Spy Game

Špiónská obdoba slavného Podrazu, s neskutečně odrzlým Redfordem a tentokráte charakterním Pittem u mne došla plného hodnocení až napotřetí. Asi si dílo svého oblíbence Tonyho Scotta stále lépe vychutnávám. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=ylcpNNuYCj0 (18.07.2010)

Přiléhavý název. Špiónské hry se zatajováním pravdivých a sdílením zavádějících informací hrají postavy mezi sebou i film s divákem. Pozornější vyhrává. Cokoli se dozvíme, sehraje dříve či později svou roli. Tři mise, které Muir ve flashbacích rekapituluje, zachycují vývoj komplikovaného vztahu obou mužů, kteří se k sobě mají jako otec k synovi, ale zároveň hájí neslučitelné světonázory. Náznaky, jak se Muir vůči Bishopovi na základě svých dřívějších rozhodnutí zachová, nás drží v nejistotě, nakolik se veterán CIA idealismem svého učně ve skutečnosti nakazil a zda jej v kritické situaci podpoří. Kromě nutnosti vyhodnocovat ve vícero časových rovinách velké množství informací a sledovat, jaký cíl která postava momentálně sleduje, jsme do hry zapojováni záměrně diskontinuitním střihem. Záběry na sebe vždy přímo nenavazují, něco mezi nimi chybí nebo přebývá, opakovaně dochází ke skokům v čase tam a zpět. Některé scény tak připomínají skládačku s rozhozenými dílky, které si sami musíme poskládat do souvislého obrazce. Spy Game je sice převážně interiérová konverzačka s brilantně napsanými dialogy, ale nebyl by to Tony Scott, kdyby nevytěžil každé příležitosti nakopnout vyprávění kromě dynamiky mezi postavami také nějakým audiovizuálním ozvláštněním. Tradičně střídá různé objektivy a barevné ladění jednotlivých sekvencí (každý z flashbacků má vlastní vizuální i hudební styl), občas použije expresivně vychýleného úhlu kamery a v jednu chvíli si neodpustí ani poctu Čelistem v podobě velmi podobného použití vertigo efektu. Přes rychlý střih a vizuální rozmanitost je Spy Game slastně kompaktní podívanou, na níž by se dramaturgové mohli učit, jak neztrácet čas s jinými než kompozičně motivovanými vyprávěcími prvky. A kromě toho jde o nádherně stylovou (byť ne poslední) Redfordovu rozlučku s rolemi mužů, kteří i ve světě s rozostřenými hranicemi mezi dobrem a zlem bezpečně vědí, co je správné. 90% Zajímavé komentáře: Gemini, Pohrobek, zputnik, Hal_Moore (09.01.2009)

Naprosto strhující thriller, u kterého všechno prožíváte s hlavními postavami. Vždycky se mi líbily filmy se špiony a tenhle je jedním z nejlepších. Skvělí herci, nádherná hudba, která ve vás místy vyvolá radost a jindy pomalu pláč, brilantní režie.. Hezké, chytré, zabalené do úhledného balíčku. 85% (03.12.2009)

Co v Nepříteli státu Tony Scott začal, tím vlastně dále pokračoval. Tentokráte si akorát místo vnitrostátní NSA vzal na mušku mezinárodní CIA. Takže zde máme agenty, převraty, Brada Pitta a hlavně luxusně lišáckého Roberta Redforda. Jsem upřímně moc rád, že se ti dva setkali před kamerou v nějakém filmu. Spy Game kromě toho dodal zajímavý příběh, upřímné přátelství dvou chlapů a skvělou hudbu. 75% (12.01.2024)

Je tomu už dávno, kdy jsem Spy Game viděl poprvé. Bylo to v době, kdy jsem na Tonyho Scotta byl děsně zaujatej. Vadil mi ten způsob vyprávění jeho příběhů, kde když vynecháte vteřinu, okamžitě se v příběhu ztrácíte. Nebo alespoň já takovej pocit měl a mám. Stejně tak jsem se vlastně cítil i u Spy Game. U toho jsem se ale rozhodl investovat maximální úsilí a musím říct, že mě ve všech ohledech tenhle film udělal radost. Příběh je hodně věrnej, trošičku mi připomíná francouzské sedmdesátky. Robert Redford a Brad Pitt předvádí skvělé výkony a je radost na ně koukat. Myslím si, že nikdy nezapomenu na scénu v Berlíně, kde Redford Brada vycvičuje a pošle ho na absolutně neznámý balkón. Nádherná scéna a to přátelství…to je radost pozorovat. (20.08.2013)