Uličnice

Už jen samotný pohled na titulky postačí, aby člověk věděl, že nemusí jít o špatnou komedii. Režisér Vladimír Slavínský  měl za sebou v té době pouze Madlu z cihelny, kterou jsem viděl já, ale jeho pozdějších filmů jsem už viděl víc. Skvělé díla jako Poznej svého muže, Dva týdny štěstí, Nebe a dudy či Právě začínáme, který se mi moc líbil. A rejža neponechal nic náhodě a obsadil rovnou plejádu skvělý herců. Ferbasová, Plachta, Pešek, Baldová, Nový, Kohout, Šlégl atd. To už musí být záruka zábavy. Věra se sice líbá s kdekým, což na tehdejší dobu muselo působit zajímavě, Jiří Málek si chvílemi musí připadat jako pedofil, a Věra Ferbasová, tehdy už třiadvacetiletá hrála, že je jí o deset méně, ale protože melodie opravdu jsou líbivé, jedná se o zábavný film. (24.08.2021)

"Já mám devět kanárů, kanárů, kanárů..." Růžena Šlemrová jako akurátní guvernantka, Oldřich Nový úlisný hrabě Moretti, František Kryštof-Veselý zpívající cukrblik a přes celou obrazovku infantilní Věra Ferbasová. Takže všichni na svých místech a stavidla trapnosti mohou být vytažena. VF tady hraje TŘINÁCTILETOU HOLČIČKU! (mentálně pětiletou). Tento film poslouží jako důkazní materiál pro mou odvěkou teorii, že Věra Ferbasová ve skutečnosti nebyla člověk, ale mrkací panna. Existuje ještě jedna možnost, a sice, že byla vážně na hlavu a všichni ti herci kolem byli hodní strýčkové a tetičky, kteří na tu šaškárnu přistoupili v naději, že se snad Věruška uzdraví. :-) Když se na Uličnici budete dívat s touto představou, zaručeně se pobavíte. 20% (10.04.2006)

Ten obsah se mi moc nelíbí. Věty "Zná ho sice pouze z fotografie, ale i to jí stačí k tomu, aby utekla z penzionátu a vydala se za ním. Na místě zjistí, že staří Málkovi právě očekávají příjezd dívenky ze sirotčince, z níž hodlají vychovat budoucí Jiřího ženu. Podnikavá Věra nelení a hbitě se převlékne za třináctiletého žabce.? se zde opakují dvakrát. (27.10.2011)

Když se v roce 1936 objevila na předních pražských operetních scénách nová hudební veselohra autorské trojice Tobis – Špilar – Mírovský, byla to událost sezóny. Aby ne. Rozpustilý příběh o rafinovaných záměnách, drobných poťouchlostech a tajných láskách byl totiž vybaven prudce nakažlivými popěvky z dílny renomovaného dobového hitmakera číslo jedna Járy Beneše, s nimiž prostě nebylo možné neuspět. Je nabíledni, že se režisér Slavínský rozhodl kout železo, dokud bylo žhavé. V přesně pointovaných situacích kořeněných jednoduchým, ale účinným humorem se vyřádili především herci – od neodolatelné Věry Ferbasové, jejíž proměna v oficielního mazlíčka domu s náležitě prořízlou pusinkou a mašlí ve vlasech dodnes vyvolává salvy smíchu, přes skvostného Plachtu, Baldovou, Nového, Peška či Kohouta až po Františka Krištofa-Veselého, který tehdy prudce stoupal vzhůru v žebříčcích popularity a pro svůj libý zevnějšek a vemlouvavý hlas byl zbožňován od Šumavy k Tatrám. Uličnice bezpochyby náleží k těm bezděčně naivním prvorepublikovým filmům, nad nimiž mnohý (pseudo)intelektuální hrdopýšek mávne rukou jako nad zbytečnou, nemoderní veteší. Při pohledu na současnou úpadkovou produkci se ale zdá, že to tehdy Slavínský a spol. s námi, diváky, mysleli vlastně ještě moc dobře. A copak ti dala tetička? – Od tetičky jsem dostala pejska. – Takového malinkého ratlíčka? – Ne, starou belu. (03.10.2008)

Věra Ferbasová jako dcerka z bohaté rodiny, která uteče z pensionátu, aby v Karlových Varech viděla svůj idol. Jakmile se naskytne příležitost, vetře se k němu jako třináctiletá sirota, kterou mu chtějí vychovat za nevěstu. Věrka je stejně darebná jako dítě, vymýšlí žertíky, ale ve stejné chvíli si trénuje svádění na všech chlapech v dosahu. A k tomu neustále hraje písnička Já mám devět kanárů. Je tu velké množství hlášek, pár opravdu vtipných scén, ale Ferbasová jako dítě nevypadá a ostatní postavy se jí nechají blbnout až moc. (29.08.2023)