Víly z Inisherinu

Tady už to McDonagh se svou zálibou v hledání absolutního absurdna přepísknul. Skoro dvě hodiny žabomyších válek dvou exotů jdou za hranu únosnosti. Naštěstí se může opřít o kouzelnou krajinu irského ostrova, skvělé herecké výkony hlavní čtveřice a uvěřitelnou dobovou atmosféru. (01.04.2023)

Colin ve vrcholné formě, doufám, že toho Oscara dostane. Ale k filmu samotnému, ačkoliv jsem si sledování velmi užila, tak mám zároveň dojem, že ho nějak podvědomě odmítám? Je to příliš bleak na to, abych na konci prožila nějakou katarzi. It's all fun and games, ale bez vyvrcholení. (29.01.2023)

Jak moc už je zle, když se s vámi nebaví ani vesnický idiot..? McDonaghův smaragdový kámen broušený laskavostí, malicherností a smutkem. Tři pánové pod keltským křížem dle očekávání výborní, překvapením je, jak se jim minimálně vyrovnala Kerry Condon. Dávám pět ustřihnutých prstů, které mi postupně zaklepaly na dveře skepse, že se už netočí filmy s velkým srdcem a velkým F.. (21.12.2022)

Pádraic a Colm jsou muži, kteří rozhodně drží své slovo. A i přesto, že je Inisherin dechberoucí a místy slovní přestřelka mezi jeho obyvateli sedne tak, že má člověk pocit, že sleduje něco mimořádného, to ale jako celek působí lehce tupě. Nějaká ostřejší tečka by tomu slušela víc. (18.03.2023)

Víly smrti z Inisherinu začínají jako taškařice o nafouknutém egu, ale přerostou v jinotajný příběh o laskavosti a marnivosti. Farrell s Gleesonen pod vedením Martina McDonagha znovu excelují. Špičkové dialogy, pátrání po důvodu toho všeho a velmi pomalu eskalující konflikt pohltí a až na drobnou pomalejší pasáž v polovině jde o excelentní práci. Burwellova minimalistická hudba krásně pasuje. Prostě už tě nemám rád. (17.12.2022)

Syrově něžný, úsporně přímý dramatický opus o laskavosti a osamělosti, o místě člověka mezi druhými, ať už na zapomenutém ostrově anebo v lidských dějinách, a odpovědnosti vůči nim. Doporučila bych pustit si v páru s filmem Ryanova dcera (1970), neboť z mnoha důvodů jsou to pandány a je bez pochyb, že Martin McDonagh o Davidu Leanovi jako svém mistrovském generačním předchůdci moc dobře ví a svébytně navazuje i na jeho filmařský a filosofický odkaz. *~ (23.12.2022)

Ostrovy kolem VB skrývají zajímavé příběhy. V literatuře mají dlouhou tradici, stejně tak ve filmu. Například Hitchcockův The Manxman podle H. Caina se odehrával na ostrově Man v irském moři, Banshees jsou situované na ten nejmenší z aranských ostrovů (tak jako Man of Aran). Události se odehrávají v roce 1923, politika je kdesi v dálce, klíčovou roli hrají frustrace, samota, odloučení, neporozumění. Rozhodně bych se nebála srovnání s posledními filmy Roberta Eggerse. #čsfdprojekce (28.01.2023)

Předchozí režisérův počin, Three Billboards Outside Ebbing, Missouri, řadím mezi jeden z nejlepších filmů desetiletí, viděl jsem jej několikrát a pořád jej hrozně žeru. Proto jsem od McDonagha po další pauze čekal velké věci, leč tématicky mě to příliš nelákalo od začátku. Nijak extra totiž nemusím Bruggy a i když samozřejmě hlavní hereckou dvojku mám rád, Harrelsona a Sama Rockwella mám radši. Plně chápu a rozumím, co chtěl režisér natočit a jakou proto zvolil formu, jak komorního příběhu se ujal a samozřejmě precizně ve svém stylu. Mě to však nestrhlo a po hodině už vyloženě nebavilo a nedovedu si představit, že by se to mohlo změnit po druhém zhlédnutí kvůli tématu samotnému. Oceněním bych se však nedivil a nebránil, herecky je to bez chyby. (20.12.2022)

