Matky

Film Matky měl zřejmě působit pozitivně (v souladu s titulní písničkou s textem „i přes všechny zmatky budem hrdý matky“), leč výsledný dojem z něj je spíš opačný – jeho hlavním poselstvím (dost možná nezamýšleným) se totiž zdá být to, že pořízení dítěte vám zničí život a přinese strašnou spoustu těžkostí a jen minimum radosti (tak jako hlavním hrdinkám), takže byste si ideálně žádné pořizovat neměli. Snímek sice konstantně přeskakuje mezi čtveřicí příběhů diametrálně rozdílných žen, které jsou nejlepšími kamarádkami, přestože spolu nemají prakticky nic společného, ale pořádný děj mu stejně chybí. Na začátku jsou sice nastoleny nějaké situace, avšak ty se nadále nijak nerozvíjejí - všechny čtyři hlavní hrdinky se totiž přibližně hodinu pouze repetitivně plácají ve vlastní bezradnosti a až úplně v závěru dojde skokově k sérii několika šťastných okamžiků, které mají naoko ty jejich problémy zaplácnout (avšak ve skutečnosti je nevyřeší). Kvůli neustálému lavírování mezi veselou komedií s depresivními podtóny (nepříliš vtipnou) a posmutnělým dramatem s komediálním nadhledem je nejasné i to, co by měl divák k hlavním hrdinkám vlastně cítit. V některých situacích by se jim měl zřejmě smát, jindy by mu jich mělo být líto (leckdy třeba i ze scény na scénu), leč souznět s nimi stejně moc nedokáže, protože se mnohdy chovají jako nány. Jediné téma, o němž film vypovídá konzistentně, je neschopnost životních partnerů komunikovat mezi sebou, neb právě nedostatek vzájemné komunikace je zdrojem naprosté většiny jejich konfliktů a problémů. (27.06.2021)

Moc bych přál divákům povedenou českou komedii ze (současného) života, ale opravdu nedokážu moc pochopit, že by mohla někoho skutečně rozveselit tahle téměř koncentrovaná deprese, která rodičovství na příkladu čtyř mladých matek a jejich partnerů líčí div ne jako to nejhorší, co vás může v běžném životě potkat. Samozřejmě, že mít/vychovávat dítě/děti není vždy ani zdaleka jen radost a zábava, tenhle film ale budí zatraceně silný dojem, že jeho tvůrci chtějí každého od pořízení si dítěte co nejvíce odradit. Předpokládám, že jejich záměr byl v podstatě opačný, v tom případě se jim ale tahle herecky hvězdně obsazená "komedie" tak úplně nepovedla. 40 % (25.06.2021)

Co mi vadilo fakt hodně, to byl zvuk. V průběhu promítání jsem s ním musel hýbat snad desetkrát. Chvíli jsem to měl potichu, chvíli to burácelo a takhle pořád dokola. Co se týče obsahu, na poměry českých romantických komedií je to celkem intelektuálština- to je kompliment. Řeší se tu relativně závažný problémy (workoholismus, vzájemná partnerská neúcta, finanční těžkosti…), určitá mentální výbava je potřeba i k pochopení některých vtipů. To propojení Sexu ve městě s Kenem Loachem není úplně nejšťastnější, nesmlsnou si na tom příznivci ani jednoho z těch dvou nesmiřitelných táborů. Mně osobně ale vadila jiná věc, a sice obsazení. Ne že by to nebyla prakticky bezvýhradně současná 1. herecká liga, ale měli to být rodiče novorozenců a batolat. V době natáčení jim přitom bylo 54 a 40, 37 a 38, 40 a 37 a 36 a 32. Z extrémů tak tenhle film dělá běžnou normu. Tenhle trend je zrádnej, výchova dětí by se musela obejít bez prarodičů. Přimlouvám se za filmy, kde se lidem připomene, že děti zvládnou i dvacátníci. (24.10.2021)

Z Matek mám smíšené pocity. Při čtení propagačního textu jsem čekal totální teror v duchu amerických Matek Na Tahu, ale nakonec jsem dostal nečekaně kvalitní herecké výkony a zápletky, které by vydaly když už ne na samostatné filmy, tak na slušné televizní "hodina a něco" kousky jako byly kdysi Soukromé Pasti nebo Nevinné Lži. Bohužel výsledek je typicky česky neuspořádaný a nerozhodný, pokud jde o cílovou skupinu i žánr, který chce reprezentovat. Takže tu máte nabito na drsné rodinné drama v hlavních rolích s despotickou Zuzanou Mauréry, Viktorem Preissem, Štěpánem Benonim a (Gabriela Marcinková promine) dokonalým klonem Anny Friel, ale dostanete z něj jen útržky, prokládané až úplně dada scénami (jako je ta z těhotenského plavání), a celé to skončí zcela od reality odtrženým rozuzlením, aby divák nebyl příliš obtěžován, a protože už musíme skončit. Stejně tak i jinak předvídatelná linka "žena superúspěšného podnikatele ve zlaté kleci" vygraduje ke scéně, ve které musíte aplaudovat jak Petře Hřebíčkové, tak Jiřímu Langmajerovi (BTW tihle dva už se spolu velmi slušně předvedli ve zmíněných Nevinných Lžích), ale i tady se dočkáte úplného WTF závěru, protože "to přeci je vztahová komedie", ehm. V rámci udržitelného rozsahu komentáře drze odignoruju příběh Sandry Novákové (BTW Ondřej Pavelka a Alena Mihulová taky v téhle záležitosti hrají jak z jiného světa), a přejdu k příběhu "vypravěčky", instaakdovícovšechnoještěgramerky Hany Vagnerové, která je tu hlavním držákem "prstu na tepu doby". Její scény s - mimochodem k mému fotříkovskému potěšení slušně zfotříkovatělým:) - Jakubem Prachařem jsou taky "každý pes jiná ves" a jde o story zcela předvídatelnou. Sice složenou ze spolehlivých a nutno říct dobře natočených humorů, ale s opět naprosto nejednoznačnou až zmatenou katarzí, která ale podle poslední věty celého filmu zase jako by žádnou katarzí být neměla. Prostě WTF? Proč proboha? Tohle mohla být opravdu kvalitní, řekl bych klidně i generační záležitost (nebo jich mohlo být i několik), ale tvůrčí tým to strašlivě zbodal tím, jak se chtěl zavděčit všem, a hlavně netlačit nikde moc na pilu. Kdo zná moje komentáře, ví, že dokážu být pěkně jízlivý - tady ale říkám jen, že mě výsledek upřímně mrzí. Nedokážu se donutit dát míň jak 60%, protože Matky jsou kvalitní i po stránce řemeslné, ale je neskutečná škoda, že (filmový) debutant Vojtěch Moravec neprojevil na režisérské stoličce víc odvahy. (17.10.2021)

Nejhorší na tom je, že podobný věci bezostyšně režiruje chlap. Scénář za mínus deset. Čtyři hezký ženský , pár životních mouder, super hudba, ale film nefunguje, protože je cílová skupina někdo jiný. Ke vztahovým věcem mám asi jen jednu výhradu (jinak jsou odpozorované moc dobře, focení u jídla, odpírání sexu, rychlovka s bývalým), a to je zmoudření Langmajerovy postavy. Tohle totiž v životě takhle není, chlap v téhle fázi pracovně rodinného vztahu se už zpátky nevrátí, a viděli a zažili jsme to mockrát. Elizaveta jako sociální pracovnice, Viktor jako úžasný děděček, jeho stará jako čarodejnice na ntou. A ňadro Hanky Vagnerové. (13.08.2022)