The Last Temptation of Christ
Posledné pokušenie Krista
The Last Temptation of Christ
Režie:
Martin ScorseseScénář:
Paul SchraderKamera:
Michael BallhausHudba:
Peter GabrielHrají:
Willem Dafoe, Harvey Keitel, Verna Bloom, Barbara Hershey, Roberts Blossom, Gary Basaraba, Barry Miller, Paul Greco, Irvin Kershner, Victor Argo, John Lurie (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Odhalte, duševní rozpolcení doprovázející Ježíše Krista na jeho cestě při hledání životního poslání. Příběh zachycuje situace, kdy čelí stejným pokušením jako obyčejný člověk. Pochybuje o sobě samém a vzpírá se úkolu, k němuž byl předurčen Bohem. Film natočený podle románu Nikose Kazantzakise je provokujícím, zároveň však působivým a obohacujícím dílem. (Magic Box)
(více)Recenze (443)
Zajimave alternativni zpracovani zivota Jezise Krista podle knihy Nikose Kazantzakise, ktery vsak krestanum muze jit velmi proti srsti kvuli kontroverznimu obsahu, ktery je v rozporu s Bibli. ()
Willem Dafoe výbornej, ale v tý hloubce filmu, o který sem se tu v komentářích dočetl, sem se nehorázně topil. ()
...aneb Evanjelium podľa Martina. Je len málo filmov, ktoré mi sprostredkujú niečo ako transcendentálny zážitok. Scorsese skrotil teatrálnosť Dafoa, vznikol najUveriteľnejší Ježiš filmového plátna, Ježiš, pri ktorom som dokonca počúvala, čo hovorí (!!!) a jeho myšlienky nejaký ten čas miesila v hlave. Z výkonov cítiť silný osobný vklad všetkých zúčastnených (viac priestoru pre Davida Bowie, plís!) vedený taktovkou geniálnej (to slovo je namieste), skutočne GENIÁLNEJ réžie majstra s jasnou víziou toho, čo chce sprostredkovať a ako... Nadčasové myšlienkou aj filmovým majstrovstvom... ()
"jsem rád, že jsem tě potkal, protože ted na tebe můžu zapomenut".. no, myslím, že já nezapomenu, protože tenhle film má něco do sebe, a to i přes neúnosnou stopáž, ve které se najde slušná porce prostoru pro sžírající nudu a to i v podobě zázraků - zkrátka pro mě až příliš dlouhá příprava půdy pro závěrečnou pětinu filmu, která je skutečně dobrá a to jak formou tak obsahem, nicméně po cestě k ní si oba faktory vyberou spoustu přestávek na selhání.. stejně jako ježíš.. ale koneckonců je to taky jenom obyčejnej chybující člověk, jehož největší chybou je stále to, že nám potom všem ještě nosí dárky ()
Scorseseho je na ty mafiánské historky fakt škoda. Jeho/Kazantzakisův/Dafoeův Ježíš nejen božsky trpící a zázraky konající, ale taky lidsky (po)chybující, ubližující, hledající, frajeřící a z pravé cesty scházející je pro mě neznaboha jeden z mála Ježíšů, kteří mě doopravdy zajímají, a asi jediný, v jehož dvojjedinou podstatu by mi možná mohlo být (vždycky na dvě a tři čtvrtě hodiny je) dáno uvěřit; Gabrielova hudba (plus celé zvukové pojetí) a Ballhausova kamera jsou mi u toho těmi nejlepšími průvodci. (Takhle osobně zásadní film by si od jednoho určitě zasloužil nějaká větší slova, jenže ona jaksi nejsou po ruce.) ()
Raspberry Award (Maliny) : 1989 : NOMINÁCIE (1) : Najhorší herec VR - Harvey Keitel. ()
