Kulový blesk

Smoljak + Svěrák = *****. Výborná komedie, herecký koncert Josefa Abrháma, Rudolfa Hrušínského i dalších. Geniální scénky, spousta vtipu. Velmi se mi líbí scénka, která se odehrává za tmy, při cvičném nočním přesunu: "Dámo, vraťte mi ty housle!". A ten konec...škoda jen, že není pokračování :-) "A máte sklep?" :-) (06.07.2010)

Pěkná úsměvná komedie se spoustou známých scén např: Máte sklep? A můžu ho vidět? Mám hrozně ráda staré ještě vtipné komedie, které otvírají hned několik možností. Buď jde o humor jednoduchý, tedy nenásilný, který je určen jen k pobavení a nebo humor, který je plný narážek na tehdejší dobu. U českých filmů obzvláště je třeba dávat si pozor. Dost mě pobavil sám Smoljak svým hraním ve snímku a jeho podobou s Einsteinem. Tuto komedii v televizi klidně ráda uvidím znovu. (09.10.2013)

Když už se jednou sejde taková herecká smetánka, tak to dopadnout špatně snad ani nemůže. Pokud v kolonce režie stojí jméno Ladislav Smoljak, tak je úspěch zaručen. Všem hercům jejich role dokonale sedly. Nejvíc nejúžasnější byl však Ladislav Smoljak v roli spojky a úžasného vynálezce. Ostatní za ním však mnoho nezaostávali. Prostě se jedná o takový lehký inteligentní humor. Přesně takový, který v českých komediích současnosti nelze najít. Co dodat? Raději už nic. Solidní 4*. (10.08.2012)

Nějak jsem k tomuhle filmu nemohl najít tu správnou cestu. A...po letech jsem se opravdu pobavil! Jasně nejkrásnější postavičkou je Milada Ježková v roli vrtošivé babky. Její věta, která mi jako jedna z mála kdysi utkvěla v paměti: to je krásná půdička, tady se mi to bude věšet!, je dnes již nesmrtelná a na šálek výborné brazilské kávy mě také zve kdekdo... A tak nádherně zdevastovaného Josefa Abrháma jsem viděl snad už jen ve Svatební cestě do Jiljí... (10.01.2011)

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)