カタクリ家の幸福
Obsahy(1)
Rodina Katakuri čítající rodiče, dospělého syna, dceru s dítětem a dědečka se snaží rozjet malý hotýlek v malebné krajině v okolí hory Fuji. Danou oblastí by měla v budoucnosti vést silnice, ale zatím je to prvotřídní zapadákov. Čekání na zákazníky je dlouhé a plné rodinných rozepří. S příchodem prvním hostů se rodině lepí smůla na paty ještě více, a za domem se začínají objevovat první hroby…
Film Takashi Miikeho kombinuje celou řadu žánrů, od černohumorného thrilleru, rodinného dramatu, přes horor a muzikál až po romantickou komedii, do bláznivého slepence plného bizarních postav. (Natascha)
(více)Recenze (39)
Divoké množství často samoúčelně navrstvených nápadů, nekonečné brutální střídání pomalu všech existujících žánrů, každou chvíli roztříštěný, skoro nikam se neposouvající děj, bizarní hrátky s krví a úchylnostmi, herecké výkony plné ujetého japonského afektu... něco mi říká, že já a Takaši Miike si spolu moc rozumět nebudeme. :o) Nezapírám, že mě nějaké ty nápady občas i pozitivně upoutaly (včetně přechodů do animovaného a loutkového filmu), nějaká ta scéna nebo prvek pobavily (třeba krátká návštěva dost komické figurky policisty v tmavomodré uniformě) a nějaké ty písničky a hudební čísla včetně závěru se mi i líbily (i když bylo dost i takových, které šly mimo mě)... jenom jako celek to na mě byla pořád tak šíleně neukočírovaná, téměř dvouhodinová zplácanina s variací na jednoduchou zápletku „jak se zbavit mrtvoly“, že jsem se tímhle bizárem prokousoval dost obtížně a příliš pozitivní dojem z tohoto Miikeho počinu nemám. Bohužel to nebyl ten typ bizáru, na kterém bych zrovna nějak ujížděl. [35%] ()
Masao Katakuri a jeho rodina maji smulu. V krasnem udoli si otevreli hotylek, ale nikdo jim tam nechodi. A kdyz uz konecne prvni navstevnik prijde, spacha na pokoji sebevrazdu. Katakuri celkem spravne usoudi ze zprava o nestastne udalosti by navstevnost rozhodne nezvysila a tak radeji mrtvolu zakope. A uz prichazeji dalsi navstevnici, ale..... Neuveritelny, dvouhodinovy muzikal Happines of Katakuris je dalsim dukazem reziserske zrucnosti, talentu a nadseni Takashi Miikeho. Opet se dockame zbesileho stridani stylu (nekolikrat dojde i na loutkovy film), zajimave prace s kamerou a maniakalniho herectvi. Muzikalova cisla zacinaji naprosto necekane a jsou opravdu uzasna, dojde i na zpivajici zombies. Skvela je cast, kdy hrdinka vyzve divaky filmu aby zpivali spolecne s herci a na obrazovce se obevi text pisne. Pro specificky okruh divaku nezapomenutelna zalezitost. ()
Asi najuletensia rodinna komedia, ktoru som kedy videl :) Komedia s prvkami muzikalu, horroru a s animovanymi scenami...to sa len tak nevidi !!! Zopar napadov je ozaj genialnych (dedo, ktory ma zalubu v triafani letiacich vran, tancujuci zombie :)), ale skoda ze Miike nevlozil do filmu trosku viac brutality. To by sa potom tento kusok dal zrovnavat s Jacksonovym Braindead. Ale aj tak je to ulet, ktory zarucene rozosmeje a skvelo pobavi. (8.5/10) ()
Štestí rodiny Katakuriů vypadá jako střelená a řádně brutální parodie na Ranč U zelené sedmy. Miike skvěle používá schémata a klišé japonských televizních doramat a vyostřuje je ad absurdum k naprostým explozím divákovy bránice. Všichni, kdo tohle berou vážně (och och! jaký to zvedač nálady!), nechť se vesele přidají k oněm zpívajícím zombies. (Do role dědečka byl mimochodem obsazen známý japonský herec Tecuro Tamba, který si zahrál např. v bondovce You Only Live Twice.) ()