Nebýt posledních osmi minut, dám dvě. Ani ne tak zdlouhavé, pseudo filozofické i teologické. S některými prvky i souhlasím a považuji je za možné. Na druhou stranu, nevím jak kniha, ale Scorsese nevytvořil dobu v které měl Kristus kázat. Celé je to okleštěné od spirituality a mysterie (oba pojmy pojímám v původním slova smyslu, ne v zkomoleninách) duchovního světa (, který nemusí být nutně církevní). ()
Přiznám se, že mi tenhle film příliš nesednul. Čekala jsem od takového silného námětu asi víc. Je možné, že by mi nevyhovovala už samotná předloha, přestože vylíčení Ježíše jako obyčejného a pochybujícího člověka je velmi zajímavé a možná i důležité. Ale nezaujalo mě ani filmové zpracování. Myslím, že se až příliš vymklo jakékoliv spiritualitě. Scény, kdy se o to režie pokouší považuju spíš za slabší. Samozřejmě trýznivé scény ukřižování a veškerého Kristova utrpení cítícího člověka zasáhnou, také nelze jinak než obdivovat herecký výkon Willema Dafoe, ovšem film jako celek pro mne osobně neměl hlubší význam. ()
Líbí se mi každej pokus o kritický a inteligentní zamyšlení se nad tim, co Ježíš moh prožívat a jaký to pro něj mohlo bejt - jsem rád za cokoliv, co tadyto zdánlivě nedotknutelný, staletíma církevní cenzury tabuizovaný a dogmatizovaný téma stáhne z výsostnejch výšin vitráží a chrámovejch oltářů zpátky na zem, bez pozlátka a patosu mezi lidi, nás, obyčejnej, sprostej plebs - tam, kde to původně začalo a kde to taky (nebejt všech těch historickejch ideologickejch znásilnění) vždycky mělo zůstat. Jako obrovsky podnětnej film plnej zajímavejch myšlenek teda nemůžu Poslední pokušení nebrat, ale upřímně řešeno mě víc zasáhl a víc toho ve mě posunul už Jesus Christ Superstar (obzvlášť jeho živý londýnský provední k 40. výročí uvedení muzikálu, s Minchinem a Mel C, ze kterýho na mě to zoufalý a nervydrásající míjení se Jeíže s Jidášem působilo ještě silnějc) - i když dost možná proto, že jsem se k němu jednoduše dostal dřív. JCS je z perpsektivy Jidášovy, LToC z Ježíšovy; v JCS o svym božství Ježíš nepochybuje, jen by se tomu údělu nejradši vyhnul, v LToC si Ježíš neni jistej, kym je a co se po něm chce; v JCS má Ježíš s Jidášem problém hlavně komunikační - prostě se nechápou, v LToC jde o nesoulad mnohem zásadnější - Jidáš mu místama ani nevěří (ale jak by moh, když sobě nevěřil ani sám JC); v JCS visí hlavní otazník nad tim, jestli mělo Ježíšovo "vydání se napospas" nějakej smysl, v LToS visí hlavní otazník nad tim, jestli vůbec je nebo není Mesiášem. Tomu, že se na to každej film dívá trochu jinak, teda rozumim, jen na mě aktuálnějc a konzistentnějc (nebo uchopitelnějc) působí líčení JCS, LToS na mě funguje spíš jako filozofický zpochybnění celýho toho božskýho údělu a podstaty božství - v porovnání s JCS víc na "akademický" než "lidský" úrovni. Obrovsky se mi film ale líbil řemeslně - přesvědčivý dobový prostředí bez kulisový nebo kostymérský pachutě, špína za nehtama (patřičně kromě vyšampónovanejch farizejů), Poslední večeře byla jak zhmotněnej da Vinci; neotesaný a nesourodě humpolácký kříže; špinavý oblečení; rozervanej Dafoe; interakce Ježíše s Jidášem ("Takže nejsi Mesiáš! Pokud jsi Mesiáš, proč musíš zemřít?"), a s otevřenou pusou jsem koukal i na celkem příhodnej vývoj Lazarova osudu. Poslední pokušení se mi do hlavy zvrtalo hezky a pořád mě to nutí o tom přemejšlet... ale krvavou brázdu to ve mně upřímně řečeno nenechalo. "Myslíte si, že jste něco speciálního? Bůh není Izraelita!" ()