Tak to máme na střídačku. Zatímco V Bruggách jsem opěvoval, Sedm psychopatů mě docela dost minulo, abych byl následně unešený z originálního příběhu pojednávajícím o Třech billboardech kousek za Ebbingem. A teď zase sešup dolů. Ostatně i v jednom zapadákově Frances McDormand vyřešila problém (ale tehdy problémem opravdu byl) svérázným způsobem, který zařídil pestré události následujících dní. Bylo to vyzrálé, vypointované, výtečně zahrané. Víly z Inisherinu splňují bohužel asi jen to poslední. Režisér a scénárista Martin McDonagh znovu oslovil osvědčené duo Colin Farrell a Brendan Gleeson, poslal je na zapadlý irský ostrov a vymyslel komorní příběh o rozpadu jednoho letitého přátelství. První desítky minut jsou moc fajn. Pár let po první světové válce, větrné Irsko, kamenité cesty, které vedou k pintě piva, u kterého se scházejí lidé, kteří se znají celý život. Málomluvný a přemýšlivý milovník hudby a umění vůbec i ukecaný a dobrosrdečný prosťáček, který si kromě sestry rozumí i se svým domácím mazlíčkem – oslicí. První druhému naznačí, že čas plyne zatraceně rychle a on nehodlá zbytek života strávit u prostých řečí nad sklenkou whisky. Kamarád mu přitom nic neudělal, nijak se ho nedotkl. Prostě to tak cítí. A to tak silně, že klidně přistoupí k sebemrzačení (přitom právě díky prstům vůbec může tvořit). Komické i smutné. A divácky nejméně vděčný McDonaghův film. Kdo neuteče, ten se zblázní. Dialogy jsou solidně zapracované do (nepříliš dějového) příběhu, ale ten se začne sypat. Beznaděj, zoufalství, pýcha a činy, které nelze vzít zpátky. Zraněné ego si představuju jinak. Že jde o tvrdohlavé Iry, mě těžko uspokojí. Otázky podobenství, že na pevnině probíhá občanská válka a oni stejně absurdními boji na izolovaném ostrově ničí sami sebe, mě také neuspokojují. Hloubce činů obou hrdinů jsem prostě nevěřil, jejich kroky byly až příliš svérázné a divné. I vedlejší postavy nakonec neuspokojí: jedna zmizí na pevninu, ale ač sečtělá, divák si k ní nevytvoří hlubší vztah, další zemře, ale ve výsledku je to to samé. A klání o největšího idiota na ostrově nakonec nemá vítěze. (30.12.2022)

Perfektní zachycení takového toho podivného lidského počínání, kdy člověk dělá něco, co okolí vůbec nechápe, ale jemu to v tu chvíli dává dokonalý smysl. Martinu Donaghovi stačil zase jeden celovečerní film s vypiplaným scénářem a senzačními herci, aby řekl něco, co se jiným nepodaří. A ačkoliv tu není žádný tak silný moment, jaký předvedl třeba Sam Rockwell ve Třech billboardech, je to skvělá podívaná, o které se dá dlouho poté přemýšlet - ne ale proto, aby ji člověk pochopil, ale proto, že o ní prostě přemýšlet chce. (13.02.2023)

Ak práve v Írsku nešarapatil zemiakový hladomor, isto iste tam šarapatilo chronicky zlé počasie, alkoholizmus a dlhá chvíľa. Izolovaný ostrovček na západ od pobrežia vyprodukoval mnoho osamelých a nešťastných ľudí. Dvaja hlavní hrdinovia mi sympatickí každopádne neboli, zato Siobhán a Dominic si získali moje srdce (a áno, aj miniatúrna oslica Jenny). Niektoré scény (napr. prvá spoveď kňazovi) vo mne vyvolali nekontrolovateľné výbuchy smiechu, nižšie ako plné hodnotenie tu neprichádza do úvahy. (15.12.2022)