Miike je neuvěřitelný talent. O tom žádná. Jeho tvůrčí potenci a neokoukané nápady mu můžou jiní režiséři jen závidět. Je to bruslař mezi žánry. Pustí se klidně do hororu, sociální sondy o disfunkční rodině, komiksové brutality, rodinného komiksového filmu nebo do jakuzacké akčňárny. Tak si jednou řekl, proč nenatočit taky muzikál, řádně okořeněný vskutku úchylným dějem a několika zajímavými postavami (synovec královny Alžběty). Film určitě pozvedne náladu, hlavně u tanečních čísel všech zúčastněných, protože moc tančit neumí nebo to schválně kazí, a možná právě proto to působí celkem roztomile. Jedinou výtku mám k výběru hudby. Soundtrack bych určitě nebyl schopen poslouchat ani chvíli. Pepíček Zíma i s celou Vlachovkou je proti tomu, co uslyšíte v tomto filmu, nářez. ()
Přiznám se, že jsem to chtěla cca po 20 minutách vypnout. Pokud ale přistoupíte na totálně ulítlý styl, zjistíte, že je to vlastně geniální film. Proč by Takashi Miike točil jen "remake" korejského The Quiet family, když může stvořit na stejné ose něco naprosto odlišného? Ony brutální animace švankmajerovského stylu pak dokonale zapadají do celkového pojetí japonského úletu. ()
Muzikály nemám rád, ale u tohole jsem padal smíchy na podlahu. Příběh povedené rodiny, která dělá co může, aby udržela byznys nad vodou. Ale mají smůlu na hosty a tak mají pořád více práce, než by chtěl, věci se čím dál více komplikují. Neuvěřitleně originální film, animované scény přecházející do skutečných, povedená hudební čísla, hlavně mě zabíjel přízvuk, a chování jistého hrdinného vojáka:) Je to ujetý, ale zasmějete se. ()
To že není Miike normální jsem věděl, ale tímhle filmem mě přesvedčil, že to je opravdu magor. Vymyslet takovouhle šílenost, kdy režisér smíchá hodně černou komedií s muzikálem a horrorem, to tedy opravdu smekám. Bohužel samotné provedení je hodně "nuzné" a je vidět, že ten rok si Miike své trumfy už vyplácal (Ichi the Killer a Visitor Q). Jednu hvězdičku dávám za námět a druhou za animovanou část. Pokud nejste fanoušci Miikeho tak jako já, ruce pryč! ()
Penzión The White Lover’s, je v podstate takým「rodinným podnikom」, zrovna ponúkajúcim nielen ubytovanie, ale zároveň snáď aj nejaké to meníčko, aby skrátka potenciálni hostia mali nielenže, kde hlavu zložiť, no súčasne, aby im ani tí muzikanti zase v bruchách príliš nevyhrávali... 5-6 členný personál sa vlastne skladá výhradne iba z rodiny v zložení Masaoa & Terue Katakuriovcov, čiže vskutku sympatických manželov, ktorí majú po dve dospelé deti v podobe syna Masajukiho a dcéry Šizue, ktorá má ešte i neplnoleté dieťa, a nakoniec aj najstarší člen famílie, t.j. naozaj svojský, starší pán, Džinpei, a tak to tu zväčša režírujú títo nepredvídateľní Katakuriovci, pre ktorých sa jedná o vysnívaný projekt, v ktorom by chceli pokračovať až do konca... • Podľa niekoľkých predchádzajúcich viet, by sa najskôr mohlo len zdať, že všetko funguje, ako vari tie najlepšie, švajčiarske hodinky, no ani zďaleka to však nie je pravda. • Čitateľ recenzie sa v tomto kľúčovom momente ihneď zamyslel, a tak teraz intenzívne rozmýšľa, čo má tým totižto tento recenzent na mysli, proste, kde visí háčik, kde spočíva ten najväčší kameň úrazu? Čo myslíte, kde to môže najmä byť? • Ak ste si už medzitým stihli sami odpovedať v tom zmysle, že to tu akosi zíva neuveriteľnou prázdnotou, inými slovami, nemajú žiadnych hostí, tak ste jednoznačne na správnej adrese. A čo v takom prípade, keď im konečne začnú hostia pomaličky prichádzať, tak o tom je ĎALEJ, mimochodom, práve tento, Miikeov, zábavný počin, ktorý by som jedným slovom charakterizoval, ako bizarný! • Totiž, tieto postavy majú vo veľkej obľube, postupnú komickosť, tancovanie a spievanie, vo vzájomných polohách, tým pádom snímka automaticky získava i ďalšie neoddeliteľné vlastnosti v nasledovných podobách, a to konkrétne v hudobnej, či povedzme trebárs, muzikálovej komédii, a do toho si tiež primiešajte i surrealistické prvky, čím sa zas miestami vytváral i naprosto neznesiteľný, gýčovitý efekt, ktorý občas hraničil s maximálnym nevkusom, alebo by som to proste prirovnal k takému spôsobu, že Japonci majú predsa zvláštny zmysel pre『čierny』 humor, čo je asi najbližšie k hlavnému motívu, okolo