Když se u nich chlapi poperou, tak jenom holí anebo sekerou... Jak to ten Ježíš jenom sakra dělal, že mu ten lev s hadem odpovídali... Připadám si občas při konverzaci s naším fikusem lehce trapně, když veškerá tíha udržení smysluplného dialogu na úrovni spočívá pouze na mně... ()
Esence lidskosti. Ježíš zde není popisován jen jako potomek boží se vší svou neomylností a dokonalostí, nejde ani o jeho interpretaci ostatními jak je tomu v Bibli... Snaží se o jiný pohled, o pohled na samu lidskou podstatu této osobnosti. Jaký Ježíš asi mohl být? Co si opravdu myslel, prožíval? Jakými pochybnostmi procházel, jakými vnitřními boji... Krásný a hluboký snímek, ukazující nám jednu z nejdůležitějších postav lidských dějin z trochu jiného, "uvěřitelnějšího" a lidštějšího úhlu pohledu. ()
Aboslutní špička! Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších filmů s tématikou nového zákona. Viníkající hudba, kterou skompnoval Peter Gabriel dokonale podtrhuje sugetsivní dílo jednoho z nejlepších režisérů všech dob. 10/10 ()
Ty ma prostoto! ()
- You're sure it's God? You're sure it's not the devil? - I'm not sure. I'm not sure of anything. - lf it's the devil, the devil can be cast out. - But what if it's God? You can't cast out God, can you? ()
Scorsese vždycky uměl s divákem zatřást jako se shakerem a vypumpovat z něj emoce všemi prostředky. Tahle sugestivní vize je ovšem něco jiného. Scorseseho Ježíš je slabý (zkrátka normální) člověk, neustále pochybující o svém místě ve světě (a v dějinách). Jednotlivá pokoušení začínají na nižších stupních, aby dosáhly až k vrcholu -- k pokušení poslednímu, které je zároveň to nejsilnější. A taky to, které prozradí, že jediná správná cesta byla ta, která byla již od začátku nastolena ... ()
Velmi poctivé zpracování náboženského tématu o Kristovi. Willem Dafoe podal opravdu úctihodný výkon a já mu toho Ježíše i věřil. Opravdu pěkné. ()
No... nějak vůbec nevím, co napsat. Abych to uvedl na pravou míru, film byl naprosto úžasný. Tolik zajímavých myšlenek v jednom filmu najdete opravdu zřídka. Proto nevím co napsat, protože z toho všeho mám ještě moc rozbouřenou hlavu. Ale to je přesně to, co od takového filmu očekávám - nové podněty k přemýšlení. Jako bonus mi byl nadělen navíc skvělý soundtrack, uhrančivé herecké výkony, spojené s výbornou kamerou. Takže pokud se o tuto problematiku trochu zajímáte a nebojíte se trochu otevřít hlavu novým možnostem, je film přesně pro vás ()
Zaujímavé dielo, ako veriaceho človeka (nie fanaticky musím podotknúť) ma naopak posilnilo. ()
Poslední pokušení Krista je film, jehož pokušení vidět ho, jsem dlouho odolával. Jakožto křesťan jsem si říkal, že takovýto rouhačský snímek budu muset obejít obloukem. K mému velkému překvapení zde však zase nic tak rouhačského nebylo. Jedná se pouze o odlišný úhel pohledu na osobu Ježíše Krista, prakticky v ničem si neprotiřečí s Biblí. Sama Bible totiž tvrdí, že Bůh v podobě Ježíše Krista sestopil na svět v těle člověka, což znamená, že podstupoval vše, co všichni obyčejní lidé. Cítil bolest, cítil