Uličnice

Díky legendární komindě českého filmu V. Ferbasové dávám  4,5 * , dojem trochu kazí přebujelá hudební čísla a rádoby "humor" velmi trapného J. Kohouta, ale i za 1. čs. republiky se točily oddechovky. Akorát měly daleko vyšší úroveň než dnes ...  . P.S. : v tomhle filmu si zahrála i pozdější velká soudružka S.Svozilová, nechvalně známá NEJEN z případu paní Štěpničkové, maminky J.Štěpničky .....  . (15.08.2021)

Jaká škoda, že Krištof-Veselý nedostal možnost ztvárnit postavu Saturnina, v tomhle filmu prokázal, že v roli nekonvenčních sluhů nemá konkurenci. Úvodní scéna "baletu" internátních studentek zase ukázala, že to se současnou mládeží zase tak hrozné nebude, protože dříve bylo těžkotonážních 100% holek (zatímco dnes jen tak 60-80%). Ale zase je pravdou, že ony za to nemohly... protože tehdy byla společnost velice chudá, oblečení se dědilo minimálně tři generace a jak vidno, zrovna jako na potvoru všechny ty studentky dostaly tělocvičný úbor po nějakém prapředkovi, mezi nímž a velrybou byly tak maximálně dva, možná tři vývojové stupně, takže si v něm mohly hrát tak maximálně na nějaký zvrácený tahiti klub a né seriózně cvičit. V tomto ohledu perfektně zapadal i Dohnal, který taky neměl zrovna nejmenší konfekční číslo a s cigárkem a koňakem zrovna jako slavný letec a sportovec nepůsobil. Ovšem jeho angažování nebylo náhodné... V Německu po zhlédnutí tohoto filmu zavládlo zděšení (Hitler dostal 2 hysterické záchvaty), protože jim náhle bylo jasné, že český létecký průmysl je na daleko vyšší úrovni, než očekávali. Protože létadlo, které unese Dohnala, lze předělat na bombardér s nosností mnoha tun s minimální námahou. (10.05.2014)

Extrémně sebeparodická óda na barrandovskou blbost třicátých let s velice vyumělkovaným trapným scénářem, ultimativním přehráváním a nepřehlédnutelným sexuálním podtextem. Tak takhle vidím tuhle slavnou operetní taškařici, kde 23letá Ferbasová geniálně hraje třináctiletou nadrženou sirotečku ("oficiálního mazlíčka domu"), Jiří Dohnal nechápavého Matěje, Plachta dobrosrdečného podpantofláka a Zdeňka Baldová zbohatlickou "vyšší sféry" kravičku, která se lísá k hraběti "buona-sera-mama" Morreti-Novému... Nevím, nakolik byla tahle sebeparodická hříčka chtěná či nechtěná, každopádně z filmu jde cítit, že herci si natáčení užívali a měli z toho dost velký kopec srandy. Ono je to totiž opravdu tak blbé, že se u toho musím pokaždé smát...."Tak, s chutí do toho! Zde jsou mé luzné rty... Pořádně obejmout, fušerství nesnesu!" (17.03.2013)

Srovnání (třeba) s filmem Eva tropí hlouposti sice Uličnice nesnese, ale přesto si nemyslím, že by šlo o nějak zvlášť pokleslou nebo primitivní zábavu. Kdyby byl film kratší (čehož se dalo snadno docílit vynecháním všech otravných písní), byl by lepší. Věra Ferbasová mi připadá roztomilá a děj je klasická divadelní taškařice, při níž se herci baví stejně jako diváci (ne-li lépe). Spolehlivě mě dokáže rozesmát třeba Ladislav Pešek představující koktavého exherce, miláčka žen, kterého za-zabil zvukový film, ale stejně tak se mi líbí "hláškující" Jindřich Plachta. "Máš mě rád víc než tetičku?" - "Nemluv mi o takových strašných věcech." (17.03.2013)

Samozřejmě je to laciná komedie s průhledným dějem, jsou lidé, kteří jsou na Věru Ferbasovou alergičtí, ale já ji pokládám za jednu z našich nejlepších komiček. Měla ovšem svůj osobitý styl, upovídaná, skotačivá, drobná žabka - přesně v tomto filmu jí ta role nesmírně sedí. A na Uličnici mám ovšem sentimentální a nostalgické vzpomínky na její divadelní uvedení v Hudebním divadle v Karlíně někdy v roce 1969, kde roli Věry Janákové ztvárnila stejně výtečně Věra Vlková. (01.11.2014)