ktorého sa film neustále točil, a tak by sa mal teda divák dostatočne nastaviť na takúto vlnovú dĺžku, v opačnom prípade vás čaká poriadny šok! • Od tohto režiséra môžete očakávať asi úplne čokoľvek, a preto by som sa nad celkovým obsahom nemal nadmieru pozastavovať, keďže som si toto kinematografické dielo z roku 2001, chvíľkami i náležite užíval, čiže toľko absurdných ingrediencií pohromade, nemusí byť vždy na škodu samotnej veci, vrátane i toho vydareného obsadenia v podaní, napríklad takej pôvabnej, japonskej herečky - Keiko Macuzakovej, na ktorú som sa ani nevedel poriadne vynadívať. • Síce odporúčam, no, určite to nie je pre každého. ()
Tohle je možné jen v Japonsku! Naprosto šíleným způsobem podaná myšlenka, že rodina má držet pohromadě. Žánrový mišmaš, který se pohybuje od černé komedie, přes rodinné drama až k muzikálu a loutkovým sekvencím, a který je plný prapodivných postav, jejichž role v příběhu je většinou....umřít! Místy jsem měla pocit, že režisér si někam odešel na oběd a herci i kameraman si dělají, co chtějí, ale překvapivě to bylo celkem ku prospěchu věci. Film vypadá starší, přestože vznikl v roce 2001 - nejen kvůli "starému" obrazu, ale taky třeba kvůli daným písním, neschopným hercům (zpěv ani tanec jim moc nejde), a jiným záměrným nepovedenostem. ()
Musím přiznat, že tento styl černého humoru není pro mě, ačkoliv objektivně musím filmu přiznat jeho kvality, hlavně co se ztřeštěnosti nápadů týče. Ale jinak mi to žel přišlo spíš jako americké komedie s fekálním humorem, jen zde prostě ozvláštněné loutkovou animací a absurditou - a písničkami, samozřejmě, na ty bych neměl zapomenout. Vlastně ty písničky jediné mi nakonec přišly pozitivní, ale film celkově mne naladil nakonec přes veselou černohumornou notu především negativně až nihilisticky. Nevím, jestli to měl být účel. ()
Jeden z nejšílenějších a zároveň nejúžasnějších filmů vůbec a je jasné, že něco takového by za hranicemi Japonska nemohlo vzniknout. Pokud budete očekávat příběh k zamyšlení a dokonalé zpracování (schválně je nedokonalé, proto svým způsobem geniální), tak můžete narazit, ale když přepnete z racionálního uvažování, pak si tuto neuvěřitelnou jízdu možná budete užívat tak, jako já. Mimochodem, můj první japonský hraný film (2008). ()
V podobně neobvyklých polohách mám TM nejraději a ze tří japonských ""muzikálů"", které jsem měl možnost poslední dobou vidět (ještě Karaoke Terror a Yaji & Kita: The Midnight Pilgrims), vychází právě tento jednoznačně nejlépe. Miike jde totiž podstatně dál, demontuje žánr jako takový, aby jej posléze mohl přeskládat do nového celku, podobně jak učinil s westernem (Sukiyaki Western Django) či hororem (Gozu). A byť písně nedostávají takový prostor, aby mohly začít iritovat, jsou naprostým základem díla. Ideální občerstvení pro ty, kteří se chtějí ujistit, že rejstřík tohoto režiséra je výrazně širší, než se může jevit. ()
Film, ktorý išiel úplne mimo mňa. The Quiet Family z 98 mám rád. Toto je ale ukážka rôznych filmárskych postupov, ktorá je ale natoľko dementná a samoúčelná, že som si tam nedokázal nájsť ani jednu pozitívnu vec. Nesúrodé - animácia mi tam neuveriteľne vadila a celé je to prostoduché. Ak si to porovnám s čímkoľvek iným z Miikeho tvorby tak je toto štýl, korý mi vôbec nesedí. A viem, že podobných filmov má viacej. Ja asi zostanem predsa len pri yakuze a pri jeho thrilleroch. Sklamanie. ()