radost, hněv i strach, lásku. Měl potřebu jíst, spát, pít a pociťoval i ostatní lidské potřeby. Jedinou výjimkou bylo pouze to, že veškerým pokušením, které přicházely nepodléhal, ale zdárně je přemáhal, což ho vždy více posílo na cestě za splněním Boží vůle. Tento film ukazuje Ježíe jako muže, který bojuje všemi svými silami, aby nepodlehl pokušení (ať už v podobě ďábla, ženy, touhy po obyčejném životě). Z Bible víme, že Ježíš byl pokoušen ďáblem na poušti, odolával pokušení při modlitbě v Getsemane (chtěl, aby ho Bůh zbavil jeho úděl, ale zároveň řekl, aby se stala Boží vůle) a pokušení se nevyhnul ani v posledních hodinách na kříži. Proto zde vidím prostor pro filosofické směřování tohoto filmu. Gradace nastává pak v okamžiku, kdy Ježíš na kříži vysloví větu: "Bože můj, proč jsi mně opustil?!". Následnu snová pasáž, kdy se Ježíš ocitá v běžném životě s manželkou a dětmi, vyhnuvší se svému povolání, setkává se s apoštolem Pavlem a jeho život končí během hořícího Říma za císaře Nera. Zde jsem byl opravdu pohoršen, jak se říká, naštěstí se však vše v poslední minutě uvedlo na pravou míru. Ježíše opět vidíme na kříži a větou "Dokonáno jest!", pečetí svůj osud a povolání. Tato vsuvka mě mírně řečeno namíchla, paradoxně na druhou stranu by se film nemohl jmenovat tak, jak se jmenuje, kdyby zde tato scéna chyběla. Stručně shrnuto: objevují se zde jisté pasáže, se kterými jako křesťan souhlasit nemůžu, ovšem většina dialogů je tak zajímavá a pozoruhodná, že tyto pasáže předčí. Pro mě osobně nejvíce povzbuzující je scéna pokušení na poušti, kdy Ježíš sedí v kruhu a odolává svodům. ()
Související novinky
Martin Scorsese a další pokušení Krista?
Uznávaný režisér Martin Scorsese v předešlých dnech oslavil poměrně silný úspěch na festivalu v Cannes se svým nejnovějším snímkem Killers of the Flower Moon. 206 minut dlouhé epické dílo o tajemných… (více)
Zemřel zpěvák a herec David Bowie
Nikola Tesla z Dokonalého triku, Pilát Pontský z Posledního pokušení Krista nebo Thomas Jerome Newton z Muže, který spadl na Zemi. Včera nás v 69 letech opustil legendární zpěvák David Bowie a… (více)
Náboženství je opium lidstva
Každý z nás tento výrok Karla Marxe označovaný za bolševický fanatický atheismus alespoň jednou slyšel. Časy se mění, výroky zůstávají, opium miluje stále více lidí a South Park budou cenzurovat. Ano… (více)
Ze všeho nejdřív jsem četl Kazantzakisovy Řecké pašije (které česká překladatelka z nějakého nevysvětlitelného důvodu přejmenovala na Kristus znovu ukřižovaný). Ač s jejich myšlenkami z velké části nesouhlasím, je to skvělá kniha, ovšem četl jsem ji měsíc, což je u mně tak desetinásobek obvyklého času. I proto jsem se s dalším Kazantzakisem rozhodl seznámit ve filmové podobě, zrovna tady velmi slavné (a kupodivu plným právem). Po deseti minutách filmu jsem usoudil, že se v tom bez knihy ztratím (po shlédnutí filmu si nemyslím, že by to tak bylo, ale na tom nezáleží), a knihu jsem si přečetl. Platí o ní totéž, co o Řeckých pašijích, ale pak jsem asi dva měsíce nesebral odvahu se podívat na film. Dnes k tomu tedy konečně došlo a ukázalo se, že nebylo čeho se bát. Scorsese pojal dosti komplikovanou předlohu