Po zavírací době

Upřímně řečeno, do vylepování cedulí "mrtvý člověk", mi to připadalo, neříkám, že jako všední a běžný, ale tak nějak povědomý, protože pošahaných krav jsou všude čtyři prdele a bizarní situace a náhody jsou mojí (ne vždy vítanou) doménou, pro ty, které šokovala už první třetina filmu mám jen slova lítosti a na náhrobek nápis "unuděn k smrti." Pravdou je, že v okamžiku, kdy se šílený shody náhod a Scorseseho imaginace rozjely na plno, nezbývalo mi nic jinýho, než litovat hlavního hrdinu. Na druhou stranu jak jinak zocelit neduživýho ajťáka, ne? Příběh jak ze snu (ze zlýho), kdy nejste pány svého vědomí a mozek s vámi soutěží o první místo v GP docenta Chocholouška, a kdy se člověk chce už, doprdelepráce, probudit. Dost mi to připomínalo Stoneovo U-Turn a Pennovo anabázi. Prostě jedna probdělá noc daleko od své postele, klasicky bez prachů, ale za to s proviněním, že možná můžu za smrt jedný labilní děvy, která namísto polykání mé DNA sežrala kýbl prášků pro extra spánek, šílenej taxíkář (celkem normál) a Calverovo po krvi prahnoucí banda se zmrzlinářským autem zabijákem a další nezapomenutelný, maximálně absurdní zážitky a propletený příběhy, který k takovýmu filmu patří a dodávají mu na atmosféře, ne jak v Haggisovo snímku Crash, kde všechno naopak zazdívají. Jednoduše super pokoukání z doby, kdy jsem ještě nevěděl, že nějakej Scorsese existuje, a proto mi tak dlouho trvalo, než jsem zase název z mé plešatějící lebky po letech vyhrabal. Užil jsem si to jak před léty. (02.04.2012)

Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. (10.08.2013)

Náhodné seznámení se s krásnou dívkou, spontánní večerní schůzka, pohoda nočního New Yorku a přesto se z této noci vyklube hotová noční můra. Souhra nešťastných náhod dává vzniknout perfektnímu spletenci navzájem propojených událostí, které do hlavního hrdiny zatnou drápy a už ho nepustí. Všudypřítomné absurdity připomínají to nejlepší z tvorby bratrů Coenů, nicméně Scorsese preferuje větší lehkost a nadsázku. Výsledkem je vskutku vynikající, origiální a tedy velice zábavný film, který si ještě někdy rád užiju znova a dost možná zvýším hodnocení... 8/10 (22.03.2014)

Tak tu som teda nepríjemne narazil, hotová studená sprcha, ktorú som od tohto režiséra veru nečakal. Absolútne nezáživné, nudné a banálne. V príbehu úradníčka Paula skrátka nie je nič, čo by nejak výraznejšie nadchlo. No tak mal trocha smoly, a? Naviac niektoré situácie na mňa pôsobili umelo a akosi priškrtene, čo ma po čase začalo trochu iritovať. Jediné na čo sa tu dá ako-tak upnúť je výborná osemdesiatková atmosféra a mladučká R. Arquette (škoda, že tu nemala väčší priestor). Podpriemer. 40/100 (14.11.2017)

Docela zvláštní Scorseseho snímek. Ani bych to nenazval komedií. Kolik může mít člověk smůly za jeden večer? Našemu hrdinovi se totiž lepí celou dobu na paty. Vše začne jedním nedorozuměním, a pak už to jde ráz na ráz. Všechny tyto smolné okamžiky se nakonec promění v boj o holý život. Paul potká během filmu mnoho lidí a dostane se do spousty zvláštních situací. Z hereckého hlediska tu nehraje nikdo moc známý. "Já jsem to neudělal!" (17.11.2019)