CITÁT - Mňam, mňam, tak se do toho pustme........... Tak si tak říkám, píchnul jsem si něco? Nebo to je opravdu tak sjetej příběh? CITÁT - Příběh jednoho léta a jedné rodiny.......... Viděl jsem už spoustu ujeťáren, úchyláren, nechuťáren a prasáren a tento snímek se řadí mezi ně. Asi to má vzbuzovat smích nebo strach nebo obojí, ale mě se z toho sem tam dělalo špatně. CITÁT - Kdyby měl svět zítra skončit, co by jste dělal dnes?.......... Částečně plasticky kreslený hraný hudební snímek u kterého často měníte svůj postoj od strachu, hnusu, úžasu a tleskání, tedy já alespoň jo. Úchvatná je například scéna "sebevražda" okolo 22 minuty Teprve tato scéna mě donutila dvd nevypnout a dál sledovat. Čekal jsem co se z toho vyklube. CITÁT - Asi byl hodně zoufalý.......... Nakonec jsou na snímku nejkrásnější choreograficky nádherně povedené hudební kousky. Rozesmál mě Japonec v U.S. Navy nebo spíše v Britské námořní - vskutku zajímavá postava. CITÁT - Na rozkaz královny Alžběty.......jo a jsem tajný agent.......... Hudební úchylný chvilky a úsměvnej, mnohdy strašidelnej příběh o světě Shizue Katakurisové. Při scéně se zajícema jsem už brečel smíchy. Pravda je však, že to na mně působí nějak divně a krom několika zajímavých a povedených scén se mi to zas tak moc nelíbilo. CITÁT - Co je to s těmi mrtvolami?......... To, co se děje v jednom malém rodinném penzionu je veselé, smutné, hnusné i nádherné zároveň a někdy na zvracení. CITÁT - Někdy i lehký kopanec pomůže ke štěstí............. Ovšem, osobně se mi nejvíce líbila scéna na skládce odpadu kdy Shizue a Richard (ten agent) sedí na lavičce, co má na sobě nápis Coca-Cola. Richard se tam vznáší nad skládkou a žádá o peníze - toto je nejmrazivější a nejkrásnější scéna filmu. Zvláště to její dramatické ukončení. CITÁT - Je mrtvý? Co je teď zase špatně!!!........... Je to strašná ujeťárna (už se opakuju), ale když to dokoukáte, zjistíte, že se vám tahle Japonská Adamsovic (Katakuris) rodina líbila. Každý určitě ocení "Tanec mrtvol" - velmi pohledná scéna. Choreograficky velmi zdařilé. Jak tenhle film zaškatulkovat? Je to romanticky komediálně hudební katastrofický dramatický horor. CITÁT - Co je to štěstí??............ ()
Tohle je opravdu nekompromisní film. Ne kvůli zběsilému střídání stylů a žánrů, na to jsme u miikeho zvyklí. Ale kvůli tomu, že se tváří jako nejhorší snímek - a to opravdu důsledně: vystřídá snad všechny mnohé neduhy, od šíleného přehrávání, přes špatný tanec i zpěv v hudebních čísel, až pro vpodstatě nefunkční spojování žánrů. Ovšem nikdy to nepřejde mez parodie. Zato mez vkusu to překračuje neustále - je to ovšem záměrné. Jako experiment s divákem si to zaslouží plný počet. ()
Krása. Objektivně to na čistých 5 není, protože v jednom bodě tomu na chvíli docela citelně spadne řemen, ale nakonec tam tu pátou přecejenom dokopnu protože mi je tenhle filmový kousek nadmíru sympatický. Roztomilý úlet, nevázaná pakárna, filmařina s obrovským citem pro rytmus a nadsázku, nekompromisní optimismus.. Japonci ve své nejryzejší divnosti a jeden z nejrafinovanějších filmů -o rodině pro rodinu- jaký jsem viděl... Slova jsou tady kapku na hovno-nejlépe by mé nadšení vyjádřil tanec, ale to by jste si moc nepočetli...takže..... :) ()
Velice zvláštní film. Nevytvořili ho náhodou v Japonsku? Po celou dobu trvání snímku jsem nevěděla, co jsi o tom mám myslet a nevím to doteď. Každopádně jsem se ani chvíli nenudila. Nejvíce mě zaujal tanec mrtvých… ()
Tohle je opravdu strašná šílenost. Spolu s Terrym Gilliamem je Takashi Miike jeden z mála tvůrců, kterým bude ve filmu, jenž je většinu stopáže hraný, fungovat i loutková sekvence. Miike ji zařadil hned na začátek, ale není jediná. Už to vás ale vrhne do šíleného žánrového mišmaše, který si buď užijete, anebo ho rychle odkopnete. Já jsem si ho užil. ()
Myslím, že Miikemu sa nepodarilo prekonať Kimov film The Quiet Family. I keď čo sa týka vizuálnych nápadov a obskúrnych šialeností, Miike nekompromisne vedie, no z jeho filmu sa pre mňa stáva nekonzistentný súsled gagov a absurdných nápadov. Muzikálové čísla sú fajn, hlavne to so zombiekmi, a aj animačné party, ktoré mi pripomínajú starú českú školu. No vy výsledku ma tento film sklamáva a to aj napriek extrémne pozitívnemu odkazu, ktoré mám vo filmoch rád. ()