Zaujímavý film, ktorý stojí hlavne na hereckých výkonoch, no poteší i krásne prostredie Írskeho pobrežia. Zaujal ma hlavne príbeh o priateľstve, ktoré sa behom jedného dňa zrazu rozpadne. Je fajn pátrať po príčinách a spoločne sa s Pádraicom stále pýtať prečo preboha prečo? Trochu škoda, že nám režisér neukázal zopár záberov aj z čias keď to medzi nimi bolo ok. Osekať si postupne prsty na ruke keď rád hrajem na husle? Trochu nepremyslené, ale pán Colma sa rozhodoval dosť inpulzívne. Toho malého oslíka mi bolo fakt ľúto... Film Oscara určite nevyhrá, ale nominácia mu sluší, pretože dnes sa podobných filmov robí strašne málo. 80%. (11.03.2023)

Poprvé mě Martin McDonagh nesejmul a dokonce bych se nebál napsat, že až tolik neseděl. Před uvedením jsem se těšil jak to Colin s Brendanem zase spolu po letech rozjedou a oni se místo toho spolu nebaví, hází na dveře svoje useknuté prsty a zapalují domy. Velmi zvláštní a pomalý snímek, který určitě zklame spoustu režisérových fandů. 75% (19.12.2022)

Laurel & Hardy gone wild. (06.03.2023)

Colin Farrell velmi dobrá práce s obočím. 4,5 * (26.12.2022)

Spoiler: Patologické vztahy poznáte tak, že jeden partner na druhého hází části svého těla a druhý mu oplátkou zapaluje barák, aneb, i nevraživost a hněv je láska! (21.01.2023)

Tragikomedie hořká jak irská whisky; zároveň dost nihilistická analogie o významu kamarádství.... přesto si troufám tvrdit, že McDonagh má na víc – ať už co se týká práce s dialogy, vedení herců, nebo příběhovýho build-upu [který v závěru působí jak deus ex machina]. Každopádně tandem Farrell - Gleeson parádní, ne že ne. (20.12.2022)

Martin McDonagh zvládne i u svého 4. celovečerního filmu diváka v různých momentech pobavit, Víly z Inisherinu ovšem doposud vyznívají nejtragičtěji z jeho tvorby. Díky neskutečným přesahům i možnosti se v rámci dvou hlavních postav snadno poznat, není vůbec těžké Víly z Inisherinu označit za dosavadní McDonaghův magnum opus…. (15.12.2022)

Říkám si, že přesně takhle se musí cítit každá dívka, s níž se ve vší počestnosti snažím navázat kontakt - raději by si usekla prsty a hodila mi je na práh, než aby mi soustavně odpovídala. McDonaghova novinka si opět vytírá zadek s hollywoodskými klišé a servíruje další vypečenou vztahovku o lidech odtržených od civilizačního “normálu”, která střídá vtipné a bizarní scény s tragickými ve vyváženém rytmu. Je o bezbřehé osamělosti těch lidí, kteří se pro takový život sami rozhodli, stejně jako těch, co v ní vězí nedobrovolně. O morálně čistém a naivním versus skeptickém vidění světa. A o tom, že se dřív nebo později prolnou. Žádný zvrat mě tentokrát neuzemnil a postava staré věštkyně mi přišla trochu zbytečná, ale přemýšlet o filmu nějaký čas určitě budu. Jen ještě nevím, jestli díky celkovému vyznění, nebo jen zásluhou dílčích scén a hereckých výkonů. (16.12.2022)

Herecký koncert, nádherná irská krajina a komorní příběh, kterému vládne trudomyslnost... (28.12.2022)