nesmírně svěže, film rozhodně není nudný, agitkovitý ani nějak přetížený filosofií. ||| O filmu asi polovina lidí tvrdí, že je obrátil na křesťanskou víru nebo je aspoň dovedl k jejímu respektování, druhá polovina ho odsuzuje coby kacířský, rouhavý a nemravný (a to z velké části jen kvůli zdejšímu zobrazení Máří Magdaleny, jejíž postavu je velice jednoduché nepochopit, a se kterou to Scorsese ohledně míry zobrazení erotiky v nábožensky laděném filmu trošku přehnal - a to i dost neúměrně vůči poměrně zdrženlivé Kazantzakisově předloze). ||| Ve filmu se mísí řecká, evropská i moderní tradice zobrazování biblických příběhů s téměř rouhavě originálním pojetím Krista samotného, zdůrazňujícím jeho lidství. To je pochopitelně proti mysli církvi - přestože film je spíš prokřesťanský než protikřesťanský, ovšem ne zcela v té podobě, v jaké křesťanství nabízí církev. Myslím, že v době s čím dál větším procentem lidí, kteří se prohlašují za ateisty (většinou aniž by znali význam tohoto slova), je jedna z hlavních myšlenek (nebo spíš ponaučení vyplývajících z) tohoto filmu, totiž že je velký rozdíl mezi církví a náboženstvím a mezi křesťanstvím a křesťanskými církvemi, velmi důležitá (viz scéna, kdy Kristus potkává Pavla z Tarsu). ||| Ve filmu není Ježíš tesař, ale křížař, výrobce křížů, na kterých jsou ukřižováváni židovští povstalci. Bojuje sám se sebou, pokládá své vize za nežádoucí a snaží se jim bránit. Nechce být Mesiášem. Zato Jidáš je skutečný idealista, židovský vlastenec, snaží se vyhnat Římany z Judeje a tomuto cíli podřizuje vše. Magdalena je děvka, která se snaží najít, ehm...duchovní rozkoš prostřednictvím té fyzické a je ochotna pro to obětovat sebe i ostatní. To je výchozí situace a zbytek děje se nedá popsat, aniž bych neopakoval celý scénář. ||| Technicky je film provedený až na některé trochu příliš divadelní pasáže a samostatně možná skvělou, ale nehodící se hudbu výtečně a nelze mu moc co vytýkat. Mnoho mrazivých pasáží (ukřižování rebela, který na kříži odříkává žalm, Křtitelovo kázání a následný Kristův křest, vyhnání penězoměnců a scény v chrámu vůbec, poslední večeře) i biblických motivů, které nemohly být ve filmu vystiženy lépe (kdo z vás je bez viny?), jiné jsou trochu příliš moderně pojaté (kázání na hoře), některé jsou kupodivu docela vtipné, ale zcela ve shodě s biblí i Kazantzakisovým románem (proměna vody ve víno), nádherné scenérie (natáčelo se v Maroku). Jediná scéna, jediný obraz ovšem není zbytečný nebo nesmyslný, konec je možná na první pohled trochu zvláštní, ale logicky z děje vyplývá (mimochodem, v Kazantzakisově knize je to trošku jinak a ještě o něco logičtěji). Herecké výkony mně (s výjimkou perfektního Harveyho Keitela v nesmírně obtížné roli Jidáše, který není ani kladnou, ani zápornou postavou a ve filmu vlastně z vlastní vůle jedná proti svému vlastnímu přesvědčení) nějak nenadchly (Dafoe byl takový příliš sebejistý, nedokázal vystihnout Ježíšovu nejistotu a pochybnosti, Pilát byl zcela příšerný), ale tak tomu u artových filmů, kde je doslovný význam silně podřízen tomu symbolickému, bývá a není na tom nic špatného. And I'm going to baptize everybody... with fire! () (méně) (více)