mě fascinoval "akční hrdina" Jiří Bartoška. Ta fascinace samozřejmě s dospělostí pominula, ale své kouzlo má tento film, ale i zbývající dva ze série až dodnes. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Z vnitročeského pohledu - pro objektivnější názor by patrně byl užitečnější pohled z vnějšku - je štorchovská trilogie výborná. Výčitky nebo nepochopení romantického rázu, určité zastaralosti obrážejí úroveň doby, ve které tyto popularizační prózy vznikaly, i jejich dominantní zaměření na mládež. (Skutečnou kvalitu Štorchova díla odhalí teprve důkladné srovnání s dobovou dobrodružnou a věceckopopulární literaturou vesměs rodokapsové úrovně). Zdánlivě snadné zfilmování právě takovýchto literárních předloh je ve skutečnosti obtížným oříškem. Postavy Sokola a Havranpírka jsou vytvořeny výstižně a ve všech ohledech odpovídají standardům žánru. Tyto filmy kulturního dědictví oživující jinak mrtvé archeologické prameny jsou živé i dnes. A přes veškeré pokroky vědy zřejmě - mluvit mohu jen za svou generaci, pro kterou byly v jejích dětských letech zjevením - živé zůstávají stále i pro ty, kterým byly určeny. Ty mladé a ještě mladší. ()

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Bartoška se vysmál lidské pověrčivosti a "zažehl světlo rozumu", budiž. Že se tak zákonitě musí stát, stejně jako identita "Vládce údolí" je však jasné každému, kdo kdy slyšel nějaký příběh. K čekanému konci se navíc film proplétá estetikou pionýrského tábora hrajícího si na pravěk (jak jsem zmínil v komentáři k prvnímu dílu) a vlastně má i podobnou dramatickou výstavbu jako táborová bojovka. Účastníky by to asi bavilo, ale radovat se z vypárvění pak mohou jen sami mezi sebou. Přiřazení pozbytí lásky za účelem nalezení nové je možná jak ze života, ale určitě ne jak z umění. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (8)

  • Při sjíždění peřejí zastupovali Bartošku a Hradílka dabléři. Peřeje jsou u Špindlerova mlýna. (M.B)
  • Hlavné dekorácie osady pravekých ľudí s chatrčami, urobené z pliev a hliny sa miestnym obyvateľom zapáčili natoľko, že si ich chceli ponechať ako atrakciu pre turistov. (Raccoon.city)
  • Film podle námětu Eduarda Štorcha získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Linzi roku 1979 prcní cenu dětské poroty. (M.B)

Reklama

Reklama